Conan, ústřední postava příběhů svého pomyslného otce, spisovatele Roberta E. Howarda, patří k oblíbeným hrdinům i dnešních nadšenců do fantasy. Nebo spíš jeho drsnějšího odvětví – meče a magie. Svalnatého Cimmeřana poprvé ztvárnil ve filmu Barbar Conan (1982) neméně svalnatý Arnold Schwarzenegger. Netřeba dvakrát zmiňovat pokračování Ničitel Conan (1984), jež oproti zkultovnělému původnímu snímku zahučelo v propadlišti dějin, kde úpí mezi mizernými sequely. No a teď, po bezmála třiceti letech, se neblaze proslulý režisér Marcus Nispel pokusil Conana zresuscitovat. Jak jinak, ne zrovna dvakrát úspěšně, ale co čekat, když vám někdo dohodí scénář, jehož jediným účelem je posléze unudit diváky v kině k smrti a do hlavní role obsadíte chlapa, který má větší prsa, než většina ženských postav.

Začněme nakousnutým představitelem Conana. Jason Momoa je barbar, o tom žádná. A nemyslím to zle, divocha, jenž si s ničím nebere servítky a před nímž, jakožto obávaným protivníkem, nepřátelé utíkají, zvládá skvěle a dokonce si možná z tohohle úhlu pohledu nelze představit nikoho lepšího, ale… není to Conan. Asi jsem zdegenerovaný Barbarem Conanem z roku 82, ale vždy jsem si ho představoval spíš jako, ano, obávaného protivníka, který ale má i něco v hlavě a navíc mu nelze upřít nepěkné označení zloděj z originálního plakátu, protože i ono má ve snímku své místo. Nové provedení je však osekáno o většinu Conanových charakterových vlastností a ze zajímavé postavy dělá veskrze dost nudnou. Za celý film tak z jeho úst vypadnou asi dvě složitější souvětí a pokaždé vás v „záplavě“ jednoslovných odpovědí a povelů překvapí.

Ještě osekanější než Conan je příběhová linka. A co je nejhorší, v oné jednoduchosti dokáže kvůli rapidním střihům místy docela zmást. Každopádně, Conan tady už není otrokem, nuceným bojovat v gladiátorských zápasech, který nakonec uteče a vydá se na dlouhou cestu s cílem usednout na trůn a stát se králem. Ne, ne, v Nispelově verzi jde jednoduše za pomstou a po všech čertech tedy nahání zlé pány, kteří mu kdysi zabili otce a vyplenili vesnici, což je mimochodem asi nejlepší část filmu. Nejspíš díky ledovému pohledu Rona Perlmana, jenž ztvárnil Corina, otce hlavního hrdiny. Vypíchnout bych měl ještě drsného plukovníka z Avataru (2009) Stephana Langa, kterému musí jeden skoro fandit, jak si roli záporáka Khalara Zyma… prostě dává. Škoda značného zpitvoření Rose McGowanové. Ta nejenže hraje poměrně nevýrazný charakter, ale díky práci maskérů se na ni ani nedá koukat.

Za jeden z nemnoha kladů snímku se dají považovat akční sekvence. Nejde o nic světoborného a je jasně vidět, že štáb disponoval pětadvaceti komparzisty, takže „davové“ scény nejsou nic moc a ani zmatená kamera nejlepšímu zážitku zrovna nepomáhá, ale zato v nich cáká krev po hektolitrech a nikomu není proti srsti useknout nepříteli haksnu. Jenže výčet podobných kladů by se dal spočítat na prstech jedné ruky a ani neskrývaná brutalita, nebo pár odkazů na originál (a kdoví, jestli záměrných), z Barbara Conana (2011) nedělají dobrý film. Na jednu stranu, pořád je lepší, než třeba Rudá Sonja (1985). Na druhou stranu, co ne?

Barbar Conan (Conan the Barbarian), USA, 110 min

Režie: Marcus Nispel, hrají: Jason Momoa, Stephen Lang, Ron Perlman a další.