Ocenění

Fantasy na malířském plátně: Roger Dean

Autor Michaela Buriánková | Aktuality | Středa 19 Prosinec 2012 7.20

Obrazy Rogera Deana nebudou znát ani tak čtenáři fantastické literatury, jako spíš posluchači progresivního rocku ze 70. a 80. let minulého století. Ve zlomovém roce 1971 vytvořil Dean svůj první obal pro kapelu Gun, pro debutové album africko-karibské skupiny Osibisa a hlavně zahájil svoji dosud nejslavnější spolupráci s hudebním velikánem jménem Yes. Právě pro tuto kapelu vymyslel také logo a spolu se svým bratrem Martynem jim připravoval i návrhy kulis a realizoval vizuální stránku jejich koncertů. Organické propojování Deanových obrazů a progresivního rocku se stalo symbolem celé jedné éry moderní hudby. Když čtenáři časopisu Rolling Stone hlasovali o nejúspěšnějším hudebním obalu všech dob, Deanův drak na desce uskupení Asia se umístil hned za vítězným Seržantem Pepperem.

Že by se někdy stal profesionálním malířem, Deana v mládí nikdy ani nenapadlo. V sedmnácti se sice zapsal na Canterbury College of Art, ale po pár úvodních týdnech, kdy se studenti umění učili kreslit podle živého modelu, byl z jednoho takového sezení odvolán. Ředitel mu vysvětlil, že problémem jsou známky z jeho zkoušek. Dosáhl totiž tak dobrých výsledků v matematice a fyzice, že vedení navrhlo, aby raději přešel na jiný obor, na průmyslový design. Tak se také stalo a Dean se od té doby se stejným nadšením věnuje obojímu. Kromě práce na hudebních albech navrhuje nábytek a také architekturu. Jeho nápadem je tzv. „sea urchin chair“, pěnové kulaté křeslo, které má zvenčí připomínat mořskou ježovku a které se objevilo ve filmu Mechanický pomeranč. Dean pak dostal zakázku, aby podobně vybavil interiér známého londýnského podniku Ronnie Scott’s Jazz Club. V posledních letech se aktivně věnuje problematice ekologického bydlení. Propaguje koncept „Home For Life“, v němž klade hlavní důraz na příjemné užívání, řemeslně propracované prvky, minimalizaci zátěže na životní prostředí a na levný a rychlý způsob konstrukce.

Dean několikrát nakoukl i do světa počítačových her. Podílel se na projektu The Black Onyx, který vyšel v roce 1984 a byl jednou z prvních her na hrdiny vydaných v Japonsku. O rok později navázal dlouhodobou spolupráci se studiem Psygnosis, pro které dělal obaly, ale také navrhl slavné logo se sovou. Letos v listopadu mu vyšla vlastní hra Dragon’s Dream pro iPhony a iPady, ve které hráč prolétává jeho fantastické krajiny. Deanovo jméno se začalo častěji objevovat v médiích v souvislosti s filmem Avatar. Velký počet lidí, kteří znají jeho práce, shledal faunu a flóru Pandory velice podobnou tomu, co prezentoval Dean na svých slavných obalech a bookletech pro alba kapely Yes. Filmoví designéři se údajně přiznali k tomu, že jeho knihy použili pro inspiraci. V roce 2010 se objevila zpráva, že malíř chystá žalobu, nakonec však k ničemu nedošlo, informace, které měl na svých webových stránkách zmizely, a Cameronovi tak odpadl jeden z mnoha lidí, kteří jej kvůli Avatarovi pohánějí před soud.

Ve své poslední autorské knize z roku 2008 zveřejnil nejen nejnovější malby, ale i kresby, studie nebo architektonické a scénografické návrhy. S vydavatelstvím je domluven na vydávání dalších publikací, protože jeho rozsáhlé dílo by vydalo klidně na několik desítek svazků. Zajímavé je, že když ukončil školu a začínal svoji profesní dráhu, vůbec si neuvědomoval, že existuje fantasy jako samostatný žánr. Říká, že jen maloval krajiny a podivné tvory, kteří se proháněli v jeho představách. V červnu tohoto roku poskytl rozhovor na své výstavě ve Spojených státech a zeptali se ho právě na to, jaký má pocit z vědomí, že zásadně ovlivnil podobu této odnože fantastiky. Deanovi sláva do hlavy rozhodně neleze, protože jen pokrčil rameny: „Je to zajímavé, podivné, že bych měl jakýkoli vliv v tomto světě… Jsem rád, ale pořád se tomu divím.

226 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.