Ačkoliv pravověrných fanoušků drsných komiksů o soudci Dreddovi v České republice zase asi tolik nebude, mají tuhle netradiční verzi policajta z ještě netradičnějšího Mega-City One v povědomí snad všichni. Filmoví diváci pak především díky stejnojmennému snímku z roku 1995 se Sylvesterem Stallonem v hlavní roli, který docela propadl, přestože některé své zastánce má. Společnost Lionsgate se však letos chystá (anti)hrdinu, který pro trestní zákoník a dvojitou střelu nejde daleko, na plátna kin vrátit v kompletním restartu pojmenovaném suše Dredd a, i když to z počátku nevypadalo jako úplně nejlepší nápad, obavy s postupujícím časem opadávají. Koneckonců, trailer, na nějž jsme čekali pekelně dlouhou dobu, je už konečně venku, takže si můžeme udělat představu o výsledném produktu.

Ultimátnímu soudci tentokrát půjde řádně o kejhák. Nejenže se jeho rajónem začne šířit droga vtipně pojmenovaná Slo-Mo (uživatele totiž uvrhne do skutečného bullet-timu), ale během asistování kolegům zřejmě zůstane společně s mladou a nezkušenou Cassandrou jediným žijícím vykonavatelem práva ve válce, kterou proti soudcům rozpoutá kriminální královna Ma-Ma. Což podle všeho znamená vydrápání se přes haldy mrtvol na vršek dvousetpatrového mrakodrapu, čili prostoru pro vystřílené nábojnice je tu dostatek.

Upoutávka na první zhlédnutí nepůsobí jako nic extra, ale disponuje úžasnou schopností o něco změnit váš názor s každým dalším shlédnutím (k lepšímu, samozřejmě). Po takovém třetím čtvrtém už se vlastně dostavuje nemalé nadšení. Ale jaký úspěch Dredd sklidí ještě uvidíme (konkrétně 4. října). Na slušný akčňák má našlápnuto dobře, rozpaky vzbuzuje spíše uvedení do kin ve 3D a přílišná propagace zpomalených záběrů. Snad se s nimi tvůrci neutrhnou ze řetězu jako Paul W. S. Anderson s Resident Evil: Afterlife (2010), kde půlku stopáže tvořily právě slow motion pasáže, které tak nasadily korunu už dostatečně tupému filmu.

Já jsem zákon!

V ústředních rolích se představí snaživý Karl Urban a dvě sexy ženštiny – Olivia Thirlby a Lena Headey. Režie se chopil Pete Travis, který se z televizních záležitostí vyšvihnul povedeným Úhlem pohledu (2008), ovšem zůstává naladěn na dramatickou vlnu a to je v tomto případě důvod k obavám. Mnohem zajímavěji působí jméno scenáristy. Alex Garland napsal například hororový thriller 28 dní poté (2002) nebo právem opěvované sci-fi Sunshine (2007). Oba počiny ale vznikly pod taktovkou Dannyho Boylea, jenž se oproti Travisovi pohybuje v poněkud vyšší lize. Instantní úspěch se tedy očekávat nedá.