„Pozoruhodné, odhalující, zlověstné, urážlivé, chytlavé a vždy pronikavé, Canigliovy obrazy se pohybují ve stejně rozlehlých a nadčasových místech jako práce starých mistrů. Caniglia konstruuje své obrazy výraznými, smělými tahy štětce, které jsou nekompromisní, bolestivé a nenápadně krásné.“ Tolik o americkém malíři Jeremy Canigliovi říká trošku bombastická upoutávka na jeho účast na velkém setkání výtvarníků Spectrum Fantastic Art Live. Této přehlídky, která proběhla minulý týden v Kansasu, se účastnilo na 200 umělců a měla předvést to nejlepší, co se ve fantastickém žánru dnes tvoří. Caniglia se na ní prezentoval svojí novou výtvarnou knihou, ale i prostřednictvím živých ukázek malování, které vždy nabízejí ten nejpřímější vhled do osobitého stylu každého autora.

Caniglia se poprvé začal vážněji zabývat výtvarným uměním na střední škole. Jeho výkony v hudební kapele, kterou si vybral z povinné výuky, vedly k tomu, že z ní byl záhy vyloučen. Nezbývalo mu, než přejít k druhé nabízené variantě a teprve díky tomu zjistil, kde leží ta pravá cesta, kterou se chce ubírat. Protože pochází z katolické rodiny, nejbližší mu bylo „staré“ umění. Už jako dítě obdivoval malby v renesančním stylu, které pokrývaly zdi kostelů. Odtud byl později jen krůček k zájmu o klasické mistry a ke studiu jejich technik a pohledu na umění. Mezi těmi, kdo jej ovlivnili nejvíce, obvykle jmenuje Leonarda da Vinciho a Caravaggia. Jako hluboce věřící člověk vyznává Caniglia také tradiční hodnoty, váží si života jako zvláštního daru a nejdůležitější na světě jsou pro něj jeho děti. Jak říká, když nemaluje, vede velice prostý život a volný čas tráví téměř výhradně se svojí rodinou.

I když by se tento životní styl a názor zdál v rozporu s tím, co se děje na jeho obrazech, je to naopak starost a obava ze současného stavu věcí, která jej vede k hororovým tématům. Proto tak často maluje zrození a smrt, dva zásadní body, mezi nimiž probíhá život člověka. Život, který je velice křehký a krátký. Od doby, kdy zjistil, jak výrazně mohou obrazy ovlivnit emoce diváka, se svými díly snaží obrátit pozornost i k tématům, která nejsou příjemná. Vše proto, aby zdůraznil ty kladné stránky života, které se berou za tak samozřejmé, že je potřeba znovu upozornit na jejich hodnotu. Osud člověka mu není lhostejný a i proto je mu blízká tvorba Käthe Kollwitz, německé výtvarnice, v jejímž díle se odrážejí tragické osudy lidí poznamenaných válkou, hladem a chudobou.

Tato těžká témata tvoří jednu ze stránek jeho uměleckého portfolia. Se stejným zaujetím se věnuje portrétům svých dětí nebo i náboženským motivům (vytvořil například kostelní ikonu svaté Lucie, při jejíž realizaci zúročil znalosti starých malířských technik). A pak je tu samozřejmě tvorba víceméně komerční, ilustrace k hororovým románům, komiksy, výtvarné ztvárnění hudebních CD. Například výroční vydání slavného Exorcisty od Williama Petera Blattyho, které vyšlo při příležitosti 40 let od prvního publikování, zdobí jeho obálka.

Přestože se občas věnuje digitálnímu umění nebo fotografii, zůstává věrný klasické olejomalbě. Jeho práce mu přinesla ocenění v podobě International Horror Guild Award pro nejlepšího autora temné fantasy, v roce 2005 byl nominován na World Fantasy Award. Všech těchto uznání si váží, ale ví velmi dobře, že z něj nedělají lepšího malíře. Pokud by měl podle něčeho měřit svou úspěšnost, pak podle toho, nakolik jeho díla zapůsobí a zda je v jejich silách něco divákovi sdělit. Chtěl by, aby fungovala jako varování. Současná společnost podle Caniglii prochází dalším ze svých temných období a pokud jeho obrazy dokážou, aby si diváci tváří v tvář všemu negativnímu znovu uvědomili, že mají rodinu, děti, partnera, které milují a které jsou důvodem, proč má život cenu, tak splnily svůj účel.

Homepage: http://www.caniglia-art.com/

1 219 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora