Mizeon na hraně zkázy… (recenze)
Tak nám v Čechách vzniklo další komplexní univerzum, univerzum rozprostírající se v mysli Miroslavy Dvořákové. Do naší reality proniklo nejprve v Ceně Karla Čapka, kde se s ním můžeme seznámit v novelách „Vykladač“ a „Kozel zahradníkem“ (nově „Ozvěny Twinsidoru“), nyní se jeho prostorová kapsa vynořila v třídílné sérii o jedné z Aliančních planet Mizeon. Společenství Aliančních planet či systémů však zahrnuje jen nepatrnou část Metaprostoru. Na každé planetě vznikla civilizace bytostí sice různorodých, nadaných ovšem schopností komunikovat, válčit i milovat se mezi sebou. K tomu jim napomáhají nejen vesmírné technologie; hlavní energií jejich života je magie. Magie, kterou nesmrtelní arcidémoni a raisi či draci čerpají z emocí prostých smrtelníků. Jako my v obrovitých tankerech dovážíme ropu, tyto civilizace vyvinuly složitý systém těžby a přepravy suroviny ze světů obývaných věřícími…
To je ale jenom letmý náčrt pozadí propleteného systému bohů, démonů, obchodníků, dál si dosaďte, co chcete, a nedržte svoji představivost na uzdě. Vládnoucí společnost na planetě Mizeon tvoří spřízněné klany, navzájem propletené příbuzenskými vztahy. Hašteří se mezi sebou, nenávidí, uzavírají přátelství a spojenectví. Všichni (?) však dbají, aby se dávní bohové, kdysi uspaní a uvěznění ve Chřtánu, už nikdy neprobudili. Jejich úsilí je bohužel sabotováno a v závěru úvodního svazku série Návrat na Mizeon, nazvaného příznačně Na hraně zkázy, bohové unikají na svobodu a krutě se za tisícileté věznění mstí. Přeživší arcidémoni se pak postupně dávají dohromady a přesunují se na opevněný satelit, odkud monitorují situaci na domácí planetě. Jejich další osudy se dozvíme ve druhém díle série nazvaném optimisticky Jiskřičky v popelu. Do konce roku 2018 byl měl vyjít třetí, závěrečný díl Dárce života.
Při čtení o univerzu Miroslavy Dvořákové se vám v mysli dost možná vynoří myšlenka: vždyť je to o vesmíru strun! Kde jinde se myslící nesmrtelná entita může mžikem přenášet z místa na místo bez omezení času a prostoru? Když se potřebuje bezpečně zdekovat, zaleze si do subprostorální kapsy a tam vyčká, až průšvih vyšumí. Když potřebuje dobít energii, zjeví se jako bůh a o všechno další se postarají věřící atd.
Autorka vybudovala zajímavý vesmír a zaplnila ho energetickými hady, sebereplikujícími se válečnými stroji (připomínajícími kreslený film Krabi režiséra Mergla), uvěřitelnými i neuvěřitelnými tvory, netvory a rostlinami. Vesmír prošpikovaný subprostorovými portály, průvlaky a průrvami, kterými udatní muži spěchají za krásnými ženami. A těmto mužům a ženám vložila do úst i do telepatického přenosu myšlenek úderné, vtipné, občas košilaté, ale zejména živoucí a ze života odpozorované věty, černý humor, něžné promluvy, bojový pokřik, motivační proslovy i učené přednášky. Je zábavné pozorovat, jak mladíci a mladice, zprvu samá párty, chlastačka a sex, během děje přebírají zodpovědnost za sebe i za ostatní, za svůj domov, jak se z dětí stávají dospělí.
Knihu snadněji přijmou ti, kterým nedělá problém přehršel jmen a orientují se ve spletitých rodinných a planetárních vztazích. Není to hard science fiction klasického střihu, i když zde létají obrněné satelity a kosmické křižníky. Do vkusu se zřejmě netrefí ani milovníkům čisté fantasy, a to i přes výskyt draků, víl či stromových lidí. Vše je však pečlivě a smysluplně promíseno, ačkoli připouštím, že jde o příběh psaný především pro ženy.
Marie Semíková / Interkom (redakčně upraveno)
Miroslava Dvořáková: Na hraně zkázy
brožovaná, obálka Anna Marie Dvořáková, 312 stran, 279 Kč
1 276 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora