Bývalá Jugoslávie byla asi jedinou zemí bývalého Východního bloku natolik otevřenou vlivům Západu, aby odtud mohl vzejít umělec, který ještě před pádem komunismu znal práce Alana Leeho, Franka Frazetty nebo Normana Rockwella. Nebylo pro něj problémem sehnat anglicky psané publikace a sledovat, jak vypadá soudobé umění na druhé straně hranice. Petar Meseldžija, narozený v srbské části Jugoslávie, vděčí za svoje úspěchy mnohem víc právě jmenovaným výtvarníkům než učitelům na akademii umění, kde studoval. Rozpad mocenského rozdělení světa ale přinesl do jeho domoviny chaos a občanskou válku, která Meseldžiju vyhnala v roce 1991 do Nizozemí. V šestadvaceti letech tak za sebou nechal všechno minulé a začal nový život, vybavený jen chabou angličtinou a svým malířským nadáním.

Prvním výtvarným dílem, které kdy publikoval, byl komiksový strip vydaný v roce 1981 časopisecky. V následujících deseti letech v jejich produkci pokračoval a nakonec měl na svém kontě kolem tří stovek stran, včetně jedné kompletní komiksové knihy nazvané Knoo. Po přesídlení do Nizozemí se už k této práci nikdy nevrátil a začal znovu, tentokrát jako ilustrátor pro komerční firmy. Ale po dvou letech (na které je do určité míry hrdý, protože si na sebe dokázal stále vydělávat kreslením) se začala projevovat vyčerpanost a psychické důsledky útěku z domova. Zatoužil po tom, aby vytvořil něco jen pro sebe, něco, co by mu připomínalo zemi, kterou opustil. V té době poprvé vznikl nápad, jehož výsledkem byla kniha vydaná v roce 2008 pod názvem The Legend of Steel Bashaw.

Jádrem příběhu je srbská lidová historka Baš Čelik, kterou Meseldžija trochu upravil, ale hlavně doplnil ilustracemi. První z nich vznikla na začátku devadesátých let, ale projekt byl přerušen a dokončen až o mnoho let později. Tato publikace vycházející ze slovanského folklóru sklidila docela zajímavý ohlas v Evropě i ve Spojených státech, což se výrazně projevilo při Meseldžijově návštěvě IlluXConu v americké Pensylvánii před dvěma lety. Tato akce se odlišuje od desítek a stovek podobných setkání svojí specializací – přijíždějí na ni výhradně výtvarníci, studenti, sběratelé a samozřejmě fanoušci, které zajímá žánr nazývaný fantastický realismus. Jde o con, který je určen pro mnohem méně účastníků než velké masové akce, zato se na něm pravidelně objevují největší současné hvězdy výtvarné fantasy a celá řada workshopů. Pro Meseldžiju to byla třetí návštěva Spojených států v životě a dodnes na setkání vzpomíná jako na jednu z nejúžasnějších komunit se skvělou interakcí mezi umělci a návštěvníky.

Prosadit se jako ilustrátor vyžaduje skvěle zvládnuté řemeslo a taky trochu štěstí. Na Meseldžiju se usmálo, když se v roce 1997 poprvé účastnil soutěže pro výběr do ročenky Spectrum a rovnou vyhrál stříbrnou medaili. Tento úspěch zopakoval o pár let později a v šestnáctém ročníku, v roce 2009, dokonce získal nejvyšší ocenění, právě za ilustrace ke svojí knize. Meseldžija působí mezi současnými evropskými ilustrátory jako výrazný solitér, protože maluje způsobem, jaký se dnes příliš nevidí. Za dlouhá léta se dopracoval ke zdokonalené technice alla prima, při níž se kompletní obraz namaluje tak říkajíc v jednom tahu. Barvy se kladou vedle sebe, nikoli na sebe, takže výsledný obraz tvoří jedna vrstva, už se všemi detaily a s nezaměnitelnou dávkou volnosti a svěžesti. Jeho styl se dá nejlépe objasnit na příkladu více než století starých děl impresionistů a pointilistů – i jejich obrazy zblízka působí abstraktně a až s určitou vzdáleností nabývají pevných obrysů. Ale na co mnoha slov, stačí se podívat na některé příklady doprovázející tento článek nebo navštívit Meseldžijův blog, nabitý informacemi a spoustou reprodukcí.