Ocenění

Daidalos 2016 – kdo se probojoval do finále?

Autor | Literární soutěž DAIDALOS | Středa 16 listopadu 2016 14.20

Vyhlášení výsledků letošního ročníku literární soutěže Daidalos časopisu XB-1 se blíží, jako už tradičně se odehraje během sobotního programu brněnského Fénixconu, a to 3. prosince 2016. Stejně jako v loňském roce vám s předstihem nabízíme finálový výběr, z něhož vzejde celkový vítěz. Do finále se probojovalo 26 kratších prací v seznamu řazených abecedně, přičemž stejně jako v loňském roce dorazilo slušné množství novelet a novel. I tentokrát se tak můžeme těšit na rozsáhlejší a dějovější příběhy. Kvalita jednotlivých prací byla vyrovnaná a názory porotců se tak jako obvykle dosti lišily. Těšíme se na setkání s nominovanými autory na začátku prosince v Brně a těm, co letos neuspěli, přejeme odhodlání uspět příště…

Porotci literární soutěže Daidalos jsou

Jaroslav Jiran, Vlado Ríša, Tadeáš Pelech, Vladimír Kejval a Martin Šust.

Finální výběr soutěže:

Matúš Bella: Krv a kremík

Peter Boušek: Navigátor

Pavel Fritz: Lovci vraků

Miroslav Hokeš: Noemova válka

Lukáš Hrdlička: Vybrat si cestu

Lukáš Hrdlička: Hranice šílenství

Radoslav Kalaš: Vzpomínky krve

Věra Mertlíková: Dobrodruh na rybách

Věra Mertlíková: Jednoho dne se vrátíš

Vojtěch Mička: Nový domov důchodců

Ivan Mls: Mars po padesáti letech

Ivan Mls: Přátelská invaze z Barnardovy hvězdy

Zbyněk Moravec: Mise v kvadrátu E

Otakar Nechvátal: Vůně terpentýnu

Milan Pohl: Dvojkolejný čas

Michal Preisler: Střed světa

Miroslav Sedláček: Země samozřejmosti

Zuzana Stožická: TardigRider

David Šenk: Čápi a jestřábi

David Šenk: Poutník a vítr

Dalibor Vácha: Sběratel černobílých dívek

Dalibor Vácha: Nová Praha

Pavel Vinický: Blboun

Vladimír Zábrodský: Zakřivená stezka spravedlnosti

Vladimír Zábrodský: Vybrané partie z programování

Vojtěch Žák: Nebe plné snů

G R A T U L U J E M E !

2 249 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

komentářů 28 »

  1. Comment od standa.e — 20.11.2016 @ 20.05

    Martin: No, především jsem se do toho celého docela zamotal 😉 Zkusím to nějak rozmotat a omlouvám se za tapetu, která z toho vyleze:
    a) Nejde o nic, co by mi nedovolilo spát či kvůli čemu bych svolával demonstrace a na nich demonstrativně pálil trencle. Fakt se bavíme jen v té rovině „vedeme diskusi“, OK?
    b) Pravdou je, že většina antologií (měli bychom se bavit o těch „reprezentativních“) je s převahou mužských autorů. To nepopírám. I když třeba právě editor těch nejreprezentativnějších, O. Jireš má poměry většinou velmi solidní – nalezneme i holka:kluk 7:10, 2:3, 2:4, 3:4, 6:7, 4:8… A jednou dokonce i 5:3 ve prospěch holek.
    c) Otázkou k bádání spíš zůstává, zda se nezaměňuje příčina s následkem. Pokud je počet holek v antologiích nižší, je to proto, že čelí nějakému mužskému šovinismu a nepočítá se s nimi, nebo proto, že je obecně autorek méně, či (u tématicky laděných antologií) se věnují specifickým podžánrům, jež právě onomu tématu nevyhovují? (Ve skutečnosti je tady ještě autorova schopnost povídku dodat, napsat v termínu, prostě editorova zkušenost s autorem bez ohledu na jeho pohlaví atp.)
    d) No a já jsem přesvědčenej, že minimálně v podmínkách naší domácí tvorby je „mužský šovinismus a odpor“ tím nejméně relevantním důvodem. Že prostě rovnost mezi pohlavími v přístupu k publikaci je a interpretovat nižší počty argumentem „protože žena“ by bylo falešné (netvrdím, že tak autorky argumentují přímo). „Písně temných věků“ s oním poměrem 5:3 ve prospěch holek vyšly v roce 2005.
    e) Argument „protože holky“ jako primární motiv antologie je tak pro mne osobně argumentem prázdným. Je to jako vrhnout se na sborník příspěvků k raně přemyslovským Čechám od „ženských historiček“. Proč jako? Proč by mělo být pohlaví autora hlavním předpokladem k zařazení do toho sborníku? Protože poskytnou jiný úhel pohledu než muži? Dostatečně obohacující a jinde k nenalezení? Pak OK. Ale jinak je pro mne text, ne pohlaví. Fakt nejsem jistý, že by i ti méně „vyvážení“ editoři přistupovali ke svým antologiím apriorně s úmyslem: „Tak, a teď připravím MUŽSKOU antologii, Františku proto vynecháme…“ A teprve poté řešili nějaké další jednotící téma (např. ten steampunk).
    f) Ale na stranu druhou – OK, proč by si nemohly holky říct „uděláme čistě holčičí knihu“. Můžou. A přejme jim úspěch. Já, jakožto potenciální čtenář, si v takovou chvíli mohu jen přát, aby ten program „protože autorka je žena“ byl dostatečně nosný. Aby knihu skutečně odlišil od běžné smíšené „čtyřhry“ i svými texty, nikoliv jen unifikovaným pohlavím. Jenom to, prosím, nebalme do pláštíku nějaké nápravy genderové křivdy z dávné minulosti. To prostě nevnímám jako fér.
    g) Osobně bych spíš uvítal přístup: „Jak se naše autorky dívají na nějaké jednotící téma (steampunk, upíry, hrdinskou fantasy, kyberpunk, novou i starou space operu…)“, ne přístup „Jsme holky, tak tady nás máte“. To by mi prostě přišlo víc k věci… Takže tak. Třeba překvapí Už toho bylo ode mne dost.

  2. Comment od Martin Sust — 20.11.2016 @ 20.35

    Problém je, že to celé snad vnímáš právě jako „zoufalý“ pokus o nápravu genderové křivdy.

    Osobně to vnímám spíše jako „protože dnes už můžeme a chceme samy sobě i čtenářům dokázat, že i antologie bez dříve a dodnes často dominujících mužských hvězd může být čtivá, zajímavá a dokonce snad i úspěšná“. Nepochybuji, že může, ale zda bude, nevím.

    Aby bylo jasno, chápu Tvé argumenty a v určité rovině s nimi mohu i souhlasit, nicméně nesouhlasím s východisky, na kterých jsou postaveny či lépe řečeno s tím, jak důvody k sestavení antologie vnímáš ty. Jde prostě o různé vnímání reality…

    Osobně mi to přijde jako zajímavý projekt, který samozřejmě riskuje mnohé, víc než takřka kterýkoli jiný, protože se už dopředu musí vypořádat právě s podobným přístupem.

  3. Comment od p.urban — 21.11.2016 @ 10.23

    Problém je hlavně v tom, že takzvané „feministky“ a takzvaní „homosexuálové“ bojují dávno minulou válku. Ta skutečná je teprve čeká 🙂

  4. Comment od Jana Dvořáčková — 21.11.2016 @ 17.28

    Zapomněl jsi na tzv: věřící, postižené, matky samoživitelky, sociálně slabé, důchodce, sirotky, studenty, nezaměstnané, nebo zaměstnané za minimální mzdu. Každý by měl asi důvod svou situaci řešit… sbírkou povídek 🙂 .

  5. Comment od p.urban — 22.11.2016 @ 10.13

    Nezapoměl, ale těch se ta nadcházející válka, až na ty „věřící“ netýká.

  6. Comment od p.urban — 22.11.2016 @ 10.29

    Vlastně týká, ale ne tolik jako těch prvně jmenovaných 🙂

  7. Comment od Mirek Hokes — 29.3.2017 @ 1.40

    No, antologie ženských autorek mi taky přijde tak trochu samoúčelná, podobně jako kluby důchodců – prostě mi to evokuje přítomnost lidí, kteří jsou natolik nudní, prázdní a nezajímaví, že se nemohou identifikovat jinak než tou nejelementárnější příslušností k nějaké sociální skupině. Neříkám, že je to zrovna tenhle případ, ale nezasvěcenému to může takový dojem vytvářet a je to zbytečně shazující. Na druhou stranu ženské povídky mají něco do sebe a já osobně si je leckdy přečtu raději než mužské. Ony právě ženy jsou v leckterých věcech poctivější, svědomitější – ve tvorbě postav, příběhů, v hledání literárně nosných motivů… Chlapi si mnohdy představují, že vystačí se střílením a mlácením po kebulích a nic víc už pro příběh nepotřebují. Ti vzdělanější se pak ještě rádi předvádějí, co všecko se našprtali na VŠ, což mě jako čtenáře taky nijak zvlášť nezajímá…

  8. Comment od Cloudy — 29.3.2017 @ 6.34

    @Mirek.Hokes: Já tedy nevím, zda se mužští autoři hard SF zrovna předvádějí, když ve svých příbězích umně integrují nabyté vědomosti nebo přímo zkušenosti z oblasti „vysoké“ vědy. A už vůbec si nejsem jistý, zda se ženské autorky hard SF předvádějí méně.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.