Ocenění

2312 aneb hard space opera barokních proporcí

Autor Julie Nováková | Aktuality | Úterý 6 Srpen 2013 8.10

Uznávaný americký spisovatel science fiction Kim Stanley Robinson, u nás známý především obsáhlými romány Rudý Mars a Zelený Mars (poslední díl trilogie, Modrý Mars, už u nás bohužel nevyšel) a několika povídkami, získal za svůj loňský román 2312 prestižní cenu Nebula a nominace na množství důležitých žánrových ocenění. V podobných případech se samozřejmě nabízí otázka, zda se tak stalo po zásluze? Zde se však zahraniční recenzenti často rozcházeli – což už samo o sobě nasvědčovalo tomu, že román bude přinejmenším zajímavý. A byl? A co je důležitější, byl i vážně tak skvělý? Čtěte dál, snad nečekáte, že vám odpovím už v perexu…

Photo: SFXFuture Publishing

Robinson zasadil 2312 do světa, který už dříve navštívil v práci Vzpomínka na bělost, ale její znalost není pro srozumitelnost nutná – musím přiznat, že jsem ji nečetla, ale nikdy jsem ve 2312 neměla pocit, že by mi nějaké informace chyběly. Čtenář se zorientuje rychle a Robinson navíc umí velmi sugestivně líčit prostředí sluneční soustavy kolonizované lidstvem; každý si tak bude moci jasně představit návštěvu Saturnových prstenců, podzemní základnu na Io jen obtížně stíněnou před intenzivní radiací, pojízdné město na Merkuru pohybující se mezi žárem blízkého Slunce a mrazem noční strany planety, habitaty/lodi vytvořené z asteroidů, Venuši uprostřed procesu terraformace a další fantastické lokace, kam román své čtenáře zavede. 2312 je nejkošatější román, s jakým jsem se za velmi dlouhou dobu setkala – ať už z hlediska míst, kde se odehrává (navštívíme všechny planety, resp. jejich měsíce od Merkuru až po Saturn a k tomu množství asteroidů), stylistických postupů (například množství intertextových prvků v podobě výtahů z odborných textů ze světa románu) či nápadů – Robinson jimi doslova hýří. Nebála bych se označit 2312 za barokní román; jeho košatost i důraz na velkolepost formy k tomu přímo vybízejí. Naopak neokázalá je práce s postavami, což považuji za další klad – čtenář se s nimi seznamuje postupně, má čas si k nim vytvořit vlastní vztah, autor ho do ničeho netlačí. Z aktérů jsem si oblíbila především Wahrama, zástupce Titanu; už dlouho jsem nenarazila na tak civilní a přitom tak hluboce zajímavou postavu. Dá se vůbec odolat postavám, které si pro sebe hvízdají Beethovenovy symfonie?

Ač je 2312 křížencem mezi new space operou a hard SF, zbyly v něm ještě nepřesnosti k vychytání. U slovního spojení sebevražedné geny vložené do enzymů jsem se vážně pozastavila. Autor patrně myslel – alespoň doufám! – to, že byly tyto sebevražedné geny vloženy do blízkosti genů pro dané enzymy a aktivovaly se (začaly být transkribovány) na základě transkripční aktivity právě na genu pro enzym, a velmi nešťastně to formuloval. Důkladnější redakční práce mohla proniknutí do finální verze zabránit, ale na druhou stranu, 2312 je natolik rozsáhlý a informacemi nabitý román, že přehlédnutí jedné chyby autorovi i redaktorům odpouštím. Román mě dokázal už zpočátku plně vtáhnout do děje a nadchnout. Okouzlovala mě Robinsonova představivost i nápadité prostřihy v podobě výtahů z odborných prací (například jak vytvořit z vyhloubeného asteroidu terrarium), quantum walks nebo seznamů. Stěží jsem se mohla odtrhnout. Tady ale začal proti tempu románu pracovat jeho rozsah, a tak zatímco mě 2312 zpočátku nadchlo, okolo poloviny už mě „jen“ bavilo a kolem dvou třetin románu jsem se chvilkami téměř nudila, když se děj na poměrně dlouhou dobu přesunul na Zemi a výrazně ztratil dech. Po přesunu zpět do vesmíru ho ale opět nabral a až do konce mě 2312 bavilo – už ovšem ne tak intenzivně jako na začátku.

Navíc se Robinsonovi pomocí různě roztroušených náznaků dařilo budovat napětí a zvědavost, jak román dopadne; bylo jasné, že 2312 je z hlediska jeho světa ohromně významný rok, který změnil směřování lidstva. A tak jsem stále přemýšlela, jak pospojuje jednotlivé události a překvapí mě – ale někdy se nevyplácí mít přílišná očekávání. Když použiji metaforu komiksových bublin, čekala jsem konec, který udělá Bum!!!, ale místo toho jsem se dočkala tichého Puf. Po odhalení, o co celou dobu šlo, jsem si říkala, že to nemůže být všechno, že musí existovat vysvětlení, které bude popisovat motivaci k některým činům lépe a které bude mnohem zásadnější. Čekala jsem, kdy přijde ta překvapivá pointa, čekala jsem až do konce epilogu… a ona tam nebyla. Když jsem se z perspektivy tohoto závěru podívala na román jako celek, zdálo se mi, že z něj trochu vyprchala hloubka a že leccos bylo samoúčelné, byť velmi zajímavé a čtivé. Kdyby bylo celé 2312 jako jeho první polovina a část pasáží z druhé, pravděpodobně bych tu právě teď básnila o tom, jak úžasný a inovativní román to je a jak by ho žádný fanoušek space opery a hard SF neměl vynechat. Takto navzdory svému mírnému zklamání ze způsobu, jakým Robinson 2312 uzavřel, a zdlouhavosti některých prostředních pasáží považuji román za velmi dobrou science fiction, která určitě stojí za přečtení. Kdyby alespoň desetina autorů měla takovou představivost jako Kim Stanley Robinson, dokázala si tak jako on pohrát se stylem a zpracovat tolik informací, dílčích zápletek a nápadů, žánru by to rozhodně prospělo. Dovedu i pochopit rozpolcenost zahraničních recenzí – 2312 je román, který bude část lidí milovat, jiní ho ocení a bude je bavit, ale uvidí i pár negativ (můj případ), a někteří ho rozcupují na kousky.

A jak tedy zní definitivní verdikt? Pokud máte rádi dobře napsanou space operu s přesahy do hard SF, potěší vás okružní jízda po sluneční soustavě, užíváte si méně obvyklé stylistické prvky a milujete komplexní SF světy, rozhodně po 2312 sáhněte a nejspíš nebudete litovat. Pokud nejvíc ze všeho preferujete svižné tempo, nudí vás veškeré popisy nebo delší dialogy a zbožňujete akci, asi se vyhněte 2312 obloukem. Pokud jste „někde mezi“, román alespoň zkuste a mohl by vás příjemně překvapit. Propracovaný svět, originální pojetí některých známých motivů, jemná práce s postavami i Robinsonův styl snad zaujmou každého, kdo má prostě a jednoduše rád dobré knížky – bez ohledu na to, co v rámci nich nejvíc preferuje. A velmi dobrá kniha podle mne 2312 nepochybně je. Jen budete k jejímu přečtení potřebovat velmi slušnou znalost angličtiny, v českém překladu se románu patrně jen tak nedočkáme…

Kim Stanley Robinson: 2312

vázaná/brožovaná, obálka Kirk Benshoff, 576 stran, vydalo nakladatelství Orbit

805 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 13 »

  1. Comment by stepaanek — 6.8.2013 @ 9.30

    Proč myslíte, že kniha v českém překladu jen tak nevyjde? Děkuji.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  2. Comment by Martin Sust — 6.8.2013 @ 9.45

    Řekl bych, že z několika možných důvodů. Knihy K. S. Robinsona si prozatím na českém trhu nevedly moc dobře, jeho marťanská trilogie se ani nedočkala posledního svazku. Myšlenkově náročné, obsáhlé a na přípravu dosti nákladné SF romány tu navíc vycházejí čím dál méně a pokud už se objeví, povětšinou jde o prodejní propadáky. Pokud 2312 na českém trhu přece jen vyjde, bude to odvážné a příjemné překvapení.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  3. Comment by Julianne — 6.8.2013 @ 12.51

    Bylo by hezké, kdyby u nás 2312 vyšlo, ale je to hodně tlustá sci-fi s minimem přímé akce a slušnou dávkou stylistických experimentů, tedy něco, co se většinou celkem málo prodává… Ale třeba se to změní. Z české SF teď vyšly hodně zajímavé Jantarové oči – první část propracované SF pentalogie, což je z nakladatelského hlediska risk, a daří se jim naštěstí dobře. Snad budou mít podobný nebo větší úspěch i další díly (druhý vyjde ještě letos). Ale oproti 2312 je Mycelium velmi přímočaré a akční :). Člověk se tam dočká honiček, zápasů, vražd, vydírání, nehod… vlastně je to akční hodně. Ve 2312 tohle skoro úplně chybí (vzpomínám si na dvě krátké honičky a jednu explozi, vzhledem k délce celé knihy skutečně zanedbatelného rozsahu). Ne že by to z hlediska příběhu scházelo, podobná potřeba tam prostě nevyvstala, nezapadalo by to tam. Ale v pozici nakladatele bych si to asi také dvakrát rozmyslela, ačkoli mám podobné SF hodně ráda.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  4. Comment by Jana Dvořáčková — 6.8.2013 @ 17.42

    Julianne: Napadá Tě nějaká kniha, kterou jsi četla v češtině, a s níž by se tahle z hlediska stylu mohla porovnat?
    Recenze na mě působí lákavě, bohužel ale budu muset čekat na případný překlad.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  5. Comment by Julianne — 6.8.2013 @ 17.58

    Nejvíc bych ho srovnala asi s A. C. Clarkem (uvěřitelná space opera/hard SF s dobře napsanými postavami a stojící z velké části na propracované vědě a technice), ovšem s tím, že Robinson je košatější, má zajímavější styl, může extrapolovat vědecko-technický vývoj ze současných znalostí, je přízemnější (Clarke i v pragmatičtějších pracích občas působí trochu „mysticky“) a má širší záběr. Tím ti ale asi moc nepomůžu…
    Z knih, které jsi možná ještě nečetla, ale určitě o nich už slyšela, mě napadá třeba Kvantový zloděj, ovšem je to podobnost jen vzdálená – hard space opera odehrávající se v naší sluneční soustavě, se kterou si autor dokázal vyhrát s fantazií a zároveň celkem uvěřitelně, a stojící z velké části na zajímavých konceptech umělé inteligence. Příběh, styl a atmosféra jsou ale úplně jiné. Kvantového zloděje jsem loni v listopadu recenzovala, článek tu bude k nalezení.
    Jinak se zkusím ještě zamyslet. 

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  6. Comment by Jana Dvořáčková — 6.8.2013 @ 21.19

    Kvantového zloděje mám na seznamu. V poslední době je toho nějak moc, co bych si ráda přečetla a stíhat to nejde :).
    Clarka znám skoro celého, v podstatě to byl jeden z prvních autorů, které jsem četla – kdysi dávno.
    Díky, pomohlo to.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  7. Comment by Martin Sust — 6.8.2013 @ 22.34

    Jak já to vidím, každý, kdo žbrblá, že tu takové romány mají jen minimální šanci by měl koupit Kvantového zloděje, Transport ledu, Prstenec singularity, Dřeň atd. Až poté žbrblat dál. :-)

    Ne, raději vážně, podobné romány mají mizerné prodeje v řádu několika stovek. Reálně to tedy vypadá na jejich postupné vyklizení trhu, s čímž se asi nedá nic moc dělat. Jistou nadějí je vzepětí SF pro mládež, bohužel v pozdějších letech si mladí najdou „lepší“ zábavu než hutné, myšlenkově zajímavé, ale často i nudnější a složitější SF opusy…

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 1

  8. Comment by Julianne — 6.8.2013 @ 23.07

    Transport ledu byl dobrý, napadl mě, ale pak jsem ho nezmínila, protože mi od 2312 přijde příliš odlišný. Je to z hlediska postav a dějiště hodně uzavřený příběh, z časového hlediska naopak dost otevřenější než 2312. Reynolds si moc nehraje se stylem a v Transportu není ani nijak zvlášť košatý (jeho MZ mě spíš trochu zklamali, stejně jako nedostatek vysvětlení pro záhadné struktury). Transport ledu měl výbornou první polovinu, ale pak začal pokulhávat. Stejné problémy ve větším měřítku jsem měla s Reynoldsovým románem Century Rain, který mě ve výsledku spíš zklamal; Transport ledu mě celkem bavil až do konce. Ale od Alastaira Reynoldse můžu vřele doporučit celou sérii Odhalený vesmír, četla jsem ji cca před pěti lety a tehdy mi přišla výborná, tak bych snad nezměnila názor ani dnes.
    A Reed je dobrý návrh, na toho bych úplně zapomněla. Melka jsem bohužel ještě nečetla, ale snad brzy napravím… 

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  9. Comment by Martin Sust — 7.8.2013 @ 7.06

    Však já ta díla zmínil spíš jako „spřízněná“, nikoli podobná. Ono totiž pořádných zahraničních SF tu nevychází zrovna moc. A pro někoho překvapivě se mnohdy lépe prodávají české SF knihy, kupř. Dufková či jak doufám i zmíněná Kadlečková. Ovšem i tam je to zejména kvůli jejich výjimečnosti v kontextu české tvorby, o tom žádná. Jsem zvědav, jak si povede úvodní svazek cyklu Algor od Hlávky a Vybíralové…

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  10. Comment by cyberstorm — 8.8.2013 @ 17.12

    Ked tie knihy mam, mozem zbrblat? Teraz vazne…som velmi rad ze v preklade vyjdu aspon nejake poriadne SF (za co vydavatelom dakujem). Myslim si, ze problem takychto sf knih (nielen space opier, ale hlavne hard sf) je jednak v tom, ze su moc komplikovane a treba o nich dost premyslat (vela ludi sa straca v roznych napadoch a teoriach – fyzikalnych, biologickych, ktore casto tvoria pointu takychto diel). U klasickych, hmmm…komercnych?, sf a f románov typu star wars (a to mam SW rad!), warhammer alebo nedajboze upirske denniky atd.,  to nehrozí. Tam ide vacsinu o priamociaru akciu (samozrejme, neda sa vsetko hazat do jednoho vreca). Podla mojho nazoru proste nie je CSR trh moc navyknuty na narocnu SFFH tvorbu co sa premieta do kupyschopnosti citatelov a predaja titulov. Preto asi nikdy nebude mat Egan alebo Bear v CSR taku popularitu ako Kulhanek alebo Heitz (viem, ine zanry, ale aj tak). Skoda, lebo mna prave takyto zaner viac bavi. Tak, a teraz cakam na moju hlavu kamenopad…

    Líbí/nelíbí: Thumb up 2 Thumb down 0

  11. Comment by Jana Dvořáčková — 8.8.2013 @ 17.28

    cyberstorm: Souhlas. Třeba Bear, i když nevím jak se prodává a jestli spadá do téhle skupinky, je moje srdcovka, Julií zmiňovaného Reynoldse jsem začala číst vlastně na její doporučení. A jsem ráda. Všechny takové ty „divné kusy“ mi jsou leckdy milejší, protože se strašně ráda přehrabuji v tom, co si musíte krom knihy stvořit ještě sami pro sebe :). Baví mě zkrátka taková ta neodhadnutelnost, jistá originalita a následné šílené noční můry, ty miluju.
    Ale pokud takových příběhů vyjde méně, je to pořád víc, než žádné :).

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  12. Comment by cyberstorm — 9.8.2013 @ 19.14

    Pritom je to skoda. Velmi rad by som si precitat dalsich Reynoldsov, Hamiltonov, Eganov po cesky. Rad by som medzi uz vydane NSO vlozil do knihovnicky Schroederovu Virgu ci Leviathan wakes od Abrahama. A hoci skupujem kazde jedno SF v knihkupectve, a odporucam ich priatelom, nestaci to… snad aspon nacate veci vyjdu (Grimwood, Rajaniemi…), aj ked uz asi som jak obohrata platna (vid ine fora)

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  13. Comment by Martin Sust — 9.8.2013 @ 19.39

    Leviathan Wakes vyjde snad ještě letos v Tritonu v překladu Jany Rečkové. Myslím, že už to tu několikrát padlo…

    Líbí/nelíbí: Thumb up 3 Thumb down 0

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.