V dnešním díle ještě zůstaneme u amerických výtvarníků, i když Brom by se mohl pokládat za světoběžníka. Jak uvidíme, pobyt v cizím prostředí měl vliv i na jeho výtvarný projev. Od většiny současných fantasy umělců se odlišuje sklonem ke strašidelnému pojetí, spíše dekorativnímu než dramatickému. Jeho styl je mixem různých inspiračních zdrojů, od Franka Frazetty po Alfonse Muchu, ale odráží se v něm i doba pozdních osmdesátých let, v níž vyrůstal a začal se umělecky profilovat. Proto v něm lze nalézt ozvuky punk rocku, fetišismu a hnutí gothic. Bromův přirozený sklon k temnějším aspektům života ožívá i na stránkách jeho knih, které sbírají samá pozitivní hodnocení. Organické propojení vizuální a psané stránky příběhů se pro něj stalo přirozeným způsobem komunikace.

Bromův otec byl vojenským pilotem, a jak cestoval po světě, celá rodina se stěhovala s ním. Ve výčtu přechodných pobytů najdeme Japonsko, Havaj nebo Německo. Ne každé dítě podobné změny nese lehce, ale Brom na ně vzpomíná jako na zajímavou zkušenost, která člověku rozšíří obzory a ten je pak schopen vidět dál než za nejbližší rodný kopeček. V Japonsku ho ovlivnila popkultura kolem superhrdinů a monster (manga, anime), která do Spojených států tehdy teprve začala významněji pronikat. Pobyt v Evropě se zase po letech projevil zájmem o germánskou či skandinávskou mytologii.

Gerald Brom, jak zní celé jméno tohoto výtvarníka, neměl nikdy štěstí na skutečně kvalitní výtvarné vzdělání. Tvrdí, že úroveň uměleckých škol v osmdesátých letech byla příšerná a všechny základy se musel naučit sám. Ve dvaceti začal pracovat jako komerční ilustrátor pro velké světové značky, např. Coca-Colu a IBM, ale jen pár roků mu stačilo, aby pochopil, že uhlazený, nemastný neslaný výsledný produkt, jaký si žádaly firmy, je pro něj cestou do pekel. Dal dohromady umělecké portfolio a odhodlal se ho zaslat i firmě TSR (o níž jsme hovořili minule, patří jí licence Dungeons & Dragons). Přestože si nesliboval velký úspěch, společnost ho nakonec oslovila a nabídla mu práci. To ale také znamenalo přestěhovat se do malého městečka Lake Geneva ve Wisconsinu. Svým způsobem šlo o dar z nebes. V komunitě, která čítala okolo dvou set výtvarníků a spisovatelů, konečně prošel tou pravou školou. Poprvé se seznámil s olejovými barvami, poprvé byl v kontaktu s podobně naladěnými umělci, kteří mu ochotně předávali své zkušenosti. Největší úspěch tohoto období měl jméno Dark Sun a šlo o hru zasazenou do nehostinného prostředí pouštního světa, pro který byl Bromův drsnější styl jak dělaný.

Jenže Brom patří mezi lidi, kteří stále hledají nové výzvy. Odešel i z TSR a zvolil si svobodné povolání, které mu dává pocit, že není otrokem fantazií ostatních, ale že tvoří, že roste a že se potřebuje stále zlepšovat. Od návrhů pro počítačové hry a obálky knih došel ke karetním hrám, ke koncepčním návrhům pro komiksy a filmy (Ospalá díra, Galaxy Quest, Van Helsing, John Carter: Mezi dvěma světy), ale hlavně k vlastní beletrii, grafickým novelám a románům s netradičním pohledem na tradiční náměty. V knize The Plucker ožijí hračky, aby zachránily sebe i svého majitele, příběh The Devil’s Rose autor popsal jako romantický western z pekla, v The Child Thief figuruje v roli zloděje dětí Petr Pan. Posledním románem Krampus: The Yule Lord, který vyšel na konci října, se vrací k alpským a severoevropským tradicím, kde je Krampus společníkem sv. Mikuláše (a plní roli našeho čerta). Převedeno do amerických zvyků pak jde o souboj Santy s úhlavním nepřítelem Krampusem v rozlehlých venkovských koutech Západní Virginie. Žádná z knih bohužel dosud v češtině nevyšla.

Koho Bromovy práce zaujaly, může se těšit na příští rok, kdy vyjde reprezentativní retrospektivní kolekce The Art of Brom. Bude obsahovat nové reprodukce toho nejlepšího, co za třicet let své kariéry vytvořil.