Pravým fanouškům fantasy subžánru meč a magie zajisté neuniklo, že komiksové nakladatelství Crew začalo v minulém roce vydávat slavnou sérii Žoldnéř španělského výtvarníka Vicenta Segrellese. Daný subžánr sice stále žije a přinejmenším v literární formě se i nadále vyvíjí vzrušujícím novým směrem, ale přece jen se mu v dnešní době nedostává takové pozornosti jako kdysi. Nicméně retro obecně táhne, a přestože už dávno minula šedesátá léta, kdy výtvarné stránce fantastiky vládl Frank Frazetta, i léta sedmdesátá, kdy se o pozornost hlásil jeho následovník Boris Vallejo, nezbývá než doufat, že si Segrellesovo dítko let osmdesátých najde dostatek čtenářů, abychom se dočkali všech třinácti alb. Zatím Crew vydalo první tři z let 1980 až 1983.

První album Kult svatého ohně zaujalo komiksový svět nezvyklým výtvarným přístupem. Segrelles totiž Žoldnéře nekreslil, ale maloval olejovými barvami, což je technika podstatně pomalejší a pracnější. Nevyužíval takovou nadsázku a stylizaci jako výše vzpomínaní umělci a volil realističtější pojetí a tlumenější barevnou paletu, takže na signální soustavu neútočí tak prudce, ovšem z každého panelu je znát velká péče. Můžeme si tak detailně vychutnávat vše, co k této odnoži fantasy patří – neohrožené bojovníky, krásky v nesnázích i líté nestvůry. Jak autor vysvětluje v bohatě ilustrovaném doslovu, prvních šest stran vzniklo jako pokus, zda by o něco takového byl vůbec zájem, a teprve když se ukázalo, že ano, začal Segrelles přemýšlet, co si vlastně počít s představeným hrdinou a světem. Výsledkem je prostinký scénář, s nimž na krátkém prostoru prosvištíme hned třemi příběhy. Nechybí však potřebné žánrové náležitosti – surové střety, stálé ohrožení a nezanedbatelná porce erotiky. Události jsou útržkovité, hlavní hrdina ani nepotřebuje jméno, a nakonec to ani není hrdina v pravém slova smyslu, jen žoldnéř, který si chce vydělat na živobytí a dobře ovládá své řemeslo. Není to kdovíjaký myslitel a místy je upovídanější, než by bylo třeba. Předností komiksu tedy rozhodně není scénář, avšak jeho výtvarná stránka. Právě její úspěch umožnil autorovi v příběhu pokračovat.

Druhé album Tajemná formule považuje sám Segrelles za skutečný začátek série. Scénář je tentokrát podstatně sevřenější. Žoldnéř po událostech úvodního svazku nutně potřebuje novou zbroj, ovšem kvalitní ochrana je nad jeho finanční možnosti. Přijme tedy až podezřele lákavou pracovní nabídku a vydá se coby ozbrojený doprovod na tajnou výpravu s alchymistou Claustem. A jelikož se nacházíme v Zemi věčných oblak, prostírající se kdesi nad mraky, vyrazí na ochočených dracích. Dočkáme se tak leteckých soubojů v mnohém připomínajících střety stíhacích pilotů. A je na co koukat. Segrelles si dal záležet nejen s tělesnou stavbou různých šupinatých monster, ale také s množstvích technických detailů, ať už jde o sedla na dračích hřbetech, k nim připevněné kuše, zvláštně navržené střely či funkční prvky brnění. V mládí totiž Segrelles absolvoval učňovskou školu jedné barcelonské automobilky a posléze pracoval jako kreslič-návrhář. Různé páky, kliky a konstrukce v Žoldnéřovi jsou tedy namalované tak, aby vypadaly co nejvíce realisticky, a zcela zvláštní kapitolu pak tvoří zbroje. S těmi již měl Segrelles v době, kdy se začal věnovat komiksu, bohaté zkušenosti díky tomu, že ilustroval historické publikace, a dokázal tak nejen vzhledově odlišit zbroje nové a opotřebované, ale i věrohodně zobrazit jejich deformace po zásahu šipkou či oštěpem.

Nutno podotknout, že s podobnou důsledností se tentokrát pokusil domyslet rovněž logiku svého fikčního světa – a stejně jako v prvním díle věnoval náležitou pozornost i jeho ztvárnění, od městské architektury přes skály a zasněžené hory až k dokonale vystiženým vodním plochám. Celkový dojem může dnešnímu čtenáři kazit snad jen absence větší dynamiky. Panely jsou bez výjimky obdélníkové, pevně rámované a na několika místech rozfázované tak, že děj zbytečně zpomalují. Žoldnéř ale nakonec není určený k rychlému čtení. Vzhledem k tomu, kolik času strávil autor u jednotlivých výjevů, uděláte nejlépe, když nebudete nikam chvátat a všechny si náležitě vychutnáte. Zde se ještě sluší zmínit, že právě z tohoto důvodu vychází Žoldnéř v příhodném větším formátu a dle přání autora rovněž po jednom jediném díle. Pokud se po přečtení úvodního svazku těšíte, že se budete opět kochat ženskými půvaby, připravte se na poněkud chudší zážitek. Prvním albem se totiž Segrelles snažil zaujmout a zcela nahými či alespoň polonahými dívkami ani v nejmenším nešetřil. Tentokrát zvolil podstatně umírněnější přístup, a když se na scéně objeví ženská postava, nemusí se hned jednat o bezbrannou krásku, která čeká, až ji svalnatý rek vysvobodí ze spárů jisté smrti. Nicméně určitý erotický náboj bude čtenáře zřejmě provázet celou sérií.

Vzato kolem a kolem, na své si přijdou především příznivci meče a magie. Obecně ale Žoldnéř jistě potěší všechny fanoušky, kteří přičichli k fantastice koncem minulého století a rádi zavzpomínají na léta strávená s Dračím doupětem či Magic: The Gathering. Mladší ročníky pak může Segrellesova série zaujmout jako plnokrevné retro se vším, co k tomu patří.

Žoldnéř: Kult svatého ohně / Tajemná formule

scénář a kresba: Vicente Segrelles

vázaná, překlad Jiří Pešek, 64 stran, 299 Kč