Gregory Manchess je tak trochu nenápadný muž, alespoň co se fantastiky týče. Sice v ní na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let začínal kariéru, ale intenzivněji se k ní vrátil až někdy na sklonku minulého desetiletí, kdy už patřil mezi nejžádanější americké ilustrátory. Jeho jméno se neobjevuje na seznamech výtvarníků oceněných žánrovými cenami, přesto vystavuje s těmi největšími hvězdami. Naposledy minulý měsíc, kdy se jeho obrazy ocitly v rámci prestižní akce Spectrum Fantastic Art Live na výstavě, kde se prezentoval společně s Michaelem Whelanem a Donatem Giancolou, obrovskými osobnostmi dnešní SF/F ilustrace. Svoje zkušenosti si nenechává pro sebe, ale často a rád vyučuje na výtvarných kurzech, které jsou oblíbené pro jeho skromnost, nadhled, originalitu a výjimečný styl.

Na svém kontě má i celkem neobvyklé práce, například kolekci portrétů Abrahama Lincolna pro knihovnu a muzeum ve Springfieldu, velké malby pro muzejní výstavu o historii pirátství nebo návrh známky s portrétem Marka Twaina pro americký poštovní úřad. Do výčtu úspěchů by patřila i zmínka o filmových plakátech, o koncepční práci pro Letopisy Narnie, o ilustracích pro dětské knihy, nebo pro časopis National Geographic, od scén z historie Egypta až po momentky z divoké přírody. Šťastnou ruku měli ve vydavatelství Tor Books, kam ho před časem přitáhli. Ilustroval pro ně obálky zvláštní fantasy série z budoucnosti od Kena Scholese jménem Psalms of Isaak, nebo román Michaela Swanwicka The Mongolian Wizard a jeho pokračování, které mají nádech steampunku. Jeho spolupráce s vydavatelem jde tak daleko, že na stránky Tor.com přispívá svými články, ať už o ostatních umělcích, o dění kolem nových knih, či demonstruje, jak vznikají jeho malby. Výrazně se prosadil také výtvarným doprovodem k příběhům Roberta E. Howarda, od Conana po Solomona Kanea, který jako komiks vyšel u Dark Horse. Další klasikou, kterou zpracoval, jsou příběhy z Marsu od Edgara Rice Burroughse.

Manchessovy obrazy na první pohled působí rychle a experimentálně, ve skutečnosti ale za vším stojí pečlivé plánování a léta pilování techniky. Těžko v jeho portfoliu najít téma, které by výrazně stálo nad ostatními, ale zvláštní pozornost na sebe přilákaly historické portréty a figurální malba. Dokáže vystihnout charakter i scénu těžkými a silnými pohyby, přitom umí zachytit dostatek detailů na to, aby výsledek nevypadal nedokončený. Postavy na plátně málokdy staticky stojí a divák na ně často pohlíží z neobvyklého úhlu, protože Manchess nemá rád, když ilustrace vypadá jako záběr jeviště. Proto klidně usekává kusy postav, jakoby to byly fotografie, a nechává tzv. v záběru prvky z okolí, které zabíhají do scény zdánlivě nechtěně.

Manchess je kromě jiného známý tím, že stoprocentně odmítá pověru, které se říká talent od pánaboha. On sám vždy kreslil, protože ho to bavilo, ne že by nějak vynikal. Prošel i absurdním obdobím, kdy studoval výtvarnou školu, ale zároveň se toho stejně nejvíc naučil sám. V té době totiž konceptuální umění naprosto vytlačilo klasickou kresbu a malbu a řemeslo se prostě nevyučovalo (což je problém některých výtvarných škol dosud). Před časem prohlásil, že teď konečně dělá to, čemu se chtěl celý život věnovat. Už se necítí tolik svázán požadavky zadavatelů, aby neuhýbal ze svého známého stylu. On toho plnou měrou využívá, snaží se neustále přicházet s novými nápady a rozhodně má nakročeno k tomu, aby se dostal, v rámci fantastiky, do úplné špičky.