Loňský rok byl nemilosrdný v tom, kolik skvělých lidí zabývajících se fantastikou odešlo spolu s ním. Spisovatelé Ray Bradbury, Harry Harrison a Boris Strugacký, komiksový výtvarník Moebius (Jean Giraud), designér Star Wars Ralph McQuarrie, nebo David Grove. Posledně jmenovaný je u nás jistě nejméně známý, zato ve Spojených státech platil za jednoho z nejzajímavějších ilustrátorů současnosti. Stejně výjimečná jako jeho obrazy byla i výtvarníkova osobnost. Pocházel z rodiny umělců a oba rodiče ho také podporovali v tom, aby je následoval, jinak by už v sedmi letech nechodil na výtvarné kurzy pořádané muzeem umění ve Filadelfii. Výtvarný talent ale musel občas ustoupit, když ho zaujala jiná umělecká disciplína a on se do ní vrhl s odhodláním, které odsunulo stranou všechno ostatní.

Na univerzitě jeho zájem strhla především fotografie a její technologické možnosti, jako fotograf se po absolutoriu také živil. V té době ho ale lákalo něco jiného a hned jak se mu podařilo vydělat dost peněz, vyrazil do Evropy. Přímo do Paříže, která byla v šedesátých letech vysněným místem mnoha bohémů. Grove si našel práci, která neměla s malováním nic společného, zato naplňovala jeho muzikální touhy – hrál na piano v zakouřených nočních jazzových barech. Třel bídu s nouzí a časem se mu hodilo, že si mohl začít přivydělávat ilustrováním. Po pěti extravagantních letech se usadil v San Francisku, které mu alespoň trochu připomínalo evropský styl života.

Když byl uváděn do Síně slávy Americké společnosti ilustrátorů, proslovu se ujal Gregory Manchess. Nemohl si nechat ujít příležitost vyprávět o svém příteli několik úžasných historek, obzvláště tu, kdy se mu podařilo vyburcovat speciální jednotky celého San Francisca. Pro jistou zakázku potřeboval jako model střelné zbraně. Hodně zbraní. A protože byl vždy velmi nápaditý, vyrobil si jejich kopie z kartonu. Zbývalo je jen nastříkat barvou. Nejlepším místem pro takovou práci je otevřený prostor a na jeho domě zrovna byla příhodná střecha, jako stvořená pro podobné kutilské kousky… Vyklouzl z toho nakonec docela dobře, protože než aby nahlášeného snajpra rovnou odstřelily, jednotky SWAT uzavřely celý blok a vtrhly na střechu. Ohromený Grove byl v okamžiku smeten na zem a dalo mu docela dost práce, než dokázal vysvětlit, co to tu provádí.

Před časem se ve vydavatelství Tor Books rozhodli znovu uvést na knižní pulty ságu Kolo času se zbrusu novými obálkami. Na Grovea připadla hned ta první, s mladým Randem na lodi. Editory série k tomu možná vedla i znalost jeho jiných prací, které zachycovaly námořnickou tematiku, např. portrét kapitána Blooda nebo ilustrace ke knize Pirate Freedom od Gena Wolfea. Filmové plakáty se staly neméně slavnou součástí jeho portfolia, včetně toho k filmu podle příběhu Raye Bradburyho Tudy přijde něco zlého.

Odhalit techniku, kterou používal, by mohlo být oříškem i pro lidi pohybující se ve výtvarném umění. Šlo o kombinaci kvašových a akrylových barev, které někdy vypadají na plátně jako akvarel, jindy jako olejové barvy. Záměrně na nich unikají detaily, což pomáhá vyniknout celkové kompozici. Ve výsledku jde o hru tvarů, světla a barev, která mnohdy jen naznačuje a nechává diváka, aby použil svou představivost. Na jeho obrazech by se mohli učit všichni adepti malířství, protože ukazují, kam až lze dojít se základními principy výtvarného umění – kontrasty, objemem, atmosférou. Svérázný umělec typu Grovea ani nemůže mít retrospektivní knihu, která by nebyla alespoň trošku jiná, než podobné publikace. David Grove: An Illustrated Life kromě bohatého obrazového doprovodu poslouží i jako inspirační čtení pro každého umělce. Nejspíš by se dala přirovnat ke knize Stephena Kinga O psaní. Obě shrnují kariéru a život s odzbrojující upřímností, která vypovídá o řemesle a lidech, kteří se kolem něj pohybují, se všemi klady a zápory, a především s vášní pro umění a práci.