Druhý zánik jurské říše? (recenze)

Autor Miroslav Štrobl | Aktuality | Pondělí 25 června 2018 13.30

Kde pořád berou ty ostrovy? Poslední projekt nazvaný sebejistě Jurský svět před pár lety ztroskotal a nyní se na dinosaury ovládaném a lidmi opuštěném ostrově probudila k životu sopka, která má za riskantním genetickým experimentem udělat tlustou čáru a jednou provždy vrátit slávu druhohor do muzeí a na stránky učebnic. Ale je zde ještě jedna šance, další ostrov, bez sopky a přitom stranou civilizace. Záchranná akce se neobejde bez dokonalé znalosti prostředí, pročež se na scénu vrací dvě známé a osvědčené tváře, tedy Chris Pratt a Bryce Dallas Howardová. Všechno ostatní je nové a hlavně jiné, nikoli větší, barevnější a hlučnější, ale jiné. Tedy přesně takové, jaké jsou všechny filmy Juana Antonia Bayony…

První dobrou zprávou je zjištění, že zběsilý útěk před výbuchem sopky známý z prvního traileru není nejlepší scénou filmu. To nejlepší přichází mnohem později. Úvodní ostrovní část je především efektním vstupem do zavedeného dinosauřího vesmíru, jenž si jako symbol okázalého vizuálního požitku zvolil obří sauropody a jako krále akčních scén určil Tyrannosaura rexe. Pokus o záchranu zvířat obnáší snad všechno, na co jsme u těchto filmů zvyklí z časů, kdy je ještě režíroval Steven Spielberg. Nechybí zeleň obrůstající lidská sídla a zábavní parky, šelestění listí následované útokem dinosaura z opačné strany a samozřejmě ani poblikávající světlo v temných laboratořích. Skutečně úžasné je zpracování závěrečné fáze vulkanického pekla, s níž se uzavírá i jedna velká kapitola, kterou filmový svět sleduje po celé čtvrtstoletí.

Tím se film přesouvá do své druhé části, konkrétně do té, kvůli níž byl natočen. Zpočátku vcelku nezajímavá dějová linie s holčičkou pobíhající po panském sídle uprostřed lesů severní Kalifornie se rázem promění v hlavní chod. Zánik říše je totiž především film s motivem strašidelného domu, jen po něm místo duchů a vraždících maniaků pobíhají velcí ještěři. Dávno vyhynulí, přesto stále při síle. Nejedná se přímo o Sirotčinec s dinosaury, protože Bayona v případě Zániku říše netočil horor, ale přesto je zřejmé, že se film dostal do rukou zručného hororového rutinéra. Postupy, které zde tvůrci aplikují, nejsou nikterak nové, ale je jich tolik a jsou podávány s takovou kadencí, že se díky nim zejména poslední třetina filmu promění v čirou radost. Radost ze sledování scén z netradičních úhlů nebo dokonce vzhůru nohama, prolínajících se odrazů tváří, kamerových průletů chodbami anebo jedné akční sekvence, v níž se místo krvavých jatek ukazují jen zábavně odlétající kusy nábytku. Nejednou jsem se přistihl při myšlence, že se místo dalšího Jurského světa dívám spíš na dalšího Vetřelce.

Příběh je zde věcí podružnou, jde jen o to dostat dinosaury do uzavřených prostor, všechno ostatní už plyne samo. Základy Zániku říše už nestojí na nostalgii a opakování vzorů Spielbergových filmů, jako tomu bylo v případě prvního Jurského světa. Tento film se staví na vlastní nohy a rozvíjí svůj fikční svět novým směrem, což ovšem nemusí být leckomu po chuti. Hnací silou i nadále zůstávají genetické úpravy, které se ještě více posouvají od původního restaurátorství k čirému šlechtitelství. Naštěstí film s divákem nehraje potupnou hru na odhalování skutečných motivací postav a bez většího zdržování přiznává, kdo je záporák, kdo je ještě větší záporák a kdo je tu jen pro legraci. Jediné tajemství, jehož odhalení je divákovi delší dobu odpíráno, se nejprve odkryje v jemném náznaku, avšak o pár minut později, aby snad nedošlo k mýlce, následuje důkladné vysvětlení.

V mnoha ohledech připomíná Zánik říše Spielbergův Ztracený svět. V obou případech se jedná o sequely, které oproti svým předchůdcům změnily žánr a kritika je nepřijala zrovna s nadšením. Jenže díky Ztracenému světu si mohl Spielberg natočit vlastní Godzillu a úplně si při tom vystačil s T-Rexem pobíhajícím po ulicích San Diega. Zánik říše zase dopřává divákovi příjemně namíchané napětí s humorem v netradičně zvoleném prostředí. Je to film předvídatelný a v myslích diváků zřejmě nebude nijak zvlášť rezonovat, ale zároveň je to film zručně natočený, velkorozpočtový a přitom jsou na něm všechny ty investované dolary opravdu znát. A takových filmů tu letos zatím moc nebylo.