Stejně jako malíři Michael Whelan a John Picacio z minulých dílů našeho seriálu, i Donato Giancola patří mezi největší současné hvězdy fantastické výtvarné scény. Propadl jí už ve třinácti letech, kdy poprvé otevřel Tolkienovy knihy. Tehdejší paperbacky s obrázky Darrella K. Sweeta, dalšího slavného ilustrátora, vlastní dodnes a dokonce se mu podařilo získat jednu z originálních maleb na obálku, která nyní visí na čestném místě v jeho domě. Příběhy ze Středozemě má rád z mnoha důvodů, ty malířské spočívají hlavně v tom, že Tolkien nikdy nepopisoval do detailů místa a fyzickou podobu hrdinů, a tak poskytují velký prostor pro výtvarníkovu představivost. Za roky, kdy se věnuje kariéře ilustrátora a malíře, je zpracoval mnohokrát a vždy ho dokázaly oslovit a okouzlit znovu.

Přitom jako nadaný matematik původně zvolil studium elektrotechniky. V průběhu druhého ročníku ale „šokoval přátele, rodinu i sebe samotného“ přehodnocením svého rozhodnutí, zapsal se na výtvarné semináře a nakonec opustil školu úplně, aby se mohl dál vzdělávat u kvalitnějších učitelů na univerzitě v Syrakusách. První formální výtvarné vzdělání podstoupil tedy až na prahu dvacítky. Agent, který viděl jeho práce z posledního roku studia, měl velký zájem s ním spolupracovat, ovšem Giancolovi chybělo kvalitní portfolio s ukázkami pro zákazníky. Výtvarník zareagoval tak, že se na devět měsíců zavřel v domě svých rodičů, kde pomalu a pečlivě maloval rychlostí jednoho obrazu za měsíc. Když byl aktuální kus hotový, sebral ho, odjel do New Yorku, nechal si ho v agentuře zhodnotit, vrátil se domů, udělal úpravy a pustil se do dalšího. Tvrdá práce a úsilí mu přinesly tři zakázky na obálky knih, pro zavedení jména mezi profesionály více než reprezentativních: Stroj času od H. G. Wellse, Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše od Marka Twaina a Cesta do středu Země od Julese Verna.

Programově se hlásí k k tradici evropského (západního) malířství ve stopách klasicismu a realismu, tolik oblíbených v 19. století, a k pozitivním aspektům akademismu. Giancola patří mezi umělce, kteří dbají na vysokou malířskou dovednost i na vizuálně příjemné zpracování, lahodící oku diváka. Tento styl, nazvaný jednoduše klasický realismus, je dnes populární hlavně mezi americkými výtvarníky. Když se ho novináři ptají, co je na práci ilustrátora nejlepší, jeho odpověď mívá dva aspekty. Za prvé, cení si toho, že se jeho práce na obálkách knih a herních kartách (např. The Wizards a Magic: The Gathering) dostanou k milionům lidí na celém světě. A za druhé, interpretace knihy je pro něj vždy zajímavým úkolem, který nabízí množství různých řešení – ve výběru prostředí, typu člověka nebo jeho interakce s ostatními prvky obrazu.

Giancola se považuje především za figurativního malíře a lidé jsou tématem, kterému se věnuje nejraději. Obrazy často koncipuje jako zlomky z příběhů a nechává diváka, aby si sám domyslel, co je za nimi. Nezajímají ho ani tak masové bitvy, nebo dramatické zvraty, jako spíš emocionální scény, ve kterých dokáže vnitřní rozpoložení hrdinů popsat pomocí gest a vykreslit pavučinu vláken jejich vzájemných vztahů. Giancola ilustruje, vystavuje, aktivně vyučuje a úspěšně se prosazuje i mimo fantastický žánr. Velkého uznání se mu například dostalo, když byl osloven americkým poštovním úřadem, aby vytvořil dvě pamětní známky s portrétem astronauta Alana Sheparda k výročí 50 let od zahájení průzkumu vesmíru Spojenými státy. Přesto to jsou hlavně velké olejomalby, na nichž umí preciznost svého umění prodat nejlépe a pro které byl vyloženě zrozen. Nad jakékoli digitální techniky staví tvůrčí napětí mezi umělcovou rukou a materiálem, s nímž pracuje.

Každému, kdo dosáhne podobných úspěchů, hrozí past sebeuspokojení a zvyku. Na to má však zaručený prostředek, poučku, kterou mu vštípili už na výtvarné škole: žádné dílo není dokonalé a člověk musí jít vždy do dalšího projektu s vizí neustálého zlepšování.

Galerii Donata Giancoly najdete na jeho domovských stránkách Donato Arts.