Román Chlapec na mostě je splněným přáním snad všech čtenářů předešlého dílu – postapokalyptického thrilleru s okouzlujícím a nevinně znějícím názvem Všemi dary obdarovaná. Pokračování nenavazuje přímo tam, kde předchozí román skončil. Britský spisovatel a komiksový scenárista Mike Carey se naopak vrací o dvacet let do minulosti a popisuje začátek pátrání po léku na epidemii, která z lidí dělá tzv. hladovce, krutá stvoření, které zajímá pouze krmení. A co jiného by pro ně mohlo být tím nejlepším krmením, než právě všudypřítomní lidé? Stejně jako ve Všemi dary obdarované, ani zde není nouze o napínavé situace a samozřejmě nechybí ani oblíbení zdivočelí vetešáci, kteří jsou sice nadále lidmi, ovšem hrozbou nejsou o nic menší, než hladovci. Možná dokonce větší…

Přestože se děj nového románu odehrává o dvacet let dříve, bezesporu se vyplatí číst obě knihy v pořadí, v jakém původně vyšly. Carey se totiž ve druhém díle přímo vyžívá v občasném pomrknutí na čtenáře Všemi dary obdarované a příběh dává v tomto pořadí celkově větší smysl. Sám autor to ostatně definoval slovy, dle kterých se Chlapec „odehrává se před, během i po příběhu Melanie“. Obstojí však pokračování samo o sobě? I tentokrát najdeme v knize skupinku dvanácti postav. Vědců a vojáků, kteří jsou jeden na druhého odkázáni v pustině plné nebezpečí. Do děje se dostáváme pár měsíců poté, co skupina se vší slávou vyrazila z Majáku pátrat po předchozí výpravě a současně provádět svůj vlastní výzkum hladovců. Součástí skupiny je rovněž (pravděpodobně) autistický chlapec Greaves, který se přidal proti vůli většiny a je s ním tak také zacházeno. Greaves na palubě obrněného vozu Rosie provádí svůj vlastní tajný výzkum a svou sociální nepřizpůsobivostí způsobí nejednu šlamastiku.

Vedlejší postavy jsou povětšinou vcelku zaměnitelné až archetypální. Těch pár, které v knize nemají svůj úhel pohledu, čtenář snadno zapomene a o jejich osud se příliš nezajímá. To samé ovšem platí i pro většinu hlavních postav. Přestože by se dalo předpokládat, že nás bude autor navádět k tomu, abychom sympatizovali s těhotnou doktorkou Chanovou či s jejím milencem, nebo snad s velitelem vojenské skupiny, příliš snahy v tomto směru neprojevuje. Možná je to tím, že jsou všichni až příliš lidští. Všichni mají svá tajemství a nikdo není vyobrazen tak, aby čtenáři mohl přirůst k srdci. Celkovému dojmu z knihy nejvíc škodí skvělý předchozí díl. Příběh se bohužel příliš neliší, což jen přispívá k tomu, že se dřívější pocit úžasu z objevování nového světa a jeho záhad kamsi vytratil. Předchozí kniha čtenáře vtáhla do děje hned na prvních řádcích a nepustila ho až do samotného konce, oproti tomu čtení Chlapce připomíná leckdy spíše povinnost, přestože i v něm najdeme několik zábavných a napínavých částí. Zvláště pak závěrečná část plná konspirací a politikaření dokáže čtenáře vtáhnout téměř stejně dobře jako „jednička“.

Přes všechna negativa se však Chlapec na mostě stále řadí k tomu lepšímu, co u nás z postapokalyptického žánru vyšlo. Jasnou předností příběhu je vysoce realistická vidina rozpadu společnosti vinou epidemie (která je navíc založená na reálné vědě). Ať už se jedná o podařené ztvárnění hrstky posledních lidí a politiků, kteří se snaží udržet u moci a když to půjde, tak udržet při životě i lidstvo, nebo o vybrané charaktery posádky. V tomto světě skutečného hrdinu opravdu nenajdete. Knihu lze ve výsledku doporučit nejen čtenářům Všemi dary obdarované, ale i milovníkům postapokalyptické literatury, zvláště pokud nebudou očekávat tak skvělý výsledek, jako tomu bylo napoprvé. Díky závěrečné scéně většina z nás knize stejně odpustí vše, co se v porovnání s Dívkou přece jen tolik nepovedlo…

M. R. Carey: Chlapec na mostě

vázaná, překlad Vojtěch Ettler, obálka Stephen Mulcahey, 456 stran, 314 Kč