Odporná potvora se sápe svými pařáty na lepou, polonahou děvu a její osud se zdá být zpečetěn. Leč, nic není ztraceno, neboť se na scéně objevuje hrdina muskulatury zvící mistra světa v kulturistice a ohání se svým ostře nabroušeným mečem! Tak vypadá typická dramatická scéna ze světa „meče a magie“, ale také tak vypadá klasická ilustrace od Franka Frazetty. Proslavil se díky obálkám pro příběhy cimmerského barbara, nejoblíbenější postavy Roberta E. Howarda, a jeho styl určil vizuální podobu uvedeného subžánru. Frazettovy obrazy se staly součástí americké popkultury a po jeho smrti objektem zvýšeného zájmu sběratelů. Když se před pár lety dražila původní ilustrace ke Conanu dobyvateli, Kirk Hammett, kytarista kapely Metallica, za ni neváhal dát 1 milión amerických dolarů.

Frazetta opravdu celý život nedělal nic jiného, než že kreslil a maloval. V dětství ho v jeho zálibě podporovala hlavně babička, odbyl si i docházku na výtvarnou školu a už v patnácti dostal práci v komiksovém vydavatelství. Časem si prošel různé fantastické žánry a dělal i pro pánské časopisy. Portrétem Ringo Starra z Beatles na sebe upozornil filmaře a v roce 1964 vytvořil svůj první plakát, ke snímku Co je nového, kočičko?. V 60. letech také přišel úspěch s Conanem a pracovní nabídky se začaly vršit. K ilustracím knih přistupoval celkem svérázně, například tarzanovskou sérii Edgara Rice Burroughse nikdy nečetl, přesto se mu podařily výstižné obálky. Dokonce se stávalo, že vydavatelé v době Frazettovy největší slávy skupovali jeho ilustrace a teprve pak k nim nechali dopsat romány. Poučka, že obálka prodává knihy, se tu tak naplňovala na sto procent.

Kromě knih ilustroval obálky pro časopisy (např. slavnou Vampirellu) a pro hudební alba. Podílel se i na několika animovaných filmech, z nichž je nejznámější Fire and Ice, který by chtěl jednou režisér Robert Rodriguez převést na plátna jako hraný snímek. A naopak, v roce 2003 vznikl i zajímavý dokument nazvaný Frazetta: Painting With Fire. Rok 2000 proběhl ve znamení několika důležitých událostí. Frazettu postihla mrtvice, která mu omezila pohyblivost tak, že musel začít malovat levou rukou, což se odrazilo i na výtvarném projevu. Jeho manželka Ellie rozjela Frazettovo muzeum v East Stroudsburg v Pensylvánii, které je stále otevřeno a které dnes spravují jejich děti. Ellie byla nejen malířovou manažerkou, ale také modelkou, předlohou pro mnoho fantastických hrdinek. Její smrt znamenala pro Frazzetu velkou ztrátu a jeho přátelé vzpomínají, že po této události sundal ze stěn svého domu všechny obrazy a nahradil je jen těmi, na kterých byla zachycena Ellie. V roce 2010 odešel i on.

Přestože z Frazettových pláten čiší sexualita, muži i ženy na nich jsou bytostmi stejně krásnými, odhalenými a provokativními, autor nikdy nepřekročil onu úzkou hranici, za kterou by se už jeho náměty staly vulgárními. Z jeho tvorby je zřejmá dokonalá znalost anatomie, přesto nebylo cílem vyloženě realistické pojetí. Pokud to sloužilo svému účelu, některé proporce měnil a upravoval, aby lépe vyjádřily umělecký záměr. Známými se staly jeho kompozice do trojúhelníku, které automaticky směřovaly vzhůru a dodávaly obrazům impozantní dojem. Frazettův vliv na fantastický žánr byl tak zásadní, že se stále objevují noví napodobitelé jeho stylu. Většinou jim však chybí přirozený instinkt pro stavbu obrazu a jeho fungování, ale zejména zápal a živočišnost, se kterými Frazetta nejen maloval, ale i žil.