Ocenění

Do nitra jednoho obskurního města… (recenze)

Autor | Aktuality | Středa 14 Listopad 2018 16.55

Už podle jména lze předpokládat, že Opskurno nebude jen tak ledajaké město. Leží sice uprostřed Anglie, avšak britské koruně nepodléhá. Žije z vynálezů, které prodává světu díky tomu, že jeho obyvatelé oplývají výjimečným talentem pro nejrůznější vědní i umělecké obory – nikdo z nich však nezná místní historii, její výuka je přísně zakázaná… A co víc, místní jsou pověstní svou nedůvěrou k „lidem zvenčí“. Znáte snad lepší prostředí, kde pátrat po dávných tajemstvích a kousek po kousku rozkrývat, co má navždy zůstat skryto? Román Opskurno britského spisovatele a dramatika Andrewa Caldecotta, který v češtině vydalo nakladatelství Host, láká na pořádnou (téměř pětisetstránkovou) porci anglické fantastiky v linii vedoucí od Lewise Carrolla po J. K. Rowlingovou.

Opskurno-obalka

Nápaditá mapa městského státu na přebalu knihy, jež evokuje ilustraci Morovy Utopie, tuto linku ještě zdůrazňuje. Opskurno má ale s utopickými příběhy společného jen pramálo: osobitá pravidla života v konzervativní, uzavřené společnosti a hybatele událostí – cizince, který zajeté pořádky naruší. A do Opskurna přijíždějí cizí lidé hned dva: bohatý aristokrat, který koupil a zrenovoval zdejší zámek, a učitel dějepisu Jonáš Oblong, jehož sem zavála jeho dosavadní nepříliš úspěšná kariéra. Zatímco se však historik snaží do města, které má vlastní historii zapovězenu, co nejlépe zapadnout, sir Lapillus díky svému jmění porušuje místní pořádky, aby odhalil to, co ho zajímá – svou vlastní historii, která je s Opskurnem, jak se zdá, úzce spjata.

Příběh vyprávěný ve třetí osobě však dává prostor rovněž mnoha dalším postavám od majitelky malého vetešnictví přes latinsky hovořícího učitele tělocviku až po venkovana, který umí předpovídat počasí… a čtenář po chvíli ztrácí jistotu, jestli lze některou z postav vůbec vnímat jako vedlejší. Každá z nich má totiž v příběhu svou roli a všechny jsou natolik osobité, že i přes jejich vyšší počet není třeba nahlížet do jejich přehledu, příhodně pojmenovaného jako seznam hlavních postav. Kapitoly řazené do cyklů podle měsíců školního roku jsou navíc prokládány (přesně datovanou) dávnou historií, díky níž se před námi postupně odkrývá pozadí vzniku Opskurna v alžbětinském 16. století. Jenže ani to, že má čtenář díky tomuhle způsobu vyprávění k dispozici většinu dílků pomyslné skládačky, nezaručí, že se ve spletitém příběhu zorientuje snáze než zainteresované postavy. Běh událostí ho udržuje v napětí až do samého konce, který však nezodpoví úplně všechny otazníky – kniha je totiž (jak je dnes u žánrových příběhů zvykem) prvním dílem v plánované trilogii.

Zatímco ke Carrollovi kniha odkazuje především existencí skrytého místa plného divů – o jehož hledání a záchranu tu jde v prvé řadě – Rowlingovou připomene sama poetika příběhu. V Opskurnu jako by vládlo stejné bezčasí, jaké známe z jejího kouzelnického světa. Podivná „mluvící“ jména, u nichž se v mnoha případech čtenář zasekne už na první slabice (např. Vulpina Cheriskirosová) doplňují odpovědi na hádanky skryté v přesmyčkách a starých knihách. Nelze vynechat ani pestrý přehled módních kreací, kde džíny působí poněkud nepatřičně. Caldecottův svět je plný tajemných uliček, pracoven ve věžích a svérázných postaviček, které – ač jsou často charakterizované jako vědci – do moderní doby jaksi nezapadají, protože podivné jevy nevysvětlují hromadou cizích termínů, místo e-mailů si posílají dopisy s pečetí a jejich vynálezy jako by vypadly z verneovek. Prostředí, kde žijí, je tak trochu… obskurní, a proto lze kvitovat český překlad názvu města, v originále znějícího Rotherweird.

Přes to všechno však Caldecottova kniha není primárně určena dětskému čtenáři. Místo dětských hrdinů tu máme partu dospělých – asi jako kdyby Rowlingová napsala Potterův příběh z pohledu jeho učitelů. Občas je náročnější zorientovat se v alžbětinských odbočkách a chaos, do něhož se dějové linky splétají, může někdy působit maličko nuceně (příkladem budiž samo spojení záhadného místa s nadanými lidmi, kteří – v tomto díle v zásadě náhodně – najdou azyl blízko jeho bran). I tak tu ale nakonec všechno dává smysl, všechno si sedne tam, kam má, takže čtenář nezíská pocit, že by byl snad podveden nebo ochuzen. Nezbývá než doufat, že stejně příjemné překvapení přinesou i chystaná pokračování…

Andrew Caldecott: Opskurno

vázaná, překlad Petra Johana Poncarová, obálka Leo Nickolls, 479 stran, 389 Kč

host-logo

470 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.