Hza pod Zooomem (recenze)

Autor Roman Bílek | Aktuality | Pondělí 22 října 2018 21.15

Edice Zooom, kterou v nepravidelném intervalu vydává nakladatelství Analphabet Books, jež se na naší komiksové scéně dlouhodobě těší pozornosti díky revue Aargh!, se dočkala svého čtvrtého svazku. Po Tomáši Kučerovském, Pavlu Čechovi a Miloslavu Havlíčkovi se své takřka stostránkové monografie mapující životní tvorbu včetně přesahů mimo komiksové vody dočkal i Honza „Hza“ Bažant. A jak sami tvůrci publikace v úvodu uvádějí, počiny tohoto autora jsou tím, co nejvíce vystihuje pointu, s jakou edice vzniká, neboť Hza Bažant je tvůrcem, jenž se s lehkostí pohybuje nejen v komiksových panelech a bublinách, ale i na divadelních prknech, velkých plochách sítotiskových plakátů či originálních potiscích triček. Se špetkou nadsázky lze prohlásit, že rychle zdomácněl v jakémkoli oboru, k němuž se coby tvůrce upnul…

Honza „Hza“ Bažant je v podstatě renesanční osobností naší komikové scény. I když ještě nedovršil čtyřicítku, je svým způsobem mnohými považován za žijící legendu, a jeho tvůrčí pole působnosti je v porovnání s ostatními komiksovými autory až neskutečně široké. Na SUPŠ vystudoval scénickou techniku, následně svůj talent rozšířil studiem Scénografie alternativního a loutkového divadla na DAMU, přičemž zvládl dvě stáže. Nejprve v Ateliéru ilustrace a grafiky na pražské VŠUP a rok na to v ateliéru Bühnenbild na Universität der Künste v Berlíně. Před pěti lety dokončil doktorské studium Alternativní a loutkové tvorby a její teorie disertační prací „Projekty obřích loutek“ na DAMU, kde od roku 2010 pracuje jako pedagog. Mimo jiné se profiluje také jako scénograf, grafik a loutkář.

O všech aspektech tvorby Honzy Bažanta pojednává i čtvrtý Zooom, který profilovým textem a otázkami na jednotlivé oblasti tvorby v rozsáhlém rozhovoru s autorem opatřil Ivan Adamovič. Ale podívejme se na publikaci pěkně od začátku: První část je tradičně zasvěcena komiksu. Začínáme známou adaptací Čapkova Krakatitu vydanou v roce 2009, která vešla ve známost i tím, že se na vydání kvůli změně v autorském zákonu čekalo osm let. Pokračujeme Bažantovými kratšími počiny, kde dominují známější „zářezy na pažbě“ jako Burkele či Poslední let z antologie Ještě jsme ve válce. Zajímavě vypadá i ukázka z adaptace románu Qui Xiaolonga Mao Case, jenž se odehrává v Číně devadesátých let minulého století. Scénář k němu napsal scenárista Olivier Richard a má co nevidět vyjít ve francouzské edici Pika.

Druhá sekce je zasvěcena grafice. Nalezneme v ní například ukázky vystavovaných prací, které vznikaly pod záštitou sítotiskové dílny a galerie Hygienická stanice pod křídly uměleckého kolektivu Hura. Pozornost si zaslouží i ukázka sítotiskových plakátů nebo stejnou technikou vytvořené knihy Nusle složené z grafických listů. Následující kapitola je věnována grafickému designu s ukázkami nejrůznějších plakátů, log apod. Jistě zaujmou i příklady z cyklu třinácti panelů, které vznikly na zakázku pro Liberecký kraj. Následující kapitola je zasvěcena fotkám (nejen) obřích divadelních a pouličních loutek, které vznikaly (především) pod hlavičkou souboru Echt Street Puppets. V závěrečné kapitole nalezneme Bažantovu intermediální tvorbu. Pokud vám ve výčtu jeho známých prací chyběl Pérák a Pán času, nezoufejte, jejich čas nadejde v závěru knihy. Neboť oba tyto komiksy mají i svou divadelní podobu: Pán Času – Tyranie Okamžiku (režie J. Havelka, Loď Tajemství, Praha 2008) a Pérák – Na jméně nezáleží (režie J. Havelka, divadlo Archa, Praha 2012).

Pokud patříte mezi obdivovatele současných tuzemských komiksových tvůrců, neměli byste tuto knihu, potažmo celou edici Zooom, minout. Přívětivým způsobem otevírá dveře k svébytnému dílu jednotlivých autorů. Duchaplnější a zajímavější publikace aby u nás člověk pohledal. Navíc to, co se na jejich stránkách dozvíte, se odehrává právě teď a právě tady. Je nadmíru povznášející, že u nás existuje množství zajímavých komiksových kreslířů a výtvarníků, kteří si bezesporu zaslouží větší uznání i zájem, než jakého se jim dnes dostává…