Přestože Brandon Sanderson měl prapůvodní verzi románu Cesta Králů připravenou už v roce 2003, další závazky ho donutily, aby ji mezitím uložil do šuplíku. Když se po sedmi letech konečně objevila na knižním trhu, autor ji prohlásil za svoji dosud nejlepší práci a rovnou k ní dodal celý plán na desetidílnou fantasy sérii pod názvem Archivy Bouřné záře. Už na první pohled je zřejmé, že když už to má být výpravná kniha, tak se vším všudy. Nejde jen o její úctyhodný rozsah, nedílnou koncepční součástí je i výtvarná stránka. Od obálky, pro niž si Sanderson vysnil Michaela Whelana, až po grafickou úpravu kapitol a hlavně vnitřní ilustrace, které svět Rošáru přibližují i jinak, než pouhým slovem. Právě to, že jde v mnoha případech o náčrtky a rychlé studie, jim dodává svěžest a vtip.

Vydavatelství Talpress a překladatelka Milena Poláčková připravili nyní tuto knihu i pro českého čtenáře. Bylo třeba se poprat s rozsáhlou teminologií, kterou pro svůj svět Sanderson vymyslel, a to se podařilo s citem a v sounáležitosti s originálem (plejáda novotvarů, které bylo třeba do textu zapracovat, může vypadat napoprvé podivně, ale je velmi pravděpodobné, že se časem dostane do povědomí čtenářů stejně lehce, jako je tomu u podobně náročných literárních sérií). Protože jestli v něčem román vyniká, pak je to právě ve fantazijním prostředí příběhu. Nejde o variantu na magický středověk, ani na severské legendy, ale o zbrusu nový svět. Nemusí být dokonalý, ale hlavně přesvědčivý, a toho se snaží Sanderson dosáhnout značným počtem podrobností a neotřelých nápadů.

Pokud jde o tempo vyprávění, začátek je dějově  trochu zmatený (ovšem pouze pro čtenáře, nikoli pro autora), je nabitý novými pojmy, seznamuje s celým světem a hlavními postavami a celkově zahltí dojmy, jako když člověk poprvé přijede do cizí, exotické země. Jeho pozornost zaujme spousta neobvyklých detailů, kterým nemusí rozumět, ale fascinují jej. Pak celá masa textu, která se valí až ke stránce číslo 903, zpomalí, rozlije se do širokého koryta a její pohyb kupředu zvláční a trochu zleniví, aby se v závěru zase svižně rozeběhla a naznačila, kam bude směřovat druhý díl. I tento tok je ale narušován, jednak častými retrospektivami, a pak také epizodami o vedlejších postavách. Přes zdánlivou roztrhanost do sebe jednotlivé kapitoly zapadají a v úvodní knize dlouhé série nejsou v tomto ohledu hluchá místa, autor má strukturu pevně pod kontrolou. Náznaky a informace z minulých a bočních dějů zesilují pochopení fungování světa a osudu hrdinů. Sanderson nic nenabízí na zlatém podnosu, zato chytře vyvolává zvídavost a buduje tajemno.

Britské brožované vydání se kvůli rozsahu nevyhnulo rozdělení do dvou svazků.

K hlavním postavám se čtenář dostane pěkně postupně a pravidelně se musí prokousávat celým cyklem jednotlivých vyprávění, než zase přijde na řadu hrdina, kterému se rozhodl držet palce. Hlavní slovo mají mladičká Šalán, Dalinar, člen vladařské rodiny, a Kaladin, bývalý voják. Postavy samotné neoplývají výjimečnou invencí a vtírá se zcela nenáhodný pocit, že jde o typy použité už v desítkách podobných fantastických příběhů. Jenže Sanderson je natolik dobrý autor, že co chybí v poněkud jednorozměrných charakterech, dohání bez problému zajímavostí jejich osudů, dějovými zvraty a postupným odhalováním jejich minulosti.

Kniha je napsaná bez těžkých pasáží, primárně zaměřená na děj, na promyšlený fantastický svět a jeho magický systém. Můžeme spekulovat o hodnověrnosti některých nápadů, o míře naivity v chování hrdinů nebo o tom, jak tuctová jsou jejich jména (používal na ně snad Sanderson nějaký generátor?). Jako úvod do nové fantastické série ale kniha funguje bezvadně, i po jejím přečtení zůstávají otázky, jejichž odpovědi bude třeba hledat až v dalších dílech. Pokud Sanderson udrží plánované tempo, tak třeba už příští rok.

Michael Whelan je velmistrem mezi výtvarníky fantastického žánru.