Havaj je ráj. Tvrdí to místní, turistické agentury i tisíce návštěvníků. Ale tam, kde je ráj, je i peklo. A Havaj není jen zemí luxusních resortů, nádherných pláží a dechberoucích scenérií… je také zemí majestátních sopek, krvavé historie a temných bohů. Bohů, kteří se čas od času probudí a požadují zpět své panství… Což je přesně ta situace, která nastane v loni vydaném románu Dana Simmonse Ohně z ráje. Jeho čtení je – přestože se oficiálně jedná o horor – dost vtipnou záležitostí, ovšem vzhledem k aktuálním úspěchům snímků The Descendants (český titul necháme blahovolně hnít ve škarpě mimoňských překladů, ale ano, je to ten film, kde hraje George Clooney) a Cesta na tajuplný ostrov 2 (jehož mimoňský český název naopak zmínit musíme) z něj zpětně dělá jednu z nejzajímavějších knih minulého roku.

V jamce č.13 je urvaná ruka

Americký autor Dan Simmons patří již po tři desítky let k nejvýraznějším autorům fantastiky. Přirozeně střídá žánry od science fiction (jeho Kantos Hyperionu byl pro sci-fi tím, co dnes pro němý film Scorseseho Hugo, nedávná díla jsou oslavou nové space opery, ale i politickou či osobní výpovědí) přes detektivky (pocta drsné škole v té nejšpinavější podobě v trilogii o Joe Kurtzovi) až po horor (skvělé upírské variace Hladové hry či Děti noci, chimérická Píseň Kálí nebo děsivě realistické fabulace na téma známých osob či událostí Drood a Terror).

Vždy přitom dokazuje, že je suverénním vypravěčem s neobvyklým citem pro detail a zapracování poctivé faktografické přípravy, který rád reflektuje psaní, ale i soudobé společensko-kulturní pozadí své tvorby vůbec. To je případ i Ohňů z ráje, relativně staršího románu z devadesátých let. Ten sice oproti novějším kouskům postrádá asi tak tři sta stran neuvěřitelně čtivě zpracované práce s prameny, ale zase se mnohem více soustředí na typicky žánrový děj, který si vlastně ze své žánrovosti dělá srandu…

Příběh se odvíjí ve dvou liniích. V té první sledujeme trampoty Byrona Trumba, miliardáře, který se zoufale potřebuje zbavit prodělečného resortu – do karet mu hraje nezkušený japonský investor s vášní pro golf. Proti jsou jeho tři milenky, probouzející se sopky, poloprázdný hotel a něco, co masakruje zbytek platících zákazníků… dokonce i na onom golfovém hřišti. Kolem Trumba se motá i řada dalších postav (mezi nimiž je i stará známá z „kingovského“ Černého léta). Jedna z těchto postav, Eleanor Perryová, má deník, v němž se odvíjí druhá linie…

… jež vypráví o podivuhodné výpravě několika turistů v devatenáctém století, kteří na temné zlo narazili také. A jestli je hnacím motorem předchozí linie hravě ziskuchtivý Trumbo, zde hraje prim Samuel Clemens – ano, Dan Simmons si do svého humoristického románů zasadil Marka Twaina. A i když není kniha pro fanoušky tohoto klasika takovým Eldorádem jako Drood pro ty Dickensovy, pořád je to skvělá zábava, odhalovat nejrůznější aluze a autorské vtípky.

Je tam prase a chce ovládnout svět

Podobně dvojitý je i svět románu: Havaj na jedné straně moderní (reprezentovaná turistickým ruchem a důsledně uspořádanými bazénky, hřišti a restauracemi), na druhé Havaj plná magie a hrůz noci (symbolizovaná dvojicí gigantických sopek a samozřejmě probouzevšími se bohy).

Popisy fungování hotelu i finančnictví jsou fundované. Popisy přírody megalomansky uchvacující a pohled na starou havajskou kulturu je prostě typický Simmons: pokud budete k tématu někdy potřebovat rešerše, stačí vytáhnout tuto knihu a můžete zapomenout na složité běhání po archivech a knihovnách. To prostě potěší. Ovšem hlavně potěší onen již několikrát zmiňovaný humor.

Ohně z ráje se vezou na vlně komediálních hororů – lépe řečeno hororů se silně komediálními prvky – jako byla série Noční můra v Elm Street. Simmons si opravdu užívá pitoreskní způsoby „odejití“ vedlejších postav. A jestliže v linii s Markem Twainem těží z jemného literárního humoru, v řádění sil Zla na čtenáře valí jeden situační gag za druhým.  Třešničkou na krvavém krabím koktejlu pak jsou nactiutrhačské poznámky některých hrdinů a hrdinek, za které by se nestyděli ani scenáristi prvního Vřískotu.

Ohně z ráje nejsou nejlepším hororem, široko daleko, ale rozhodně tím nejvtipnějším. Zároveň je nezpochybnitelná jejich hodnota coby svědectví o době vzniku: svět korporací, byť silně odlehčený, jasně odkazuje k náladám, které vystihl film Olivera Stonea Wall Street a které jsou v souvislosti se (snad) odeznívající finanční krizí opět aktuální.

Na v kontextu Simmonsovy tvorby v podstatě oddechovou hříčku rozhodně ne špatný výsledek…

Recenze převzata ze serveru Knihožrout.