Skoro všichni, a to bez rozdílu zaměření, ať už časopis nebo noviny chtějí v rámci čísla nějaký ten strip, který čtenářům zpestří aktuální vydání. Ani ve fantastice to není výjimka. Časopis Pevnost se rovněž rozhodl pro stejnojmenný původní strip, který pro ně kreslí Dan Černý. Ten do světa stripů zkoušel proniknout už se svým Šnekem a rovněž kreslí regulérní komiksy, z nichž nejznámější je asi Fanouš a jeho příhody. Mimo to napsal i bláznivý sci-fi zombie román Kejda. Dan Černý je muž mnoha profesí, ale o jeho uměleckých zájmech a kvalitách není třeba pochybovat. Konec konců tyto kvality ocenila i tuzemská mutace teenagerovského časopisu Bravo pro který kreslí komiks Jelita – Ze života luzrů.

Pevnost je stripem, kterých se ve světě nenajde mnoho. Kombinuje absurdní situace i humor s hláškami, které kdybychom viděli v nějakém filmu, tak by pravděpodobně zlidověly. A také s mentalitou postav, která musí být většině našinců blízká. Vše se odehrává na hradě a v jeho bezprostřední blízkosti, kde hlavní role hrají král, jeho poťouchlý rádce a rytíř před branou. Dan Černý se úzkostně nedrží zavedeného tří nebo čtyř okénkového panelového mustru, ale nebojí se experimentovat i s větším počtem panelů v jedné řadě, což rozhodně není pro stripy příliš obvyklé. Neotřelost se v Pevnosti projevuje každým coulem a čtenář je potěšen hned na samém začátku čísla. Možná i díky nenásilné měsíční periodicitě si tento strip zachovává potřebnou svěžest a originalitu. Více nám o něm prozradí samotný autor v krátkém rozhovoru.

Jaký je tvůj vztah ke stripům všeobecně?

Všeobecně vřelý. Stripy jsem hltal odmala už v Dikobrazu, což se tenkrát ještě stripy nenazývalo, tam to patřilo ke kreslenému humoru a ne ke komiksu, ale už tenkrát mě bavily o kousíček víc, než vtipy klasické. Ono vůbec by se dalo dlouze polemizovat, k čemu má vlastně strip blíž. Ale to asi jindy a jinde a nejlíp u piva.

Které jsou tvé oblíbené?

Mám rád stripy, co jsou něčím zajímavé. Ve své době to byl určitě Garfield, ale i ten už povážlivě zestárl… jak to tak chodí. Prostě přišel Red Meat a svět stripů byl zase o něčem jiném, než o tom, že hlavní postava na posledním panelu popře činem to, co proklamovala slovy v předchozích dvou. Poslední dobou stripy moc nečtu, protože těch dobrých u nás příliš nevychází, ale líbí se mi některé kraťasy Pavla Čecha, bezvadný byl i Voleman v nějakých těch novinách, určitě cokoliv od Lewise Trondheima… no… a hezký byly i ty na zadní obálce Čtyřlístku. A až tenhle text odešlu, vybaví se mi ještě hromada dalších…

Jak ses dostal ke spolupráci s Pevností, ve které Pevnost vychází? Jak dlouho už tato spolupráce trvá, tedy kolik Pevností už máš za sebou?

To bylo tak… Tomáš Němec – jeden z hlavních mužů Pevnosti – mi před rokem napsal, jestli bych nechtěl dělat pro tenhle bezva plátek strip. Nechtěl jsem. Měl jsem toho hodně. Ale Tomáš nějak zapůsobil svým osobním kouzlem nebo co, tak jsem se rozhodl, že udělám strip tak blbej, že ho musí po dvou maximálně třech číslech zrušit. Což se mi moc nepovedlo. Teda to zrušení.

Máš při tvorbě absolutně volnou ruku nebo dostáváš nějaká kritéria? Jak vůbec vznikla původní myšlenka?

Mám nehorázně volnou ruku. Kritéria v podstatě nejsou. Snad jenom abych nepřekročil zákon. A původní myšlenka vznikla tak, že jsem toho chtěl co nejmíň kreslit, tak jsem si říkal, že by bylo fajn, kdyby to napětí bylo jenom takový podpovrchový. Čili co nejmenší pohyb postav a jenom kydy o akci.

Nestane se, že při takovémto stylu pravidelné práce někdy prostě nápad nepřijde? Co potom?

Hele, člověku se honí hlavou tolik nápadů, že prostě je mi až líto, že jich takových 98% neskončí na papíře, ale vyšumí někam do desáté dimenze a už je nikdy nikdo neuvidí. Takže ono se vždycky něco vyloupne. Jako vymyslet vtip je těžký, ale vymyslet kravinu – a o tom jsou stripy v Pevnosti především – to jde samo.

Uvažuješ časem o nějakém souborném vydání?

Uf! Nedovedu si to moc dobře představit. Do roka vyjde 12 stripů, což by mohly být tak zhruba tři nebo čtyři strany v nějakém souborném albu. Takže abych dal do kupy knížku, která by měla dejme tomu aspoň 52 stran, musel bych pro Pevnost kreslit 13 let. Teda ne že bych nepřál Pevnosti dlouhá léta, ale zatím souborné vydání těchhle stripů minimálně nepovažuju za aktuální.

Jak se ty sám vidíš rozdíl coby stripový tvůrce? Přeci jen už máš zkušenosti například se Šnekem…

Strip je ožehavá věc. Hlavně to vymýšlení. Když má člověk vyplodit dejme tomu každý týden jeden, tak, pokud není extrémně geniální, musí prostě leckdy sklouznout do průměru. Všechno ještě komplikuje očekávání čtenáře, který vidí strip a řekne si: vida, teď mě budou bavit. A očekávaný humor je prostě na prd. Humor je nejlepší, když ho člověk nečeká. U nás vychází hodně stripů, které houfně recyklují staré vtipy, nebo jedou podle starých mustrů. Snaží se rozesmát doslovnou realizací některých rčení a přísloví (to je asi nejčastější), nebo protiklady či absurditami, které ale nejsou dost absurdní a překvapeními, která nejsou zase tak překvapivá a jen vzácně zasvitne nějaký lepší originálnější kus. No, a pokud bych si měl nastavit zrcadlo… no… Šnek byla prvotina, vycházel jsem hodně z Garfielda a dneska bych se ke Šnekovým stripům asi nevracel. Už by mě to nebavilo. Mám rád, když je strip něčím ozvláštněný, něčím zajímavý, když se prostě nejede podle mustru Garfield nebo podle mustru Red Meat. A většina tiskovin mi nedá tak volnou ruku jako Pevnost, abych si na hřišti několika málo panelů nezávazně zablbnul. Ostatní většinou chtějí to, co se dělá jinde a to je kámen úrazu.