Křesťanské peklo a jeho obyvatelé byli po mnohá staletí společenským synonymem utrpení a hrůzy. Sochaři, malíři, spisovatelé se nebáli popustit uzdu fantazii, aby předvedli nehodným věřícím se všemi morbidními a děsivými detaily, co na ně čeká: pekelné ohně, nechutné mučící praktiky, rozpad fyzických těl, věčné zatracení zoufalých duší a nikdy nekončící trýzeň. Dnes se peklo spolu se všemi ďábly přesunulo do krajiny mýtů. Přesto zůstává i ve velmi sekularizované společnosti symbolem něčeho obludného, temného, stejně tak záhadného. Proto je stále tématem, které k sobě přitahuje nové, moderní autory, snažící se uchopit celou rozměrnou pekelnou mytologii a přetvořit ji v osobní výpověď. Jedním z nich je i americký výtvarník Wayne Barlowe.

Dalo by se říct, že byl pro dráhu výtvarníka předurčen – oba jeho rodiče totiž pracovali jako ilustrátoři pro odborné publikace přírodovědného charakteru. Odešel studovat výtvarné umění a pokračoval sice v jejich stopách, zaměřil se ale na spekulativní a fantastická témata. Když mu bylo dvacet jedna let, vydal svoji první obrazovou knihu, která se stala i jeho největším bestsellerem. Barlowe’s Guide to Extraterrestrials (Barlowův průvodce mimozemšťany) z roku 1979 byl nominován, kromě jiného, i na cenu Hugo. V podobném duchu následovala kniha Expedition (Expedice) z fiktivní planety Darwin IV. Z Barlowa se stal uznávaný odborník na koncepční zpracování problému, jak by mohl vypadat mimozemský život, což mu časem přihrálo i spolupráci na několika zajímavých filmových projektech. Stál v čele týmu, který vymýšlel podobu planety Pandora v trháku Jamese Camerona Avatar. Jako další můžeme zmínit Hellboye, dva díly Harryho Pottera, z těch nejnovějších Johna Cartera: Mezi dvěma světy anebo s napětím očekávaného Hobita.

To je však jen jedna, i když významná a vysoce originální polovina Barlowa coby výtvarníka. Ta druhá se nechala silně inspirovat slavnou básní Johna Miltona Ztracený ráj, jejíž hlavním hrdinou je sám Satan. Vše začalo knihami ilustrací Barlowe’s Inferno (Barlowovo peklo) a Brushfire: Illuminations from the Inferno (Hořící keř: obrázky z pekla), které následoval v roce 2007 God’s Demon (Démon náleží bohu), což už je regulérní román s rozsáhlým obrazovým doprovodem. Protože Barlowe pracuje zvláštním způsobem založeným na velké dějovosti (i v obrazech), podat příběh jako sekvenci jednotlivých scén pro něj bylo přirozené a v první verzi šlo o scénář. Jeho realizace se však nikdy neuskutečnila. Barlowe text odložil, uvědomil si, že je třeba jej důkladně přepracovat, a při té příležitosti si řekl, proč z něj rovnou neudělat román. Koncept pekla pro tuto knihu vyrostl obráceným způsobem, než bývá obvyklé. Nejdříve vznikly obrazy a sjednocením jejich motivů a příběhů, jejich rozpracováním a prohloubením vznikl později psaný text. Peklo se pod výtvarníkovýma rukama stává nekonečným světem, který obývají démoni, padlí andělé s ulámanými křídly, gigantické příšery, ztracené duše. Nikdy neuzavřené, bezútěšně věčné prostory plní nesrozumitelná architektura a výrazné, křičící barvy. Přitom zachovává u strašidelných a fantastických tvorů maximální důraz na anatomickou funkčnost, proporčnost a sílu detailů, aby i pro ně platila biologická pravidla a dýchal z nich život. Pekelné bytosti tak získávají zneklidňující punc reality.

Práci na románu považuje za svoji dosavadní největší a nejtěžsí výzvu, kterou zdolal. Nyní jej však čeká další obrovský projekt – píše scénář pro první autorský film, o kterém odmítá cokoli bližšího prozradit. Jak se ale dá od umělce jeho typu očekávat, zcela jistě plánuje monumentální a vizuálně náročnou podívanou.

http://www.godsdemon.com/ a http://waynebarlowe.wordpress.com/.