Když Justin Sweet poprvé zveřejnil svoje ilustrace, nebyly to ani indiánky, o kterých snil, ani komiksy, které měl rád, ale usedlé a nedynamické… jídlo. Talent svého syna, v té době studenta umělecké školy, totiž prakticky využil Sweetův otec, který podnikal v restauratérství a sérií obrazů vyzdobil své podniky. Těžko říct, jak se na to tvářila jeho babička, která jediná měla v rodině výtvarné vzdělání a dokonce pracovala jako kreslířka pro Walta Disneyho v době, kdy nebylo vůbec obvyklé, aby se v tomto oboru uplatnily ženy. Sweet naštěstí nebyl nucený, aby se realizoval tímto směrem i nadále. Spíše toužil následovat cestu skvělého amerického malíře N. C. Wyetha, který se z velké části věnoval dobrodružným románům.

Jenže westerny, kovbojky a indiánky zažívají už několik dekád nezájem, tudíž se i u Sweeta přesunuly na druhou kolej, aby jejich místo zaplnili hrdinové z jiné sorty – Conan, Tarzan, Hulk aj. Od komiksů a deskových her, které konzumoval ve velkém na škole, se celkem logicky ocitl u počítačových her. Konkrétně v roce 1994, kdy u studia Interplay dostal šanci, aby udělal několik černobílých kreseb pro titul Dragon Dice. Zaujal natolik, že když se nakonec rozhodli pro barevné intro, obrátili se opět na něj. Sweet tvrdí, že tato práce byla vyloženým požehnáním, protože teprve při ní se naučil spoustu věcí, které by měl profesionální ilustrátor zvládat. Když se Interplay rozdělilo do několika divizí, přešel k sekci jménem Black Isle Studios. Tady vznikly některé z nejzásadnějších počítačových RPG z přelomu 90. let a nového tisíciletí: Fallout, Planescape: Torment, Baldur’s Gate, Icewind Dale. Sweet tu zůstal tak dlouho, dokud se nepropracoval až na pozici art directora.

Jeho kroky však vedly dál, k filmu, a v posledních deseti letech se z něj stal vyhledávaný koncepční designér pro velkorozpočtové fantasy. Začal u snímku Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň, k němuž ho přivedl Grant Major (produkční, který fyzicky zrealizoval epické výtvarné návrhy do trilogie Pán Prstenů). Pozici v týmu mu pak nabídli i na dalších filmech z této série a namátkový výběr dokončených projektů dosvědčí, jak vysoce je nyní v Hollywoodu ceněn: John Carter: Mezi dvěma světy, Green Lantern, Avengers, Thor 2. K olejovým a akvarelovým barvám se vrací příležitostně, jako když v roce 2011 dělal cyklus obrazů k Písni ledu a ohně od G. R. R. Martina, nebo pro firmy typu Disney, National Geographic, Wizards of the Coast, Tor. Zejména u návrhů pro filmy však není na klasická média čas a využívá všech vymožeností moderní techniky. Trénink v tradičních postupech mu ale umožnil, aby si udržel výrazný styl, který se neztratí ani na digitálních kresbách. Někdy dokonce těžko rozpoznáte, že nejde o olej nebo akvarel.

Sweet tvoří jednu polovinu Carbon Canyon Studios, přičemž tou druhou je jiný úspěšný ilustrátor a designér, Vance Kovacs. Spolupracují už dvacet let, často byli zaměstnaní na těch samých projektech. Kovacsův otec byl pastorem a oba adepti umění se poprvé setkali na docela neobvyklém místě, na setkání mladých lidí v kostele (nutno říct, že tito mladí lidé nosili dlouhé vlasy a kožené bundy a často hledali, co se sebou mají dělat. Podobně jako Sweet, který měl v té době problémy s drogami i v osobním životě.). Když zjistili, že mají společné zájmy, začali spolu chodit na večerní hodiny kreslení. Přestože oba mají rodiny a profesní kariéra je zavedla často daleko od sebe, jejich přátelství vydrželo a nyní mají vlastní studio, které symbolicky sídlí v domě Sweetovy babičky. Společně spřádali roky plány na projekt, který by dělali jen oni dva, mimo komerční studia, kde jsou zaměstnaní. Odpovědí na tyto sny je The Eclipse: The Well and the Black Sea, což bude kniha plná ilustrací, zasazená do originálního fantastického světa. Jak doufají, spolu s ní vykročí do začátku nového období, během kterého dostanou šanci zpracovat i další příběhy z prostředí Eclipse.