Jim Thiesen, anebo celým jménem James Joseph Thiesen, se narodil v New Yorku a v brzkém mládí nastoupil do armády. Peníze, které za dobu své služby ušetřil, pak použil na studium na výtvarné škole Art Students League. V osmdesátých letech byl sice jeho první prodanou prací krátký komiks, ale poté začal navrhovat obrázky a design pro společnosti zabývající se výrobou hraček a časem získal svého agenta, který mu zajistil práci pro knižní vydavatelství. V devadesátých letech minulého století se v tomto oboru stal poměrně známým, zvláště pokud jde o hororové knihy. Povedl se mu i husarský kousek a vytvořil jednu z vůbec nejznámějších žánrových obálek. Její osud i kariéra Thiesena jako ilustrátora však vypovídají víc než výmluvně o negativních jevech vydavatelského byznysu…

Pracoval u mnoha různých nakladatelství, proto zná tento segment trhu více než dokonale. Někde se klade na obálky velký důraz, pro Zebra Books dokonce dělal místo obrázků trojrozměrné modely, které se pak nafotily. U jiných firem zase nedávají výtvarníkovi volnou ruku vůbec a zadají si přesně, co chtějí, a pak ještě vyžadují změny nepodstatných detailů. Několik ilustrací vytvořil pro například Briana Lumleyho a mezi nejprestižnější práce patří vytvoření čtyř obálek pro reedici prvních románů Stephena Kinga u nakladatelství Doubleday.

I když se časem přizpůsobil požadavkům zadavatelů a k ilustracím začal přistupovat jako k obchodnímu artiklu, není překvapivé, že se ho dotkl osud jeho nejznámějšího díla. Kniha Richarda Mathesona Já, legenda byla zvolena Asociací hororových spisovatelů nejdůležitějším upírským románem 20. století. Thiesenova obálka je pak jeho nejoceňovanější vizualizací a zároveň pro autora paradoxně i velmi trpkým soustem. S původním návrhem bylo několikrát manipulováno. Při prvních úpravách byly odstraněny děti v popředí. A pak už se bez respektu k autorskému právu ilustrace předělávala digitálně, ořezávala, měnila se její ostrost nebo barevnost. Přestože byla použita mnohokrát, Thiesen za tato opakovaná vydání nedostal žádné finanční ohodnocení, ani nebyl o změnách informován. Pokud by se s vydavatelem soudil, výsledná kompenzace by byla nakonec směšně nízká. Místo radosti, že jeho práci znají čtenáři na celém světě, mu tak zůstala jen pachuť bezmoci.

Přesto spory se zadavateli zakázek nebyly tou hlavní příčinou, která jej nakonec přesvědčila, aby v roce 1997 přestal jako knižní ilustrátor pracovat úplně. Hlavním důvodem se staly velké změny, které přinesla elektronická média. Vydavatelé najednou zjistili, že je pro ně ekonomicky výhodnější použít na obálky fotografie z veřejně dostupných databází na internetu, které stačí jen trochu graficky v počítači upravit, než platit výtvarníkům za klasicky vytvořená díla. Protože měl v oblibě vždy i fantasy, mohl se v nové kapitole své kariéry tomuto tématu věnovat naplno. Nejde už o ilustrace, ale o nezávislá umělecká díla, která se nabízejí i v prodejních galeriích. Preferuje akrylové barvy, kterými tvoří zvláštně bezčasové a mytologické výjevy, krajiny a zátiší s fantastickými motivy, draky anebo troly. Je zřejmé, že se propracoval k velmi promyšlenému a detailnímu systému malování, k uhlazené technice. Škoda, že i když se jeho oficiální bibliografie rozrůstá o další položky, jde jen o recyklaci starších knižních ilustrací. Současná tvorba Jima Thiesena by si zasloužila pozornost mnohem víc.