Pavel Čech je všeobecně považován za jednu z nejvýraznějších osobností tzv. „generace nula“, tedy komiksových autorů, kteří se výrazněji začali prosazovat po roce 2000. Pravdou je, že Pavel Čech svou tvorbu presentoval už mnohem dříve. Takové Dobrodružství Honzy Štístka vyšlo už v roce 1990, ale autor se dříve věnoval spíše malbě a ilustracím. Pravidelněji jsme se s jeho tvorbou mohli setkávat až v komiksové revue Aargh!, do které často přispíval. Trošku pozapomenutý zůstal i jeho komiks Ruddy (2000), který vyšel v jednom sešitě společně s komiksem Tomáše Jirků O kutilce.

To komiks Tajemství ostrova za prkennou ohradou (2009) vzbudil mnohem větší zájem a získal i cenu Muriel za Nejlepší původní český komiks. Ne všemi však byl tento komiks přijat s nadšením a někteří mu vyčítali přílišnou kýčovitost a prvoplánovou líbivost. Uběhlo pár měsíců a je tady další počin tohohle svojského komiksového autora. Velké dobrodružství Pepíka Střechy je rozhodně publikací, kterou jen tak nepřehlédnete, pokud už se rozhodnete v ní začít listovat. Kniha svým rozsahem a formátem rozhodně převyšuje většinu (nejen) tuzemských komiksových alb. Ale to rozhodně není to jediné, proč byste tomuto opusu měli věnovat svou pozornost. V první řadě si je třeba uvědomit, že se jedná o velmi ucelený příběh, plný dětského (občas snad až naivního) dobrodružství, jenž vás dokáže vtáhnout do děje. A to nejen díky místy naprostému malířskému umění autora, ale také díky příběhu samotnému.

Pavel Čech rozhodně není někým, kdo by snad zásadně dodržoval zakořeněnou komiksovou strukturu příběhu z hlediska jeho „grafické“ výstavby. Najdeme zde dvoustránkové malby, koláže či stránky podobající se spíše hojně ilustrovaným příběhům pro nejmenší čtenáře. Tím netvrdím, že je to na škodu věci. Právě tohle mimo jiné přitahuje čtenářovu pozornost. To, že se autor věnuje i olejomalbě, dětským knížkám, jejich ilustracím či reklamní grafice je z jeho tvorby cítit měrou vrchovatou.

Samotný příběh je pak velkým dobrodružstvím, které zažívají všechny dorůstající děti, které propadly četbě foglarovek, dobrodružných knížek a podobně laděné literatuře. Opravdu si nejsem jist, jestli v dnešní době, kdy děti ze školních lavic četbě příliš neholdují a mají spousty jiných zájmů, mohou této křehké romantice porozumět. Ta ovšem může silně zapůsobit na jejich rodiče, kteří se díky tomuto příběhu alespoň na chvíli vrátí do dob, kdy se pod lavicí četly foglarovky, mayovky, rodokapsy, knížky odvahy a dobrodružství, Batličku a podobnou literaturu, vyloženě vyzívající k nějakému dobrodružství nebo výpravě do neprobádaných míst. Jednoduše si nejsem jist, jestli tento příběh vůbec zapadá do dnešního podivného světa a zda má tak nějakou šanci oslovit mladší čtenáře, byť je právě jim především určen. Jak se říká: „Nechme to koňovi, ten má větší hlavu…“

Pepík Střecha je obyčejný kluk, který si své sny a výpravy užívá ve světech dobrodružných románů, které čte ze všeho nejraději. Ve škole není zrovna oblíbeným, jednak koktá a taky je celkem strašpytel, který se bojí skočit i do bazénu. Není se tedy co divit, že mu spolužáci provádějí různé naschvály a vůbec ho berou jako otloukánka. Pepík Střecha se tak raději uchyluje do svého vnitřního světa, v němž mu je dobře a kde si může snít svá nejtajnější dobrodružství a prožívat vše s hrdiny milovaných knih. Samotářský Pepík se tak často toulá ulicemi či opuštěnými zahradami, aby v nich nalezl svůj klid, ale také snad potencionální dobrodružství. Vše se ovšem změní, když si k němu do lavice přisedne nová spolužačka Elzevíra.

Nejenže si z Pepíka netropí šprťouchlata, ale začne s ním kamarádit a dokonce se ho zastávat, a to i pěstí. Od této chvíle nastane spousta neuvěřitelných dobrodružství, které ženou příběh kupředu. Stále však v rámci oné dobrodružné romantiky, která opravdu může působit místy až kýčovitě. Ale je to krásný nostalgický kýč, alespoň pro ty, kteří v mládí prožívali společně osudy s hrdiny knížek. Často vám kresba Pavla Čecha bude totiž cosi evokovat. Například ulice, kterými naši hrdinové procházejí, jsou doslova nasáklé atmosférou temných stínadelských uliček, tajemná zahrada může připomenout třeba i lásku mezi kapkami deště, a mapa ostrova s pokladem je jednoduše nedílnou součástí každé správné knížky o pirátech a bukanýrech.

Někteří mohou klidně propadnout patosu, jiní zase melancholicko-romantickým náladám a ti další pak z knihovny vytáhnou zaprášené knihy o Tecumsehovi, Johnu Silverovi, Rychlých šípech či jinou libůstku z předpubertálních let. Vše napsané však nic nemění na faktu, že Pavel Čech je zručným malířem, ilustrátorem a komiksovým tvůrcem, který dokáže předložit důmyslně propracovaný příběh, jenž má spád a umí zaujmout jak dějem, tak zpracováním. Stejně jako knížky z vašeho mládí, tak i tento komiks na vás dýchne vlnou rozněžněného romantického dobrodružství. Akorát nevím, jestli pro většinu z nás už tento svět není příliš vzdálený…

Pavel Čech: Velké dobrodružství Pepíka Střechy

vázaná, obálka Pavel Čech, 216 stran, 490 Kč, vydalo nakladatelství Petrkov