John Meaney je u nás dosud bohužel méně známý kolega britských autorů typu Reynolds, Asher či P. F. Hamilton, ačkoli jejich popularity přece jen nedosahuje. Přesto by měl čtenáře časopisu XB-1 zajímat, nejčastěji totiž píše science fiction ze vzdálené budoucnosti a v současnosti válcuje britské čtenáře „hamiltonovskou“ trilogií space oper Ragnarok. U nás autora známe pouze ze dvou povídek, z nichž ta druhá se nedávno objevila v antologii New Space Opera 2.

Vedle science fiction občas zabrousí i do jiných žánrů, ovšem romány Píseň kostí a navazující Temná krev mají od všeho trochu, směs temné a městské fantasy, hororu, science fiction a detektivky určitě nějakého recenzenta svede k označení new weird a není divu, občas se toto označení objevuje i v zahraničních ohlasech.

John Meaney: Píseň kostí (série Donal Riordan, svazek první), překlad Kateřina Niklová, obálka Jan Patrik Krásný

Tristopolis. Město smrti.

Ve spleti katakomb pod ulicemi leží nespočet mrtvých. A v generátorech nekrofluxu, které čerpají psychickou energii z kostí a napájí ji město, platí další tisíce za to, že mohly ve městě žít.

Ale dokonce i ve městě vystavěném na smrti, ve městě, kde žijí chrliči a straší přízraky, se někteří lidé živí zločinem.

Poručík Donal Riordan je dobrý polda. Dost dobrý na to, aby mu svěřili ochranu operní divy, která se chystá navštívit město. Dost dobrý na to, aby ji udržel naživu.

A kosti nyní promlouvají k Donalovi. Znají ho a on je cítí, cítí chuť jejich písně.

Donal musí zjistit, kdo chce divu zabít. A co je důležitější, musí zjistit, kdo chce zabít jeho.

V tomto světě jsou naše nejtemnější sny chladnou realitou a smrt je teprve začátek.

Slyšíš kosti?

467 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora