Ocenění

L. K. Hamiltonová už podesáté aneb Narcis v řetězech

Autor | Aktuality | Úterý 26 června 2012 8.00

Je dost možné, že se jednou bude psát alternativní science fiction, v níž se budou lidé vracet časem ne pro zabití Hitlera či Stalina, ale pro zlikvidování klíčových osob stojících za vznikem nepolevujícího přílivu paranormálních romancí. Jednou z kandidátek na odstranění z časového kontinua by pak zcela jistě byla i Laurell K. Hamiltonová, tvůrkyně cyklu o lovkyni upírů Anitě Blakeové. Faktem ovšem je, že by to asi stejně nepomohlo, proč brát miliónům spokojených čtenářek žánr, i když snad může někoho iritovat? V už desátém svazku série se navíc dozvíte, co se stane, když se do vypjatého milostného trojúhelníku v klasickém rozpoložení žena – upír – vlkodlak přimíchá ještě čtvrtá přísada. A Hamiltonová jistě nezůstane jen u romantických náznaků…

Laurell K. Hamiltonová: Narcis v řetězech

vázaná, překlad Olajda Prokešová, obálka Dorothea Bylica, 568 stran, 399 Kč

Další dobrodružství Anity Blakeové, lovkyně upírů a ženy s nerozhodným srdcem. Narcis v řetězech, desátá kniha celosvětově populární série o Anitě Blakeové, přivádí oblíbenou lovkyni upírů zpět na domácí půdu a nutí ji zkoumat temné touhy lidských – i nelidských – srdcí.

„Poslední věc na tomhle světě, kterou potřebuju, je další chlap, který by se mi pletl do života. Nevím, co mám dělat s těmi dvěma, které už mám. Skutečnost, že jeden z nich je upíří vládce města a druhý ulfrik, vlkodlačí král, je jen část toho problému. Už to napovídá, jak hlubokou jámu si pod sebou kopu…“

Anita se vrací do St. Louis, konečně připravená čelit oběma mužům svého života a vyrovnat se s vlastní mocí. Netuší však, že několik měsíců, které strávila mimo město, narušilo rovnováhu sil nejen v upíří komunitě, ale i mezi skupinami kožoměnců. Je zapotřebí stvrdit triumvirát moci, jenž tvoří společně s upířím vládcem města Jean-Claudem a vlkodlačím králem Richardem, než dojde k nenapravitelným škodám – pokud k nim už nedošlo. Ale zatímco politické záležitosti se napravit dají, s citovými pouty to není zdaleka tak snadné, zvlášť když do Anitina života nečekaně vstupuje další muž a spolu s ním nová výzva, která může ohrozit samu Anitinu lidskou podstatu…

Info o sérii:

ANITA BLAKEOVÁ, LOVKYNĚ UPÍRŮ

Anita Blakeová žije ve světě, kde jsou upíři, zombie či vlkodlaci běžnou součástí společnosti. Živí se jako oživovatelka zombií a zákonná popravčí upírů. Pomáhá také policii při vyšetřování nadpřirozených trestných činů, což se však občas kříží s jejím soukromým životem.

Stává se totiž součástí nejen milostného, ale i mocenského trojúhelníku, jehož další dvě strany tvoří vnitřně rozervaný alfa vlkodlak Richard a neskutečně okouzlující a vlezlý upíří vládce města Jean-Claude.

Anita považuje svou sebeúctu za důležitější než vlastní život, dokonale rozumí zbraním, čelí čarodějnicím a ghúlům, zdivočelým lykantropům i najatým zabijákům, v milostných vztazích však často neví, má-li dát přednost vlkodlačímu vytí či upířím špičákům…

O autorce:

LAURELL K. HAMILTONOVÁ

Americká autorka, narozena v roce 1963, v současné době žije spolu s rodinou ve městečku Sims ve státě Indiana. Počátky její literární kariéry měly podobu hrstky povídek, fantasy románu Nightseer a také dvou knih z prostředí televizního seriálu Star Trek: Next Generation a RPG hry Ravenloft.

Skutečný úspěch jí ale přinesla až rozsáhlá série Anita Blakeová, lovkyně upírů, které se po celém světě vydalo více než šest milionů výtisků v šestnácti jazycích, dočkala se komiksového zpracování a stala se jedním ze základních kamenů dnes tolik populárního subžánru paranormálních romancí.

Tuto vlajkovou loď autorčiny tvorby doplňuje podobně laděný cyklus Merry Gentryová, v němž stejnojmenná hlavní hrdinka opustí nadpřirozenou říši a ukryje se v moderním Los Angeles, kde si zařídí zcela novou identitu jako soukromá vyšetřovatelka.

Více o Laurell K. Hamiltonové se dozvíte na jejím domovském webu www.laurellkhamilton.org.

1 252 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

komentářů 20 »

  1. Comment od standa.e — 28.6.2012 @ 19.52

    to Jana: Co to vymýšlíš?! Nelekej mě! 😮

  2. Comment od squire — 28.6.2012 @ 20.44

    to standa.e: Bullseye! 🙂 Dost dobrý seriál, že jo?

    to Jana: Jestli to spácháš, asi se přidám. Náct mi sice už taky dávno není, ale pro jednou bych si odpočinula od starostí typu „zápis do školky“ a to se počítá.

     

  3. Comment od standa.e — 28.6.2012 @ 22.17

    to squire: Dost dobrý.

  4. Comment od Jana Dvořáčková — 30.6.2012 @ 22.23

    standa e: Neboj :).

    squire: Abych z toho spíš nespáchala sebevraždu :). Byl to nápad impulsivní a jako takový se nemá moc hrotit a měl by se promyslet.
    Má-li to být bráno vážně.
    Mám-li se já pak brát vážně :). 
    Promýšlím.

  5. Comment od squire — 30.6.2012 @ 22.26

    to Jana: Aha. V tom případě Tě nechám myslet, to bude bezpečnější, než kdyby se to svěřilo mně. Protože já beru vážně odjakživa všechno kromě sebe. 

  6. Comment od Jana Dvořáčková — 1.7.2012 @ 20.14

    squire: Nééé, jen klidně do toho. Já jen nečekám, že by to mělo být zítra. Mám zkrátka na všechno dost času, někdy víc než dost.
    Na druhou stranu, pokud se toho ujme někdo jiný, budu se moct účastnit :).
    Martin měl dobrý nápad. Bylo by to totiž i zajímavě tématické.
    Já jsem jen taková remcalka votravná :).

  7. Comment od standa.e — 2.7.2012 @ 10.30

    squire & Jana: Já bych to nehrotil, ona si to Jana promyslí – pravidly i časově, dá tomu trochu prostor, prostě žádná hurá akce. Nakonec – co je u našeho koníčka rok nebo dva, že? Povídky kolikrát někde leží i roky tři a déle…

  8. Comment od squire — 2.7.2012 @ 12.05

    standa.e: Však já nic nehrotím, z čeho to zas kdo kde čte? Mějte mě rádi:)) 

    Koneckonců jsem ta poslední, kdo by stál o hurá akci, když mám momentálně rozepsáno pět povídek bez výhledu na dokončení byť jen jediné z nich a ještě ke vší smůle mi při včerejší bouřce napršelo pootevřenou ventilačkou na skoro hotovou ilustraci, kterou jsem zapomněla schnout na parapetu:((( Ještě další soutěž do toho, ani kdybych to vzala ze srandy, tak to nestíhám, natož vážně.

    Takže všeho do času. Podzim je taková dobrá mrtvá doba, mezi parconem a fénixconem, hm?  

    Ohledně ležatosti povídek – trumfneš můj rekord? Přátelé mi leželi v počítači osm let, než jsem je dokončila:-DDD  

  9. Comment od standa.e — 3.7.2012 @ 2.20

    No, já myslel ležatost u vydavatelů. Ležatost u autora? No, „Dobrodružné putování Karlíka trpaslíka (a stonožky Danduly)“ jsem začal psát, když bylo neteři cca 4-5 let. Dnes je to dvacetiletá slečna a významně se ptá, kdy to hodlám dopsat 😉 kulturně-religionisticko-kosmicko-archeologocký „Artefakt“ (psaný důsledně ve stylu odborné literatury (včetně poznámkového aparátu a citací) – 13 let (je to takový Nonstop naruby), „Odi et amo“ – divadelní hra o Gaiovi Valeriovi Catulovi (psaná ve verších) – 11 let. Všechno to chci jednou dopsat ;-).
    V otázce DOKONČENÝCH věcí – tady je to hrozně těžké, protože mi nedělá problém kanibalizovat vlastní texty. Ale určitě „Na poli za městem“ jsem začal psát 1995, vyšla po dlouhých peripetiích v listopadu 2004.

  10. Comment od Jana Dvořáčková — 5.7.2012 @ 14.52

    Hej, to jste mě potěšili :). Mám DEVĚT let rozepsaný román, vlastně dva a jednu povídku rozdělanou let sedm. Jinak je to taková roční, dvouletá klasika. Ale pak zase třeba najednou dodělám tři-pět věcí.
    Ale ke všemu mám vztah, vím „kde co, kdo s kým, kam s tím…“ a neztrácím nit.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.