Jak už název napovídá, antologie českých a slovenských autorů Kniha bolesti není rozhodně čtením vhodným na dobrou noc, a ti, kteří snad trpí útlocitností, by se ji měli v každém případě vyhnout opravdu velikým obloukem. Sbírku politicky nekorektních a občas i tak trochu nechutných příběhů sestavil Mark E. Pocha a svou temnou stránku v ní poodhalilo celkem jedenáct autorů, mezi něž patří například Jiří W. Procházka, Hanina Veselá, Martin Moudrý, Anna Šochová a spousta dalších známých i méně známých jmen. České čtenáře také potěší, že slovenské povídky jsou zde přeloženy do češtiny. Hlavním tématem, který vás bude na tři sta stranách provázet, je utrpení, ať už to fyzické či psychické, a přesto, nebo možná právě proto, se od jejích stránek smáčených v krvi, potu a slzách, nebudete moci odtrhnout.

Pokud se výše zmíněný útlocitný čtenář nedá zastrašit úvodním varováním sepsaným autory, pak už při čtení úvodní povídky začne své chyby hořce litovat. V příběhu Až na věky nás Jiří W. Procházka zavede do inkvizitorské mučírny, kde zažijeme veškeré hrůzy, jež si na takovém místě vůbec dokážete představit. Hlavní hříšník však ani ve chvílích nejtěžších nešetří humorem, jak je tomu ostatně u autora zvykem. Jakožto čtenář neútlocitný a z internetu zvyklý na ledacos, i já jsem při čtení musela leckdy knihu odložit a pointu, podrobný popis tělesného chátrání, či zkrátka nějakou tu lahodnou nechutnost na chvíli vydýchávat. Kvalita jednotlivých prací je však značně kolísavá a u některých scén se zdá, že je autor napsal především proto, aby vůbec splnil zadané téma. To se vám však může zdát pouze proto, že udržet laťku bolesti, kterou nastavila úvodní povídka, by dokázal málokdo. Pouze jediný z příběhů jsem měla téměř neodolatelnou chuť přeskočit, ale nakonec jsem přesto odolala a pointa se mi odměnila hořkým pobavením a nečekaným pohoršením.

Kromě zmíněné povídky Až na věky v Knize bolesti výrazně vyčnívají povídky Vrátit zpět od Daniela Tučky a Melodie bolesti od Milana Petráka. Vrátit zpět je takovým příjemným ostrůvkem v moři utrpení, na kterém není ani stopy po fyzické bolesti a ani žádná prvoplánová nechutnost se v ní neobjeví. Svým stylem ani tématem se ostatním příběhům Knihy bolesti příliš nepodobá, avšak po dočtení za sebou zanechá pocit téměř mrazivý. Melodie bolesti se na druhou stranu v utrpení druhých přímo vyžívá. Její atmosféra je však i přesto úchvatná. Odehrává se ve Francii a nechybí v něm koňská spřežení, netypický hrdina zakoukaný do spanilé dívky v nesnázích, ale ani nádherně zvrhlý sadista, který má o hudbě poněkud svérázné představy. Nejvíce ze všech mě však překvapil pro mě dosud neznámý slovenský autor Janko Iša se svými sci-fi povídkami Revize jízdenek a Kšeft, které potěší každého milovníka nabušených akčních hrdinů bez morálky, ale zato s úctyhodným arzenálem, kteří se vrhají po hlavě do jakéhokoliv nebezpečí. Tedy samozřejmě pouze tehdy, když za to dostanou pořádně zaplaceno. Jedná se o správnou řežbu, proloženou suchým humorem, která si na nic nehraje a takových příběhů není podle mého názoru nikdy dost.

Kniha bolesti není v žádném případě četbou pro každého. Její stránky jsou zaplněny násilím, vulgaritami, touhou a občas i zvrhlým sexem. Nebere si žádné servítky a nezastavuje se před ničím. Mnohé nepochybně pohorší a jiní se budou chytat za hlavu se slovy, jak je něco takového vůbec možné otisknout, ale těm, kteří mají rádi drsný humor a nezastraší je ani těch pár kapek krve či vypadlých očních bulv, by v knihovně rozhodně chybět neměla. Kniha bolesti bezesporu naplňuje to, co svým názvem a obálkou slibuje. Jedná se o odpočinkovou četbu, která pobaví i zabolí zároveň.

Kniha bolesti (sestavil Mark E. Pocha)

vázaná, překlad Lucie Kurdiovská, obálka Martin Luciak, 304 stran, cena přibližně 250 Kč