Tchai-šu býval ostrovem klidu. Rybářů, mnichů a horských klanů, které dobývají z nitra hor vzácný nefrit. Jenže všechny lodě nyní slouží jako flotila pro přepravu císařské armády na útěku a v chrámu s věčnou Výhní nesmyslně plenili a vraždili piráti. Za armádou se blíží ozbrojení povstalci, ale největší nebezpečí hrozí odjinud. S mnichy padly i staré řetězy, které držely na mořském dně draka a poutaly jeho obrovskou touhu ničit. Dokáže se mladý císař postavit vzbouřencům a získat zpátky ztracenou zemi? Dokáže chlapec Han, který byl nedobrovolně zvolen, aby nesl symbolicky drakovi okovy, ovládnout jeho vztek a překazit únik? První kniha trilogie Knihy kamene a vody je vstupní branou do magického a exotického světa staré Číny, ve kterém se budí k dalšímu životu dávno zapomenuté síly.

Britský spisovatel Daniel Fox nezapírá velkou inspiraci Tchaj-wanem, kam se dostal kdysi úplnou náhodou. Už po první návštěvě ho tato země okouzlila natolik, že se sem vrátil, poznával ji a učil se místní jazyk. Šest let mu trvalo, než se odhodlal k vytvoření tohoto románu. Výsledek je ovlivněn dojmy a zážitky z jeho pobytu, ale také nelehkou moderní historií ostrova. Jde spíš o vytvoření fantastického světa inspirovaného Východem, než o hluboké ponoření do místní mytologie. Co tedy autor nabízí?

Trochu problematické jsou hlavní postavy. Psát literaturu pro dospělé s hrdiny teenagerovského věku nemusí dopadnout dobře, obzvlášť pokud jsou jejich osudy příliš často ovlivněny náhodami anebo pochybnými, až naivními motivy (to se však netýká jen jich, namátkou pár příkladů: Proč piráti vybili mnichy? Proč si klan myslí, že by někdo mohl s nefritem dojít až k císaři? Proč si z člověka může udělat svého otroka kdejaký trouba?). Spolu s téměř nulovým vizuálním popisem protagonistů není kniha příliš nakloněna tomu, aby se do nich čtenář opravdu vžil. Těžké je posoudit účel mnoha menších a epizodních postav. Zatímco tady zprostředkují maximálně hlubší vhled do dění v různých částech ostrova nebo do tragických zvratů, které místním rodinám přinesla válka, Fox pro ně může mít něco schovaného v rukávu v dalších částech trilogie.

Knihy kamene a vody – exotická fantasy z pradávných časů…

Tyto nedostatky však vyvažují přesvědčivější stránky příběhu. Na prvním místě je to atmosféra, kterou buduje nejen prostředí děje, ale i autorův styl. Objektivní přístup vypravěče v mnoha pasážích chybí, na události i místa se čtenář dívá prostřednictvím některé z postav. Každá z nich má jinou zkušenost a jiné vnímání, společně vytvářejí kompozici života na ostrově, od prostých klanů v horách až k císařskému dvoru. Objevují se tu dobře napsané akční i vyloženě poetické pasáže, bez přehnaného tlaku na nekonečnou květnatou popisnost. Život v nemilosrdné době má však daleko k ideálu a autor se nebojí i poměrně brutálních scén. S ohledem na téma románu se nezdá, že by jich zbytečně nadužíval, násilí k východním příběhům tak nějak patří.

Magický svět inspirovaný čínskou historií není komplikovaný, stojí na zjednodušených protikladech. Nefrit jako tajemný zdroj síly a dlouhověkosti svojí pevností reprezentuje stabilitu. Drak je pak zřejmým symbolem chaosu, kterého v klidu drží jen řetězy a kouzelná slova. Proti sobě stojí císařská a vzbouřenecká armáda, obyvatelé ostrova a přicházející vojsko, luxus paláce a chudoba rybářů. Prvek dvojice je pro knihu tak nosný, že i všichni hlavní hrdinové mají svého společníka, vznikají dočasné i trvalé, harmonické i nesourodé dvojice.

Foxovo psaní vyvolává zvláštní pocit. I když se zdá, že všechno bylo řečeno, zůstává určitá mezera v úplnosti, něco nevysloveného a skrytého. Podobně jako na kresbách krajin starých čínských mistrů, které si navzdory jasně daným tahům štětce uchovávají svoje tajemství. Nebo jako pohled z hory nad ostrovem Tchai-šu, když ho zahalí dračí dech.