Snímek Avatar vydělal svým producentům jenom v kinech téměř tři miliardy amerických dolarů. O obrovském hitu se mluvilo všude, a tak není divu, že díky internetu a médiím pronikly do popkultury rovněž nové ikonické postavy. Snad nikdo, ani ten, kdo se vyhýbá posledním filmovým opusům Jamese Camerona, nemohl pominout modré humanoidní hrdiny nazvané Na’vi. Ať už je parodují na předávání Oscarů, nebo jsou použiti ve vtipech na českou prezidentskou kampaň, jejich autor dokázal něco, co se vidí málokdy – navrhl bytosti tak výrazné a přesvědčivé, že se stanou součástí lidové kultury. Tím, pod jehož rukama vznikala podoba domorodých obyvatel Pandory, je právě Jordu Schell.

Shrnout jeho úspěchy v oboru filmových efektů, masek a designu pouze humanoidy z Avataru jen proto, že jsou ze Schellových postav těmi nejznámějšími, by však znamenalo zjednodušovat roli, kterou jejich autor hraje v dnešním světě zábavního průmyslu. Podílel se na dalších trhácích z oblasti science fiction, hororu i fantasy, např. Kovbojové a vetřelci, Letopisy Narnie: Princ Kaspian, Monstrum (v originále Cloverfield), Mlha, 300: Bitva u Thermopyl, Hellboy, Hulk, Galaxy Quest, Hvězdná pěchota či na seriálu Babylon 5. Ale neméně důležitá je i jeho role vyhledávaného učitele. Pořádá vzdělávací kurzy nejen pro talenty, kteří touží proniknout do zákulisí 3D designu, ale i pro zaměstnance tak velkých a známých firem jako je Blizzard Entertainment či Dreamworks. Slavný Dick Smith prohlásil, že kdyby se měl vrátit v čase a právě přijet do Los Angeles, první co by udělal, by bylo zapsat se na sochařský kurz Jordu Schella.

Kouzlu mytologických nestvůr a bestií propadl už v dětském věku. Pod vlivem své matky, která mu četla příběhy z antického Řecka, a také pod vlivem televize a snímku Sedmá Sindibádova cesta s trikovými pasážemi od Raye Harryhousena se velice brzy rozhodl, co by chtěl dělat, až bude dospělý – tvořit fantastické filmy, ve kterých se to hemží monstrózními potvorami. Přesto se nezapsal na školu zaměřenou na umění, ale na drama, neboť herectví bylo oborem, který soupeřil, ale i doplňoval, jeho zálibu v navrhování a vytváření postav. Ještě jako student rozjel vlastní podnikání a začal vytvářet masky, jaké se prodávaly v obchodech s kostýmy. V roce 1987 ho krátce zaměstnalo Death Studio a setkání s majitelem Jeffem Keimem naprosto změnilo jeho dosavadní snažení, protože se tam za pár měsíců naučil s latexovými maskami dělat kouzla, o jakých dosud neměl ani ponětí. O dva roky později sebral několik svých produktů a odjel je ukázat na con v New Yorku. Podařilo se mu zaujmout a vytvořit si kontakty, které ho dovedly až k člověku s přezdívkou Screaming Mad George. Tento umělec původně z Japonska se proslavil v 80. letech gore a hororovými speciálními efekty a svěřil Schellovi masky na snímku Nevěsta Re-Animatora, který se v kinech objevil v roce 1990.

To bylo poprvé, kdy se dostal k filmu, a zbytek je už historie, přestože začátky byly hodně těžké. Nejen že na něj měl George ty nejvyšší požadavky, aby ho vycepoval v absolutního profesionála, ale Shcell po několik let strádal i finančně a ztrácel se v taktice zákulisní politiky velkých hollywoodských studií. Dnes vede Schell Sculpture Studio, které se v první řadě soustředí na navrhování a realizaci postav a na design pro televizi a film, ovšem nepohrdne ani prací na prototypech pro hračky a modelářské stavebnice nebo pro počítačové hry. Jordu Schell se zatím v žádném případě nechystá přesedlat z klasických sochařských materiálů na digitální média, neboť se v zábavním průmyslu ještě pořád najde dost lidí, kteří potřebují jeho realistické, hmatatelné makety a modely, a to je zcela jistě dobrá zpráva pro všechny milovníky fantastického umění.