Ocenění

Horor na malířském plátně: Fuyuko Matsui

Autor Michaela Buriánková | Aktuality | Středa 9 Květen 2012 8.00

Japonský horor má tak silnou a dlouhou tradici, že by byla škoda ho v tomto seriálu vynechat. Koho však vybrat z dlouhé řady úspěšných malířů? Volba padla na mladou hvězdu jménem Fuyuko Matsui. Ve své práci se odvolává a navazuje na minulost japonského umění, je tedy vhodným kandidátem pro rychlý výlet do této východní země. Nejen vhodným, navíc i dostatečně atraktivním. Vždyť kolik hororových malířů svým zjevem a prací zaujme natolik, že jsou zvoleni osobností roku a stanou se tváří na obálce módního časopisu, nebo je podporuje tak movitá firma jako Rolex? Přitom vše začalo setkáním se snad nejslavnějším obrazem na světě, s da Vinciho Monou Lisou. Její kopie totiž visela v knihovně patřící k základní škole a malou žačku vysloveně uhranula.

I když se zpočátku Matsui chtěla věnovat studiu západního umění, nakonec se rozhodla jinak. Patří k té větvi japonských výtvarníků, která se drží tradičních technik a materiálů (směr se označuje termínem nihonga). Všichni z nich prošli studiem výtvarného kánonu starého několik set let, používají tradiční barvy a hedvábí jako podklad. Jde o postupy velmi precizní, kdy je každý tah štetce dopředu naplánován na základě velkého množství detailních skic. Autor, který se tomuto stylu oddá, musí přijmout sebekontrolu za svou přirozenost. Pokud se zdá tento přístup omezující, opak může být pravdou. Nastavení hranic a vypilování stylu dává prostor výtvarníkově imaginaci a plnému soustředění na obsah sdělení. Současní autoři toto dědictví na jedné straně akceptují, respektují a tvrdě se učí jeho postupům, na straně druhé do něj zavádějí motivy, které v něm nikdy dříve nebyly. Tím jej udržují stále aktuální a zajímavé. Místo klidných krajin a křehkých květin Matsui zpracovává se stejnou jemností podstatně odlišná témata – strach, smrt, přerod, šílenství nebo yūrei, ztracené duše, které nemají ani po zániku fyzického těla klid.

Japonsko je dnes zaplaveno produkcí, která hraje na notu touze po milém a sladkém, možná až dětinském zpodobnění reality (stačí si vybavit například styl manga, který se z ostrovního státu rozeběhl do celého světa). Přitom v minulosti se objevovaly velmi často spíše opačné sklony. Matsui říká, že je třeba znovu probudit smysly, které jsou otupené současným životem, a že strach je potřebným stimulantem vnímání naší fyzické existence a tedy i bolesti. Právě ta hraje velkou roli na jejích plátnech. V delikátně provedených barvách a technice se z jejích obrazů na diváky dívají pološílené postavy, těla s otevřenými vnitřnostmi nebo ženy pronásledované děsivými přízraky. Velice často jde o variaci a současný pohled na nějaké starší dílo nebo i nauku, filozofickou či náboženskou s klasicky dominantní rolí mužského prvku, tak, jak je dnes vidí moderní japonská žena.

Přestože její obrazy mohou působit šokujícím dojmem, odmítá, že by podobná snaha stála v prvním plánu. Naopak, jde jí jen o „realizaci“ temných myšlenek, které každý z nás někdy má a které se snaží potlačit. Pro ni je důležité, aby jejich prostřednictvím navázala rozhovor s divákem. Proto také na některých obrazech není na první pohled jasné, čím jsou znepokojující, až soustředěná pozornost odhalí, kde je něco v nepořádku.

Na začátku letošního roku se konala její retrospektiva, shrnující 10 let tvůrčí činnosti, a aktuálně připravuje svůj první krátký film. Její práce je důkazem toho, že hororová témata nemusí vždy vyžadovat silně expresionistický styl a křiklavé barvy, navíc mohou rozeznívat další otázky společenské nebo ideové. Ale hlavní je odezva v pocitech diváka: „V období Edo se věřilo, že zavěšení obrázku ducha v domě, jehož majitel odcestoval, mohlo odradit zloděje, aby se do něj v době jeho nepřítomnosti vloupali. Moje strašidelné obrazy jsou stejné. Svým způsobem mají tuto sílu vyhánět zlé přízraky.“

343 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 9 »

  1. Comment by Martin Žatecký — 9.5.2012 @ 11.01

    Krásné.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  2. Comment by yerry — 14.5.2012 @ 22.46

    Úchvatné :)

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  3. Comment by Dilvermoon — 15.5.2012 @ 7.42

    Příšernost pro choré mozky. A ta paní je pochopitelně taky nemocná.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  4. Comment by squire — 15.5.2012 @ 20.38

    To bys moh odsoudit jako chorý mozek veškeré autory horrorů, ať už psaných, kreslených nebo natočených… 

    Je Giger chorý mozek?

    Nic proti názoru, ovšem tím stylem nihonga bych chtěla umět malovat. Někdy v příštím životě. 

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  5. Comment by Dilvermoon — 15.5.2012 @ 20.56

    V dětství mě děsily třeba kresby Petera Orieška. Taky hodně chorobná fantazie. Nebo spíš ještě víc. Kresby tohoto typu prostě musí vycházet přímo z duše autora, dává do nich něco ze své psychiky, je to zkrátka v hlavě. Na mě Fuyoku Matsui působí děsně depresivně, ani ne tak hororově, jako spíš chorobně. Něco v té paní je a není to nic dobrého.
    A tímto stylem bych malovat nechtěl, i kdybych to uměl. Je to moc smutné a není na tom nic pěkného (toto vše je samozřejmě můj pohled, někomu jinému se to samozřejmě líbit může, ale i to o něčem svědčí)
     

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  6. Comment by KeB — 15.5.2012 @ 22.09

    Hororový surrealismus? Tak jsem si to zařadil já :) Je to hodně zvláštní, ale v zásadě mi to nevadí. Nicméně doma bych si to asi nepověsil. Fuyuko Matsui by měla zkusit kreslit zombie. Talent na to má.
    A pro Dilvermoona: Je to Japonka! A Japonci jsou všeobecně trhlí. Dokonce mi přijde, že Fuyuko se drží docela při zemi.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  7. Comment by Dilvermoon — 16.5.2012 @ 7.54

    Jasně, je to každého věc, co se mu líbí a co ne. Někdo projeví nadšení, jiný opatrný zájem, další mírné znechucení a nebo totální odmítnutí. Podobné spektrum názorů vyprovokovala třeba výstava bodies. O tom prostě umění (ať už tam dáme uvozovky nebo ne – což je další subjektivní záležitost) také je.
     

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  8. Comment by yerry — 16.5.2012 @ 17.00

    že autorka trpí možnou depresiou nie je na závadu, najväčšie diela boli stvorené ich autormi v hlbokom rozpoložení, depresii niekedy šialenstve a o tom vlastne umenie je. Nad posteľ sa dá kľudne zavesiť farebný gýč na nerzoznanie od fotografie (dokonca aj tými sa dá vyjadriť autorov pocit). Uvedené obrazy by som ja si kľudne nad postel zavesil, veď realita je častokrát oveľa horšia.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  9. Comment by idle — 18.5.2012 @ 16.41

    Inspired by the taste of horror
    Proud to be insane forever
    Proud to be insane

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.