Ocenění

Bunraku – divadlo na plátně

Autor | Aktuality | Pondělí 14 Listopad 2011 8.30

Jsou filmy, jejichž prostřednictvím si jejich tvůrci pokoušejí splnit své dětské sny, jako například Zack Snyder s bídným Sucker Punchem (2011), který ukázal, jak se dá využít pětaosmdesát milionů dolarů k natočení sice efektní, ale paradoxně neskonale nudné slátaniny… A pak je tu také Bunraku. Projekt režiséra Guye Mosheho, jenž na konceptu snímku pracovat zhruba pět let, se zajímavým hereckým obsazením, relativně plytkou, ale díky skvělému vyhýbání se klišé ne úplně špatnou příběhovou linkou a především originální, úžasnou a zároveň zvláštní prací se stylizací, kulisami a kamerou. Ve výsledku je tak Bunraku tím, čím zřejmě původně měl být již zmíněný Snyderův film – poutavým fantaskním akčním nářezem. Akorát bez pětice víceméně sexy holek a bojového robota s růžovým králičím ksichtem.

Zmíněný plytký příběh si toto označení skutečně zaslouží. Děj nás zavede do města, do kterého stejným vlakem, nezávisle na sobě, přijedou dva cizinci. Bezejmenný tulák (Josh Hartnett) s visáží kovboje, jenž ale divoký západ minul o slušných pár let, vyjadřováním Phila Marlowa a kořeny ve filmu noir a samuraj bez meče Yoshi (japonský rocker Gackt Gamui). Každý dorazil z jiného důvodu, nakonec ale skončí ve stejném baru a řeší stejný problém. Tím se ukáže být osoba tyranského šéfa podsvětí Nicoly (divácky vděčný Ron Perlman), který má celé město v hrsti. A problémy jsou od toho, aby se řešily. Zde konkrétně pěstmi a chladnými zbraněmi, neboť, co je dlužno poznamenat, v Bunraku byste palnou zbraň hledali marně (částečně vysvětlí trailer, bylo by to na dýl).

I když je základní myšlenka v podstatě klasickou story o pomstě, funguje díky barvitým postavám obohacujícím děj o své osobní příběhy a situacím, do nichž se dostanou. Oba dva ústřední charaktery disponují nadlidskými schopnostmi, co se boje muže proti muži týče, na akci se hezky kouká, je pěkně dynamická a nenudí. Podobně jsou na tom i slovní hříčky během rozhovorů, akorát je fajn, protože snímek není zatím v oficiální české distribuci, mít jakousi znalost angličtiny, nebo hrátky s ozvučením (například zvuky točícího se bubínku koltu, když si Josh Hartnett upravuje klobouk) a překvapivě nenudí ani něco málo flashbacků, filozofování některých postav, nebo občasné monology. Navíc se zde dá najít i pár prvků z filmů Quentina Tarantina, nebo Guye Ritchieho, které zážitek posouvají zase o něco dál.

Čím ale Bunraku zaujme v prvé řadě je vizuální pojetí. O nějaké věrohodnosti kulis nemůže být ani řeč, místo plnohodnotného filmu máte mnohdy pocit, jako byste sledovali divadelní hru, ale prostě to funguje. A to tak, že výborně. Ostatně už samotný název je dostatečně výmluvný, neboť jak praví Wikipedie: „Bunraku je forma tradičního japonského loutkového divadla.“ Loutky tu tedy nejsou, ale i bez nich jde o něco nevídaného, co stojí za pozornost. Když už kvůli ničemu, tak určitě nemožnosti pořádně určit žánr. Science fiction a fantasy se nevázaně mísí s dramatem a filmem noir, spousta hlášek a až groteskních postav (v čele s perfektním Woodym Harrelsonem) evokuje černohumornou komedii, nejvíce si pro sebe ale samozřejmě urvaly bojové sekvence a akce veskrze dominuje. Nebudeme si ale nic nalhávat, tenhle film je natolik jiný, že možná hodně lidem nesedne, šanci si však bez debat zaslouží.

Bunraku, USA, 118 min

Režie: Guy Moshe, Hrají: Josh Hartnett, Gackt Gamui, Woody Harrelson a další.

 

153 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.