Sborník fantasy a sci-fi povídek Kočas 2013 může, jak už ostatně tvrdí jeho anotace, znamenat pro každého něco jiného. Pro začínající autory představuje šanci, jak o sobě dát leckdy vůbec poprvé vědět, pro zvídavého čtenáře pak příležitost seznámit se s novou generací autorů fantastiky. Jedná se o knihu složenou z povídek, které porotce literární soutěže o Cenu Karla Čapka sice zaujaly, mezi finální práce publikované v antologii Mlok se ale přesto nedostaly. I proto mě letošní sborník plný známých jmen a často i nadprůměrných příběhů, mile překvapil. Rozhodně však není četbou pro každého, povídky totiž kromě účasti v soutěži spojuje neveselá až tíživá atmosféra světů, v nichž se odehrávají, a vskutku nepříjemné životy (v některých případech dokonce i neživoty) jejich hrdinů.

Úvodní fantasy Odkaz od Petra Plačka je z celého sborníku tou pravděpodobně nejslabší. Přestože už autor posbíral četná ocenění a čtenáři se s ním mohli setkat i na stránkách časopisu XB-1, jeho příběh neplyne tak lehce jako ostatní a často mě z něj vytrhávalo nadužívání krátkých vět. S odstupem ho ale přesto lze označit za vcelku zajímavý, a i nějaké ty emoce nakonec vyvolat dokázal. Další povídka s názvem Bez dotyku od Karla Doležala je sci-fi o strojích, lásce a tak trochu i o lidech a s autorem se v knize setkáme hned dvakrát. Obě jeho povídky navíc patří k tomu lepšímu, co letošní ročník nabízí, a ač se ani jedna z nich nedá nazvat zrovna veselou, čtou se opravdu dobře a já doufám, že se s jeho dalšími pracemi v blízké budoucnosti ještě setkám. Šero padá brzy od Leny Magdaly Hamitouche se odehrává v Rusku někdy začátkem dvacátého století a pojednává o trochu zvláštní a nepříliš sympatické dívce, která dostane záhadný dopis, jenž ji zve na návštěvu k cizímu muži kamsi na druhý konec země. A protože dívka nemá co ztratit, pozvání ráda přijme. Příběh se tentokrát rozjíždí poměrně pomalu, ale jeho lehce hororovou a hluboce pohlcující atmosféru z hlavy dozajista jen tak nedostanu.

Štíty velitele Kesslera od Dany Ruskové jsou sci-fi povídkou o průzkumu nových planet, při jejímž čtení záleží jen na čtenáři, zda ji pojme jako humornou hříčku či na ni bude nahlížet spíše jako na smutnou předzvěst naší budoucnosti. Další opravdu kvalitní sci-fi je Jób od Jana Kovanice, který vypráví o skupině žen, jež se pokoušejí zastavit nebezpečný asteroid před fatální srážkou se Zemí. Je zde poznat, že se autor v probíraném tématu skutečně vyzná, což je vždy ku prospěchu věci. Chvílemi jde ale o poněkud náročnější čtení a osobně mě příliš nezaujalo, i když lehce nadprůměrnou kvalitu mu upřít rozhodně nemohu. Z krátké povídky Jana Šimůnka s názvem Obhajoba pravděpodobně zamrazí i ty otrlé, zato Čapkova strž od Radky M. Poslušné je naopak počtením vskutku příjemným, u kterého se zřejmě jen těžko ubráníte úsměvu. Dále se v letošním Kočasu můžeme setkat například s povídkami Daniela Tučky či Václavy Molcarové, ale i s několika pro mě méně známými jmény – například s Terezou Kovanicovou či Lindou Sigmundovou. Kromě klasického sci-fi a fantasy se pak můžete těšit i na osvěžující parodii, celkově je však letošní sborník takovou lehkou depresí zabalenou na cesty, což je pravděpodobně způsobeno narůstajícím zájmem čtenářů i autorů o pochmurné příběhy. Nicméně byste se tím neměli nechat odradit a dát knize a tím i současné domácí autorské generaci šanci.

Jiřina Vorlová sest. Kočas 2013

brožovaná, obálka Janina Strnadová, 304 stran, 215 Kč, vydaly Straky na vrbě