Ocenění

Buddha a podfukář jménem Sam (recenze)

Autor | Aktuality | Středa 9 ledna 2013 7.45

Vítěz prestižní ceny Hugo, Pán světla od Rogera Zelaznyho, se dočkal důstojného českého vydání. V tomto případě trval celý proces čtyřicet čtyři roků, pokud nepočítáme nepříliš povedenou verzi z poloviny devadesátých let. Michael Bronec, vydavatel a překladatel v jedné osobě, který se nelehkého úkolu ujal, se v doslovu svěřuje, že ani zrod nového vydání neprobíhal hladce. Jde o komplikovaný text, v němž je třeba potýkat se s názvoslovím východních náboženství, rozhodovat o přepisu anglického nebo původního znění jmen a pojmů, s překlady starých indických básní a také s problémem propojení archaického obřadního stylu vyjadřování s mluvou hrdinů, kteří jsou obrazem lidí dvacátého století. Překladatelova řešení sice občas překvapí, ale k finálnímu zpracování lze mít jen minimum výhrad.

Román je dítětem šedesátých let, kdy se východní učení dostala do západní módy a jejich barevnost, rozsáhlá mytologie a exotičnost ukázaly tradiční křesťanství, se svojí vážností a osudovou tíhou, jako šedivé a svazující. Určitě není nutné mít podrobné znalosti o hinduistickém panteonu a životě prince Siddhárty, přesto alespoň obecné povědomí o nich pomůže čtenáři lépe proniknout do příběhu přeplněného postavami, jejichž množství může ze začátku zmást. Každá kapitola funguje jako samostatná epizoda ze života Sama, kterého jedni považují za boha a druzí za obyčejného podvodníka. Velká část děje se odkrývá formou retrospektivy, aby mohl hlavní hrdina naplněný vzpomínkami vykročit z pasivity a zahájit rozhodující bitvu proti současnému řádu světa. Postavy tu nevystupují jen jako lidé, ale také jako představitelé určitého náboženského názoru. Vedle buddhistického Sama stojí celá škála hinduistických entit a dokonce i křesťanský náboženský fanatik, Zelaznyho satirický šleh, protože z něj utvořil vládce temnoty a armády zombií bez vůle.

Kniha by mohla být omylem považována za „západní“ podání indické mytologie (a ne každý má takové převody rád), ale ve skutečnosti se děj vůbec neodehrává na planetě Zemi. Kde tedy a kdo jsou oni bohové, kteří se spolu tak často sváří, dohlíží na kola osudu a odpírají smrtelníkům jakýkoli technický pokrok? Odpověď je třeba hledat v náznacích, rozesetých po celé knize. Vysvětlení je ukryté opravdu hluboko a není divu, že občas dochází k negativním reakcím na tento román, kterému je vytýkáno míchání různých duchovních vlivů a snaha o rekonstrukci božských postav jako běžných lidí. Autor má právo odhalit jen tolik, kolik považuje za nutné, ale tady mohl udělat přece jen ještě jeden krůček a být ke čtenáři vstřícnější. Dlouho také nechává tajemstvím osobnosti části protagonistů, mlží a ne každý má trpělivost ještě v polovině knihy hádat, kdo je kdo a proč. Některé osudy zůstanou nedopovězeny, ale v takových případech je evidentní, že jde o záměr spisovatele, nikoli opomenutí.

Rozhovory mezi hrdiny jsou někdy plné záhad, jindy se v nich popisuje se stejnou důležitostí i to nejprostší konání – hostitel nabídne jídlo, host odpoví ano, hostitel se ptá, co chce, host řekne, co chce, hostitel mu podá pohár, host přijme pohár atd. Zbytečné? Možná, ale podobně popisné pasáže obsahují i známé prastaré texty, ať vezmeme indické nebo klidně řecké, zcela běžně a inspirace je zde zřejmá. Navíc jde pouze o jeden z mnoha způsobů vyprávění, s nimiž se v knize setkáme. Neustálá proměnlivost a hry mezi zdáním a realitou se projevují jako esence románu samotného, i jako styl psaní. Pokusit se zachytit, třeba přehledově, všechna témata, kterých se Zelazny dotýká, přímo nebo nepřímo, je daleko za hranicemi rozsahu tohoto článku. Takový úkol je lépe přenechat jiným a ukončit recenzi, při vědomí všech výše zaznamenaných nástrah, jednoznačným doporučením. Navíc obálka, kterou vytvořil Tomáš Kučerovský, patří mezi nejlepší kousky končícího roku. Dokázala v jednom zachytit zákonitost karmického kola, klidný Buddhův výraz s lehce ironickým úsměvem i jeho protivníky. Na knižním pultu si ji zcela jistě s ničím nespletete.

Roger Zelazny: Pán světla

brožovaná, překlad Michael Bronec, obálka Tomáš Kučerovský, 337 stran, 250 Kč, vydaly Straky na vrbě

545 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.