Japonský umělec Yoshitaka Amano zahájil svoji kariéru neuvěřitelně brzy. Už v patnácti letech ho zaměstnala společnost Tatsunoko Production poté, co při návštěvě jejich sídla v Tokyu nechal na místě pár svých kreseb. Nabídli mu práci na animovaných seriálech (Speed Racer, Gatchaman, Tekkaman, Casshan), které mají v Japonsku spoustu fanoušků. Ale až jako výtvarník na volné noze dosáhl slávy, jaké se nevyrovnal žádný z těchto projektů. V roce 1987 vyšla Final Fantasy, veleúspěšná herní série, jejímž hlavním designérem se stal právě Amano. Koncepční předlohy pro prvních šest dílů pocházejí z jeho dílny, a i když se později prosadilo realističtější zpracování,  autoři se nevzdali služeb tohoto umělce, který stále vytváří loga a propagační materiály.

Final Fantasy zůstala dodnes jeho nejznámějším dílem, s nímž se může rovnat snad jen Vampire Hunter D. Duchovním otcem této postavy je japonský spisovatel Hideyuki Kikuchi, který si vybral Amana jako stálého spolupracovníka. Tajemný D se poprvé objevil v beletristickém zpracování už v roce 1983. Dnes cyklus tvoří 25 knih a navíc se jeho příběhy dočkaly i dalších podob – rozhlasových inscenací, počítačové hry i komiksu. Úspěch do velké míry závisel na uvěřitelnosti prostředí, tedy postapokalyptické budoucnosti s nádechem gotického románu, a Amanův zvláštní styl mu výrazně pomohl. Podle této série vznikl v roce 1985 animovaný film, se kterým však Amano nebyl spokojený, protože se od jeho typického rukopisu odchýlil až moc. Zato druhý z roku 2000 s názvem Vampire Hunter D: Bloodlust je původnímu výtvarnému stylu mnohem věrnější (a o to také působivější).

Mimo Japonsko se stal známým až v průběhu devadesátých let. Souvisí to s vydáním prvního dílu Final Fantasy ve Spojených státech v roce 1990, ale především v polovině dekády začal častěji vystavovat na americkém kontinentě i v Evropě. Z DC Comics ho oslovili, zda by pro ně neudělal plakát s motivem Sandmana. Když výsledek uviděl Neil Gaiman, domluvil se s ním na ilustracích pro knihu Sandman: The Dream Hunter. Amano inspirovaný obdobím secese i tradičními japonskými dřevoryty dodal této postavě úplně nový rozměr a emoce, což zaujalo i porotu při udělování Cen Brama Stokera, a to natolik, že ji v roce 1999 přiřkla právě tomuto projektu. Amano používá širokou škálu výtvarných technik, z nichž nejzvláštnější je malba na hliníkové destičky. Při ní pracuje s akrylovými barvami anebo s těmi, které slouží pro karosérie aut. Obecně ale nepovažuje jednu konkrétní metodu za důležitější než ostatní, protože většina jeho prací míří do tisku a na stránce knihy nebo na papírovém obalu počítačové hry už jde jen o to, zda výsledek zaujal a zda funguje.

Před několika lety se přestěhoval do New Yorku a stal se z něj skutečný světoběžník, protože je schopný najednou rozjet projekty v USA, ve Francii a Japonsku. Do této metropole ho přitáhl čilý ruch, který tu na umělecké scéně panuje. Svým způsobem to pro něj znamenalo i vyburcovat sám sebe, aby se poměřil s místními výtvarníky a změnou prostředí získal nový impulz pro svoji práci. Ta ho dovedla i na pole filmové produkce. V roce 2010 založil studio Devaloka, ve kterém připravuje adaptaci vlastní knihy Deva Zan. Tento projekt se stále protahuje a v současné době by měl být natočený materiál ve fázi zpracování. Amanova představa o konečné podobě snímku svou nákladností odpovídá velkorozpočtovým podívaným jako je např. Avatar. Proto ani nelze odhadnout, kdy přijde příběh osamělého samuraje, který putuje v čase, aby ochránil Zemi proti temným silám, do kin. Komu se nechce čekat, má už možnost najít tento úplně první, zcela autorský Amanův román, v nabídce Dark Horse Comics.