Uff, tak se mi pod redaktorský brk dostala první část komiksu Wetemaa. Hned na začátek musím sdělit, že jsem nečetl knižní předlohu, takže srovnání s fantasy knihou ode mne nečekejte. Možná je to na škodu věci, možná ne a třeba ten, kdo četl knihu bude mít zcela jiný názor než já, ale s tím těžko něco nadělám… Wetemaa jako kniha vyšla poprvé v roce 1992 a od té doby se dočkala více vydání. Autorkou je Veronika Válková, která je rovněž podepsána pod scénářem komiksu. Vzhledem k tomu, že začátkem devadesátých let se českým autorům na knižním sci-fi/fantasy poli moc nedařilo a nebyl po nich hlad, tak byla kniha vydána pod pseudonymem Adam Andres. Toto jméno je rovněž uvedeno v komiksu coby autor námětu. Obrazové stránky věci se chopil Petr Kopl, jehož komiksové práce jsou nakladatelstvím Zoner Press často vydávány.

V prvním dílu komiksu se seznámíme s hlavními hrdiny a celým složitým dějem a postavami, které tahají za nitky událostí. Kdo četl knihu jistě v tom bude mít jasno a kdo knihu nečetl, stejně jako já, je postaven před úkol seznámit se hned v úvodu s celou řádkou bohů, jejich družiníků a s košatým rodokmenem královského rodu a jeho pohnutými osudy. A to všechno ještě v élládském jazyce, aby se nám to moc nepletlo. Autorka si evidentně vysnila celý svět i s množstvím postav a mytologií. Nu, fantasy jako řemen. Tak je to asi správné, tak to asi má být.

Grafické ztvárnění tohoto opusu mě přespříliš nenadchlo. Pokud jsem minule recenzoval komiks Petra Kopla Návrat do Údolí stínu s jistým nadšením a jako příslib do budoucnosti, tak u tohoto komiksu prožívám pravý opak. Či spíše rozčarování. Ne, že by se kreslířův styl nějak změnil, ale jednoduše k fantasy tématice podle mě působí jako pěst na oko. Občas mám pocit „historického románu“, který rozjuchaný grafiťák překreslil sprejem na fasádu moderního obchodního domu. Silnou čarou obtažené obrysy postav s hranatými tvary více připomínají kulturu hip-hopu či breakdance, než aby navozovaly atmosféru ponurých hvozdů, hrdelních pří a osudů, které znají jen vyvolení. Možná jsem jen odkojen klasiky evropského žánru jako je Moebius, Rosiński, Manara atd., od těchto pánů si dobrodružné věci s fantasy podtextem nechám líbit, ale v tomto případě se nejedná o můj šálek starého dobrého anglického čaje. Navíc ani lettering není z nejpovedenějších, písmo se až příliš často dotýká komiksových bublin.

Co se samotného děje týče, těžko soudit celý opus podle předehry. Ovšem je cítit velký vliv všech klišé, které se v klasicky pojaté fantasy objevují. Ano, nejsem nějakým extra milcem klasické fantasy, kde jde vše podle šablony či mapy a v podstatě u četby máte pocit, že už jste se s podobnými věcmi a náměty někde setkali. Nic proti ničemu, ale osobně mě tohle přestalo bavit už před mnoha lety. Tím samozřejmě nehodlám oponovat všem fanouškům, kteří tomuto druhu fantastické literatury bezmezně propadli. Na druhou stranu nevylučuji, že s dalšími díly mě tato sága nadchne a já dostanu ťafku přímo mezi oči a začnu se obdivně klanět všem jedenácti élládským bohům.

Zatím ovšem převládá spíše rozčarovaní, byť nakladatel Zoner Press slibuje „…monumentální několikadílný komiks, který si výpravností a epikou nezadá s širokoúhlým filmem. Co se úrovně zpracování a zamýšleného rozsahu týče, nemá tento projekt v dějinách českého komiksu obdoby.“ Rád se nechám překvapit, protože karty osudu možná už jsou rozdány, ale já do nich nevidím…

Adam Andres a Petr Kopl: Wetemaa (brožovaná, obálka Petr Kopl, 160 stran, 229 Kč, Zoner-Press 2012)