Budoucnost sci-fi: Věštění nebo prognostika?
Je to pár týdnů, kdy autor mnohokrát oceněného románu Dívka na klíček, americký spisovatel Paolo Bacigalupi, zveřejnil na známém serveru wired.com článek s názvem Jak kyberpunk zachránil sci-fi. Podle něj se zlatá éra science fiction přelila až do 80. let 20. století a pokračovala dál v zajetých kolejích – Arthur C. Clarke, Isaac Asimov, Robert A. Heinlein, všechna tato jména se stala stabilní součástí fantastické literatury, od které se už nedalo čekat nic objevného. Naštěstí se mezi zavedené autory nebála vtrhnout dravá krev se svým svébytným pohledem na úžasnou technologickou budoucnost. Přišla s něčím dočista odlišným, se životem v digitálním světě ovládaném obrovskými korporacemi zaměřenými na profit a bezohledných k něčemu tak nepodstatnému, jako je člověk.
Prorok nové doby William Gibson představil v kongeniální shodě s filmem Blade Runner hrubou a temnou budoucnost. Traduje se, že chtěl přestat se psaním svého stěžejního díla Neuromancer hned poté, co viděl v kině právě snímek Ridleyho Scotta. Obával se totiž, že by mohl být nařčen z plagiátorství – tak si byly oba světy podobné. Bacigalupi obdivuje právě sílu a převratné nápady, které nový žánr přinesl a ovlivnil podobu sci-fi až do dnešní doby. Očekává podobný zlom a doufá, že se objeví nová generace spisovatelů, takových, kteří dají čtenářům šanci prožít něco nečekaného a zároveň budou schopni v podání budoucnosti zahrnout i výzvy naší současnosti. Kam by tedy budoucí sci-fi mohla směřovat?
Jak už je podstatou science fiction, hlavním tématem byl v obou diskutovaných obdobích technologický vývoj a v souvislosti s tím stav lidského společenství, který se odráží na osudech jednotlivců. Zatímco ve zlaté éře šlo o kosmické cesty nebo robotiku, u kyberpunku hrají hlavní roli počítače, virtuální realita, přetechnizovaná civilizace. I dnes se vedou debaty mezi utopisty, kteří věří, že moderní pokrok povede k blahobytu, a skeptiky, co se obávají, že vzrůstající dokonalost automatických systémů nutně způsobí rostoucí nezaměstnanost a tím kolaps celosvětové ekonomiky. Další scénáře přicházejí s dobrovolnou regresí, jakýmsi návratem zpátky, s odvržením technických vymožeností. Na přetřes se dostávají i témata, ve svém dosahu až absurdní: modifikace lidí pro život ve vesmíru, jejich propojení do jakéhosi superorganismu, načtení osobností do umělého systému, nejrůznější hrátky s DNA, například změny pohlaví nebo kombinace s genetickým kódem zvířat, a v extrémním případě je tu také možnost, že vývoj se zrychlí tak, že už mu lidé nebudou stačit (co třeba nanoroboti, kteří nás budou udržovat při životě i proti naší vůli?).
Toto vše mohlo být (nebo bylo) promýšleno i v éře Arthura C. Clarka a Raye Bradburyho, dokonce dříve. Kyberpunk se však odlišil tím, jak negativní důsledky a temnou budoucnost nastínil. Bude tedy dalším zlomem pravý opak, optimistický pohled, protiklad neustále opakované dystopie, a vytvoření nových etických pravidel, určitý návrat humanismu? Proč by to nemohla být sci-fi, která se bude pokoušet hledat řešení, prozatím ponořená v hlubokých vodách nejistoty? Asimovy zákony robotiky byly publikovány před sedmdesáti lety a stále neztratily nic na svém prostém a zároveň geniálním vymezení. Obrovské pokroky v jednotlivých oborech, v medicíně, v digitalizaci a dalších, vznášejí etické otázky, se kterými si zatím nikdo neví rady.
Přes dočasné zbrždění výzkumu vesmíru si mnozí myslí, že nová budoucnost a svoboda člověka leží právě v kosmu. Jen tam bude možné vybudovat jinou společnost, objevovat a vymezit se z hranic, které začínají lidstvo na rodné hroudě utlačovat. Nikdo neví, kdy se to podaří, ale nebylo by vhodnější dobývat vesmír spíš s pozitivní a programovou vizí, než jako deprimovaní uprchlíci z planety Země?
Původní článek Paola Bacigalupiho.
1 653 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora
squire: Tohle už mi příjde jako hodně velké scifi. Je třeba rozlišovat mezi (vědeckou) fantastikou a realitou. To, o čem tady mluvím, jsou vědecké postoje k současné situaci ve světě a možnosti řešení v nejbližší budoucnosti (několik desítek let). Na to, aby vznikly nějaké poddruhy lidí, je třeba tisíce let a i s přispěním současné vědy by to bylo za mnohem delší dobu, než lidem dojde pitná voda.
A co poddruhy nikoliv geneticky, ale sociologicky? Prostě natolik vyhrocený kastovní systém (ať už s jakoukoli diferenciací), že se členové jednotlivých vrstev vůbec nebudou ochotni sexuálně stýkat?
Vždyť posledních pár tisíc let neprobíhá evoluce homosapiens na úrovni genomu, ale na úrovni etologie a sociálních vztahů.
Mně tedy docela děsí ta možnost „tvorby nového druhu SF.“ Když to napíši takhle.
Protože jsem pesimista, lidskou budoucnost růžově nevidím, ale to mi zase – coby milovníkovi SF – dělá obrovskou radost. Tedy nechci, abyste to pochopili nějak blbě – to jen já a černý humor jdeme ruku v ruce už hodně dlouho a zvykli jsme si na sebe.
squire: Tohle si moc představit neumím. Je pravda, že etologie a sociální vztahy (jak ty říkáš), obecně kultura, výrazně formuje člověka, ale že by to došlo tak daleko, aby se „členové jednotlivých vrstev vůbec nechtěli sexuálně stýkat“, mi přijde přece jen přitažené za vlasy a nikdy jsem se s ničím podobným nesetkal. Muselo by to být zakázané, například z pozice náboženství (jako v Indii). Člověk je ale přece jen v prvé řadě živočich a sex je orientován pudově (tzn. iracionálně), a i přes zákazy na něj člověk dosáhne, když cítí potřebu. A navíc je vidět spíše mísení kultur, než aby se lidé od sebe vzdalovali. I když existují sociální rozdíly, myslím že nejsou tak markantní, a rozpad jedné civilizace do takového kastovního systému, o jakém uvažuješ, by musel být veden jedině násilím (např. rasová nesnášenlivost, kdy se za 2. sv. lidé mohli štítit Židů).
MaMs: zkus si být mladá Pákistánka v přistěhovaleckém ghettu na francouzském předměstí. Vyrazíš si s Frantíkem na rande a druhý den tě vlastní bratři podřežou. To není přitažené za vlasy, to se děje.
Strávila jsem dost času v poměrně multikulturním německém městě a co jsem pozorovala, připomínalo spíš rostoucí izolaci kultur než mísení. Rusové se stěhovali k Rusům, Turci vytvářeli celé čtvrtě, Maročané hotové enklávy… nakupovali si ve vlastních obchodech, setkávali se jen ve svých mešitách, na integrační programy vlády kašlali, německy se neučili.
🙂 Lidstvo roste až bobtná …. bohužel ne tam , kde vítězí logika ale exponencionálně tam kde vítězí emoce .
Z mého pohledu už lidstvo překonalo hranici udržitelného vývoje . Díky pokroku a globalizaci se léky dostanou i tam kde by jindy vymíraly celé národy ovšem proč – aby se zajistil blahobyt lidí závislých na práci tohoto národa . Bohužel celá civilizace je svázána s hromaděním ekonomických rezerv jen mezi úzkým kruhem vyvolených . V podstatě se dá říci , že i ten nejposlednější nosič nákladu pracuje na toho , kdo patrně v americe sedí ve své pohodlné kanceláři a nic dělat nemusí , protože díky spekulacím si hned po ukončení prestižní školy zajistil rentu do konce života . Steve Fosset byl dobrodruh a vizionář -a jeden z mála mecenášů , kteří byli ochotni osobně pro vědu udělat víc . Jména jako Jobs či Cameron pak představují osobnosti , které se majetku propracovali a vždy hleděli do budoucna . Nicméně jak by potvrdil Forbes … kolik procent ze skutečných majitelů světa dokáže upřednostnit vědu před vlastním pohodlím ?
Paris Hilton je ukázkový případ neandrtálce/celebrity ve skupině mocných . A dekadence předchází pád .
Lidstvo se sice dostalo do stavu , kdy má možnost ovlivňovat svůj další vývoj nezávisle na přírodní evoluci, ovšem poměr privilegovaných k celkovému počtu populace je …. zanedbatelný .
Světem cloume krize , hromadění majetku se zpomaluje . …. Vše směřuje v další celosvětový válečný konflikt . Uvědomělých je málo a v případě že nebudou nadále moci naplnit své základní potřeby přejdou na stranu iracionalitou a emocemi zmítaných mas .
V zásadě tu stojí proti sobě globalizace a přerozdělování majetku . Lidstvo je stále na úrovni pudem ovládaných zvířat , kdy ten kdo skolí srnce dotáhne úlovek k vůdci tlupy a ten zpátky celé smečce hodí dvě kýty . A nebouří se , protože tak tomu chtěl bůh . A bůh věděl že sociální smír musí mít svá pravidla.
Rád bych viděl šance lidstva v rozumu a vývoji , vše ale nasvědčuje tomu že nás čeká další osudová zkouška . Ekonomie nemůže být hlavní hybnou silou vývoje , zpátky na měsíc a dál se s touto společností nedostaneme . Moře nás může připravit na cizí planety …. ale podívá se někdo z vědců ke svým nohám ? Nechceme místo skoků raději soustavně kráčet k obloze ?
Proč byl Gibson , Sterling a Dick se Scottovým podáním tak úspěšní ? Protože ke květnaté saloní scifi přidali obraz reálií své doby . Na konci 70 let a na začátku 80 už všechny propriety Cyberpunku měly svůj předobraz , který vnímavější autoři přetavili v nový litererární subžánr a čtenáři v sociální identitu .
Ptáte se kam dál ? V době kdy po renesanci Tolkiena už několik let sci-fi zaplavuje opět fantastika a jasně mířené výtvory ve stylu Twilight a Abraham Lincoln :Vampire Hunter ? . No být primárně spisovatelem scifi , který psaní bere jako obživu, tak se o žádnou revoluci nesnažím a podřídím se tomu, co chce masové znavené publikum číst .A snad přihodím k tomu několik parodických průpovídek , které mne odliší od okolního bahna .
Ale stejně doufám že se vyčasí a několik bláznů nás bude svým úzkoprofilovým dílem ; které masová společnost docení za několik desítek let ; příjemně šokovat ….