Ocenění

Zápisky žánrového rodiče – Citadela času (stolní hra)

Autor | Aktuality | Pátek 7 Září 2018 18.40

Představte si svět, kde jsou superpadouši skuteční a kde ani v nejmenším nepřipomínají roztomilé rošťáky ze známé animované trilogie. Svět, kde mizí světové poklady i jedinečná umělecká díla a lidstvo jen bezmocně přihlíží, aniž by bylo schopno cokoliv podniknout. Jedním takovým zloduchem je i ďábelský profesor ze stolní hry Citadela času, ve které se díky nakladatelství Blackfire můžete ocitnout. Je třeba předem upozornit každého dobrodruha, že tato realita rozhodně není snadná, vládnou v ní tvrdá pravidla ubíhajícího a nezastavitelného času a protivník je nejen nepolapitelný, ale zejména nezničitelný a neovladatelný. Jinými slovy – jako hrdina zachraňující ukradené poklady a umělecká díla počítejte s potížemi, pastmi, nepředvídatelnými změnami a krutostí ubíhajících minut. Dáte dohromady úspěšný tým?

Citadela-casu-logo

Citadela času je podle tvůrců kooperativní hrou pro dva až čtyři hráče od osmi let a tentokrát jim musíme dát za pravdu. Asi poprvé se nám stalo, že jsme váhaly, zda by vzhledem k obtížnosti kombinací tahů a spolupráce mohly hrát i děti mladší, ale nakonec jsme se shodly, že věk osmi let je řekněme vhodný pro vstup do řad dobrodruhů. Nepopíráme, že se mohou objevit i hrdinové mladší, ovšem ti budou muset prokázat stejnou bystrost mysli jako ostatní. V příbytku ďábelského profesora totiž neexistují žádné výkony sólistů.

Citadela času si často určí vlastní pravidla…

Už dle velikosti krabice lze očekávat středně velký hrací plán, jenž zobrazuje půdorys celé Citadely, v jejímž středu je ukazatel času, pět karet postav dobrodruhů, čtyřicet pět hracích karet akcí a místností, šest figurek dobrodruhů a profesora, osmnáct zamknutých dveří, osmnáct žetonů pokladů, dvanáct žetonů spínačů, tři hrací kostky, šest značek pokladů a černý ukazatel hodin, který odměřuje čas, kdy profesor odnese uloupené poklady do skrýše, odkud je už nikdo nikdy nezachrání. Jak sami vidíte, výčet to je skutečně obsáhlý, ovšem zkušené dobrodruhy stolních her jistě neodradí. Nemusíte se obávat, že byste si jednotlivé části a žetony pletli, ani že je příprava hry příliš složitá. Postavit Citadelu času, zamíchat a vybrat první poklady a zkusit vlastnosti prvních postav není nic složitého. To, co vám zamotá hlavu nejvíc, je průběh hry, vymýšlení taktiky a samotný čas.

Jak bylo napsáno výše, hra je určena nanejvýš čtyřem hráčům a k dispozici je šest figurek. I když bychom mohli kriticky poznamenat, že kartička s vyobrazením zasazená v plastovém kolečku figurkou vlastně není, kvalitu hry to samozřejmě neovlivní. Postava profesora je zcela samostatná, na výběr vám tedy zbude pět zajímavých charakterů s různými speciálními vlastnosti. Hned na začátku je třeba připomenout, že se budete muset smířit s tím, že vyladit úspěšný tým dobrodruhů trvá déle než jednu nebo dvě hry. A ani sebeskvělejší spolupráce vám nemusí pomoci, pokud padnou profesorovi kostky tak, že překazí celý pečlivě připravovaný plán. Ve chvíli, kdy máte vybráno a herní plán je i s poklady a nástražnými systémy připraven, určete dobrodruha, který vše začne, a vstoupíte do první fáze hry.

Citadela-casu-deska

Vše stojí a padá s týmem…

Jeden z dobrodruhů nejdříve odhalí dvě vrchní karty ze svého balíčku akcí a poté je připraven vrhnout se vstříc nebezpečí. K plnému pochopení je patrně třeba připomenout, že díky povaze dobrodružství, do kterého se pouštíte, se budete muset nejdříve vloupat do samotné Citadely, tedy dostat se dovnitř jedním z pootevřených oken. Je to logické. Nikdo vás nezval a v profesorově zájmu rozhodně není hostit bandu podivínů, kteří nesdílejí jeho názory ohledně vlastnictví vzácných artefaktů.

Hráč má tedy k dispozici několik druhů akcí a může provést až tři. Zároveň ale i vyhodnotit jednu z odhalených karet. Přestože to vzhledem k možnostem zní jako snadná záležitost, rychle pochopíte, že je potřeba vše pečlivě naplánovat. Můžete tedy s hrdinou provést pohyb, odemčení dveří, přepnout spínač či zachránit poklad. Pořadí je samozřejmě libovolné, dokonce je povoleno provést stejnou akci i vícekrát po sobě. Ovšem ve chvíli, kdy oknem proniknete dovnitř Citadely, ocitáte se nejen v prostoru plném pastí a spínačů, ale i ve společnosti dosti rafinovaného zloducha. A poté, co hrdina vyčerpá všechny možné kroky, stává se hráč profesorem a hodí kostkami, aby určil padouchův tah.

Tušíte správně, že se právě tady začínají věci komplikovat, neboť profesor nejenže dveře opět zamyká, ale dokonce zapíná spínače a ve chvíli, kdy vás v Citadele načapá, ocitáte se zpátky v zahradě a hledáte znovu cestu dovnitř. Aby toho nebylo málo, třetí – černá – profesorova kostka zároveň určí čas, který jste ztratili, a k záchraně artefaktů je ho tak čím dál méně. Jak jste možná správně porozuměli, už během prvních několika akcí prožijete, jak se půvabně graficky a roztomile vypracovaná hra může změnit v napínavou až nervy drásající společnou aktivitu. Během prvních několika kol se začnete nejen soustředit, ale plánovat tah svého hrdiny i tahy ostatních tak, aby se doplnily. Každý z pokladů je totiž různě střežen, každý potřebuje svůj čas.

Citadela-casu-hrdinove

Čas jako nelítostný pán…

Neúprosným doplňkem je ve středu hracího plánu ukazatel, který odměřuje uplynulý čas. A ve chvíli, kdy se ocitne u značky pokladu, profesor vzácnost odnáší a artefakt je pro lidstvo nenávratně ztracen. Citadela času vlastně nemůže mít jednoho vítěze. Buď tým zlého profesora porazí, nebo selže a zklame tak veškeré naděje. Klíčovým číslem je zde číslo čtyři. Úkolem hry je totiž zachránit čtyři poklady. Pokud ale rafinovaný padouch dosáhne počtu čtyř pokladů ve své tajné skrýši dřív, dobrodruzi prohrávají. A jaké dojmy si odnesly čtrnáctileté recenzentky?

Jedinec A – prvorozená z dvojčat, spíše skeptického charakteru, tíhne ke komiksům (a to zejména stripům Peanuts), v oblibě má klasické pohádky, tvorbu Tima Burtona, ale i klasické sci-fi

Přiznávám, že mé plány na záchranu byly sice zčasti geniální, ale bohužel neproveditelné. Zajímavé byly spory o to, jaký vlastně poklad budeme zachraňovat, a tak se ani nemůžeme divit, že první hru ďábelský profesor vyhrál skutečně ďábelsky. Nakonec ale dostal na frak. Asi bych ovšem měla zdůraznit, že pravidla je třeba číst pozorně, a připomenout, že na rozdíl od jiných stolních her nemůžete Citadelu času hrát unavení nebo usínající. Abyste tohoto zloducha přelstili, potřebujete bystrý úsudek.

Jedinec B – druhorozená z dívek dvojčat zcela propadla žánru epické fantasy, který doplňuje četbou Terryho Pratchetta, ovšem nepohrdne ani dobrou hard sci-fi

Jednoznačně doporučuji hru ve čtyřech, aby se zvládl uhlídat velký prostor Citadely. Ve čtyřech se nám dokonce jednou podařilo i vypnout všechny spínače. Pokud hrajete ve třech, vyšší obtížnost je opravdu znatelná a ve dvou bez dokonalé znalosti postav doslova nemožná. Při naší první hře se dokonce vše semlelo tak, že jsme ztratily hned tři poklady najednou. Zkrátka to, co vypadá na první pohled jednoduše, je neskutečně obtížné.

− − −

Citadela času na první pohled klame. Působí dojmem velmi jednoduché hry s poměrně útlými pravidly, kterou rychle poznáte a ještě rychleji dohrajete. Opak je ovšem pravdou. Pokud chcete vítězit, budete se muset naučit respektovat spoluhráče, připravit tah dalším, přizpůsobit plán nepředvídatelným krokům profesora a úspěšně doplňovat speciální vlastnosti hrdinů. V sázce totiž není nic menšího, než vzácné kulturní dědictví celého lidstva, a to už rozhodně za námahu stojí.

Citadela času

design hry: Matthew Dunstan & Brett J. Gilbert

výtvarníci: Biboun

pro 2 až 4 hráčů od 8 let s dobou hraní kolem 30 až 45 minut

Blackfire-logo

1 148 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.