Země zdevastovaná ekologickou katastrofou, lidstvo vinou vlastní rozmařilosti na pokraji zániku. Východisko románu Projekt posmrtného života patří mezi oblíbené žánrové motivy a pro většinu čtenářů fantastiky nebude žádnou novinkou. O podobném ohrožení planety i našeho druhu už psala celá řada autorů dystopické science fiction, asi žádný z nich ale nenabídl dílo tak originální jako Američan Ryan Boudinot. Ten vyšel z poměrně jednoduché premisy, které přizpůsobil estetiku svého románu – ať už bude svět po katastrofě jakýkoliv, je jisté, že pokud v něm má homo sapiens v nějaké formě přežít, bude tento svět nutně naprosto odlišný od toho našeho. Nejen jiný či obtížně pochopitelný, ale rovnou nepopsatelný dnešním slovníkem, pro člověka vybaveného současným stavem poznání neuchopitelný a racionálně nesdělitelný. Podobným způsobem autor vypráví svůj příběh, na čtenáře tak čeká několik navzájem v čase i prostoru propletených dějových linií, které se jen obtížně skládají do celku, který by alespoň vzdáleně připomínal lineární popis událostí.

Projekt posmrtného života (Blueprints of the Afterlife, 2012) nás zavádí do blíže neurčené budoucnosti, pravděpodobně několik desetiletí po kolapsu planety, v knize označovaném jako věk průserů (VP). Už tento termín naznačuje lehčí tón, který Boudinot zvolil, na stránkách knihy rozhodně nečeká pochmurná meditace nad tragickým osudem společnosti, vyprávění naopak často využívá prvků satiry či grotesky. Pohroma není příliš detailně popisována, šlo však o logický důsledek dosavadního vývoje naší nenasytné civilizace, která nakonec zkonzumovala sama sebe. Rozhodující byl ekologický aspekt (v románu reprezentován globálním oteplováním a inteligentním ledovcem, který pohltil část severoamerického kontinentu), zhoubu pak dokonal následující válečný konflikt mezi lidmi a androidy (v ozvěně Williama Gibsona jednotlivé armády nereprezentují státy, nýbrž nadnárodní korporace typu Boeingu). Tyto události by s největší pravděpodobností vymazaly lidstvo z povrchu zemského, kdyby ovšem nebyly předvídány skupinou vizionářů, kteří se na neveselou budoucnost dokázali připravit.

Právě jejich činnost je oním titulním projektem, který lidstvo provede nejtemnější hodinou jeho existence, plánem k přežití. Lidský druh bude zachován, avšak v natolik pozměněné podobě, že můžeme hovořit o evolučním skoku. Klíčem ke změně jsou, jak se na SF sluší a patří, technologie. Především jde o existenci kvantových počítačů (kvančítačů), které dokáží ovlivňovat podobu reality, respektive ji přepínat mezi různými verzemi. Druhou technologickou novinkou, ovšem s kvančítači úzce provázanou, je síť nazvaná bionet. Jde o rozšíření internetu na nervový systém člověka a toto zasíťování lidstva má dvojí dopad. Tím pozitivním jsou lékařské účely, ke kterým je bionet využíván a které tak posouvají úroveň medicíny směrem k zázrakům. Odvrácenou stranou mince je ale fakt, že bionet lze, stejně jako jakoukoliv jinou síť, napadnout. Úspěšný hacker pak neovládá stroje a data jako v případě našeho internetu, ale rovnou celého člověka, do jehož bionetu se mu podařilo proniknout. Kvančítače ve spojení s bionetovou sítí pak umožňují prakticky neomezeně manipulovat s realitou, ve které se postavy nacházejí, zcela v souladu s logikou románu je proto situace, v níž jedna z hrdinek zjišťuje, že je současně mrtvá i živá (slovy obsluhy kvančítače a terminologií kvantové mechaniky, nachází se v superpozici stavů života a smrti).

Jak už bylo naznačeno, Boudinot při vyprávění příběhu zvolil metodu několika hrdinů a jejich samostatných linií, které se ovšem postupně nejrůznějším způsobem kříží. Prvním charakterem, se kterým se čtenář seznámí, je Wu-jin, přeborník v mytí špinavého nádobí v jedné z restaurací na území dnešního Seattlu. Hlavní náplní Wu-jinova bytí je obstarávat jídlo pro nevlastní, nestvůrně obézní sestru jménem Patsy, která se živí jako farmakářka – na svém obřím těle pěstuje tkáně a části těl (zmíněny jsou penisy vyrůstající z ňader či oční bulvy v podpaží), za což pobírá mzdu od americké vlády, která její výpěstky využívá k transplantacím. S Wu-jinem se setkáváme v okamžiku, kdy je jeho životní rutina narušena, cestou z práce totiž začíná pravidelně objevovat vždy stejnou mrtvolu mladé dívky, sestru Patsy vládní helikoptéra odnese neznámo kam i s jejich společným příbytkem a k dovršení všeho na Wu-jina promluví jeho vlastní mozek z budoucnosti s jednoduchým vzkazem: Nech práce v restauraci a začni psát knihu s názvem „Jak milovat lidi“, poslední člověk si ji chce číst. Wu-jin uposlechne a začne spisovat své dílo na víka od krabic vyhozených z pizzerie…

Převyprávění úvodu knihy je snad dostatečnou ilustrací autorovy fantazie, ve skutečnosti jde ale spíš jen o skromnou ochutnávku, na čtenáře dále čekají obří hlavy mluvící z oblohy, homosexuální orgie desítek klonů stejného muže nebo poslední člověk, záhadná figura žijící na poušti ve společnosti zázračné, věčně plné lednice. Důležité ale je, že Boudinot tyto rekvizity účelně a zručně využívá, neopájí se vršením absurdit jedné přes druhou, přestože by se to tak letmému pozorovateli mohlo jevit. Nejdůležitější Wu-jinovou charakteristikou je tak zvýšená empatie, která se projevuje epileptickými záchvaty světabolu. Právě ta je důvodem, proč je tento po stránce intelektu spíš podprůměrný jedinec vybrán jako autor pojednání o lásce mezi lidmi a stává se nositelem naděje celého lidského druhu.

Další významnou postavou je Luke Piper, jehož příběh je předkládán ve formě otázek a odpovědí. Je to Piperova linie, která tvoří páteř celého románu, přestože se hned ve dvou ohledech od ostatních částí knihy liší. Jediný Piper žije v naší současnosti, prostřednictvím jeho vyprávění tedy můžeme rekonstruovat události předcházející věku průserů. Druhou zvláštností, která bezprostředně souvisí s předchozí charakteristikou, je jednoduchost a lineárnost jeho výpovědi. Piperovy kapitoly jsou jediné, ve kterých se neexperimentuje s časem ani s prostorem, čtenáři nejsou k uvěření předkládány různé bizarnosti, které s sebou nese budoucnost po katastrofě. Lukeovo vyprávění o přátelství s geniálním podivínem Nickem Fedderlym tvoří jakousi osu, ke které se vztahují všechny ostatní příběhy a představuje i přes svou civilnost jeden z nejsilnějších momentů románu.

Mezi další klíčové postavy patří digitální archivářka a nedobrovolná oběť bionetového hackerství Abby Foggová, veterán válek proti androidům Al Skinner a hvězda showbyznysu Neethan H. Jordan. Všechny tyto hrdiny spojuje neujasněná identita a nejistá pozice v tom, co vnímají jako realitu. Abby oprávněně cítí, že jí vlastní život nepatří, Skinner zas nosí traumatické vzpomínky doslova po kapsách, vymazané z hlavy a uložené na externích discích. Neethan je pak mužem bez minulosti a bez vlastností, jedinou náplní a definicí jeho existence je být slavný. Osudy těchto postav z pozadí diriguje tajemný Dirk Bickl, který sám sebe označuje za kurátora navrhujícího mizanscény. A je to právě on, kdo koordinuje pohyb hrdinů v čase a prostoru. Nakonec se tak díky jeho úsilí všichni setkávají v umělém městě nazvaném New York Alki, doslovné replice zničeného Manhattanu budované podle návrhu dávno mrtvého projektanta ve městě Bainbridge Island. Zde autor naplno zdůrazňuje poselství svého díla, které konečně předestřel hned v první větě románu. Mluví se v ní o světě plném cenného odpadu, přičemž je myšlen odpad dále využitelný, recyklovatelný. Je to sám lidský druh, který je tím nejcennějším odpadem, po konci našeho světa je třeba nalézt způsob, jak jej obnovit, znovu využít a přetvořit na něco nového, opět funkčního.

Projekt posmrtného života je inovativní, chytrý, vysoce zajímavý, zábavný a především skvěle napsaný román s naléhavým poselstvím, který lze bez váhání doporučit většině příznivců dobré literatury. Na pozoru by se snad měli mít jen čtenáři, kteří preferují do detailu dovysvětlenou a do posledního šroubku ladící zápletku, ti by možná mohli být poněkud anarchistickým přístupem autora zaskočeni. Ostatní ale nemusí váhat, Boudinotova historie událostí po konci světa představuje další z mnoha zajímavých podob současné fantastiky tím nejlepším možným způsobem.

Ryan Boudinot: Projekt posmrtného života

brožovaná, překlad Dana Veselá, obálka Adam Pižurný, 288 stran, 298 Kč

Související odkazy:

Vítejte v neutěšené budoucnosti! (ukázka)