Ocenění

Bojovník za legitimitu žánru – rozhovor s Jamesem Patrickem Kellym

Autor Martin Šust | Aktuality | Pondělí 21 Únor 2011 11.00

James Patrick Kelly byl v minulosti pokládán za kyberpunkového autora, ačkoli jeho tvorba vždy poskytovala mnohem širší a rozmanitější tematický rozptyl. Jako zastánce povídkové formy se v poslední době věnuje rovněž sestavování mimořádně zajímavých antologií, kterými se spolu se svým kolegou Johnem Kesselem snaží bojovat za zbourání bariér mezi science fiction a zbytkem literatury.

V osmdesátých letech jste byl znám jako jeden z představitelů kyberpunku, ačkoli k vám tohle označení zase tolik nesedělo. Přesto je vcelku trefné, publikoval jste v zásadní antologii Zrcadlovky a o mnoho později jste se podílel na sestavení postkyberpunkové antologie Singularity. Jak zpětně nahlížíte na roli kyberpunkového hnutí ve vývoji žánru science fiction?

Nemyslím si, že by kyberpunk byl revolucí, alespoň ne tak jak si původně předsevzal. Na druhou stranu znamenal nezbytné oživení žánru, jenž byl v té době příliš zlenivělý ve svých předpokladech možného vývoje budoucnosti. V osmdesátých letech se vesmírná dobrodružství začala jevit spíše jako fantasy než science fiction. Kyberprostor se zdál jedinou hranicí, kterou kdokoli z nás bude mít možnost prozkoumat. Kyberpunk prolomil jakýsi druh extrapolační ztuhlosti, která zachvátila žánr. Ovšem po letech se s podobnými problémy začal potýkat i sámotný kyberpunk.

A jaký je váš názor na žánrová hnutí obecně? Mám na mysli novou vlnu, kyberpunk a z poslední doby snad i new weird či new space operu. Jaký je jejich účel? Jde spíš o komerční či snad vývojovou záležitost?

Hnutí, která povstanou zevnitř autorské komunity, tedy ta, v nichž skupina spisovatelů sdílí společné zájmy, témata a styl, jsou dle mého názoru legitimní. Ovšem hnutí, která vymýšlejí kritici tím, že spojují různé autory a jejich už publikované práce jsou pochybná. Čtenáři mají samozřejmě legitimní důvody pokládat otázky typu Když se mi líbí tenhle autor, oblíbím si i tamtoho? A pokud budeme na hnutí nahlížet jako na snahu kritiků označit podobná díla ve snaze ulehčit čtenářům orientaci na knižním trhu, pak na tom není vůbec nic špatného. Někdy je však pro spisovatele, jehož tvorba byla ztotožněna s určitým hnutím, velmi obtížné oprostit se od čtenářského očekávání ve chvíli, kdy se jeho zájmy začnou s cíli hnutí rozcházet.

V posledních letech jste sestavil několik zajímavých antologií, které z různých úhlů zkoumají fantastický žánr. Co jste chtěl spolu se svým kolegou Johnem Kesselem těmito sborníky docílit? Lze v nich najít nějaký společný záměr?

Spolu s Johnem jsme během posledních několika let sestavili tři antologie a přinejmenším dvě ještě chystáme. Ačkoli sami sebe považujeme za autory science fiction, k žánru přistupujeme z čistě literárního hlediska. Odmítáme předpoklad, že by žánr a zbytek literatury oddělovala jakási nepřekonatelná hranice. Naše knihy se pokoušejí dokázat, že spisovatelé, kteří se snaží o to nejlepší, čeho jsou schopni, a nezáleží na jejich žánrové příslušnosti, sdílejí mnohem více, než je toho, co je rozděluje. Doufáme, že každý bude při výběru jakéhokoli z našich souborů kratších prací překvapen některými jmény v jejich obsahu.

V současnosti patříte mezi nejváženější autory science fiction povídek, publikoval jste jich více než sedmdesát a vysloužil si řadu ocenění a nominací. Ovšem napsal jste jen velmi málo románů a v posledních patnácti letech dokonce žádný. Otázka je tedy jednoduchá: Proč?

Povídky mnohem lépe vyhovují mému uměleckému zaměření. Mohu v nich experimentovat s formou, zkoušet nová témata, chopit se jakékoli šance a přitom se velmi rychle přesunout k jinému projektu hned jak jsem s tím předchozím hotový. Navíc jsem příznivec zhuštěného prožitku, který dobré povídky umějí navodit. Podle mého názoru je to ideální forma pro dnešní časy oslepující rychlosti a neúprosných změn.

Jako editor máte sledování trhu v popisu práce a navíc jste autorem science fiction více než třicet let. Můžete tak porovnat současný žánrový trh se science fiction osmdesátých let, kdy jste stál na začátku své kariéry? A jak nahlížíte na budoucnost žánru, jenž s příchodem elektronických knih stojí na pokraji revolučních změn?

Science fiction osmdesátých let, stejně jako veškerá tehdy publikovaná literatura, byla pouze tištěná, ať už šlo o knihy či magazíny. Vydavatelé a editoři tak kontrolovali veškerou produkci. Ovšem ty dny už jsou pryč. Papírové časopisy jsou odsouzeny k záhubě. Klasické knihy budou odsunuty na okraj zájmu. Moc editorů bude slábnout. Lhal bych, pokud bych tvrdil, kam nás digitální revoluce zavede v rámci žánru science fiction. Myslím, že bude vznikat mnohem více science fiction jednoduše proto, že bude mnohem více autorů. Nejsem si ovšem jist, zda bude i dostatek čtenářů. K přežití budou spisovatelé budoucnosti potřebovat nejen vypravěčské umění, ale budou si muset osvojit rovněž techniky sociální komunikace, aby si vůbec našli dostatečně početné publikum.

Převzato z časopisu XB-1 1/2011, kde vyšla autorova povídka S muži je kříž.

75 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.