Brian McClellan se ve svém debutovém románu Příslib krve představil českým čtenářům jako spisovatel, jehož po právu předcházela pověst autora nadmíru čtivé fantasy série. Jeho trilogie Prachmistři přišla se zajímavým světem, jenž od klasických středověkých kulis přece jen urazil nějaký ten kus kupředu po cestě civilizačního pokroku. Muži i ženy nadaní talentem ovládat střelný prach jsou zde nositeli jisté dávky osvícenství a společenské proměny, však se také hned na prvních stránkách úvodního svazku dozvídáme, že právě oni stanuli v čele krvavé revoluce, která svrhla krále a jeho krutou magickou kabalu mocných čarodějů. Takřka každá důležitá postava je zde nositelem určitého nadání od takřka nepatrného až po ryze božské, což autorovi umožňuje náležitě atraktivním způsobem zobrazovat krvavé střety, o něž věru není nouze…

Druhý díl trilogie nese název Krvavé tažení a se svým předchůdcem má společnou nejen krev v názvu, ale i na stránkách uvnitř knihy. Mocná Kezská říše (kterou bychom mohli přirovnat k dávným Peršanům) zde útočí na pokrokové Adro zmítané porevolučními občanskými nepokoji. V čele obrany Adra stojí sám legendární maršál Tamás, zatímco se jeho syn Taniel vzpamatovává z útoku na z nebe sestoupavšího boha Kresimíra a v hlavním městě Adopestu se soukromý vyšetřovatel Adamat snaží rozplést síť politických intrik a zachránit svou unesenou rodinu. Tamás vinou špatného rozhodnutí uvízne na území nepřítele a nezbývá mu než probojovat si cestu zpět do Adra. Taniel se mezitím opět zapojí do obrany Adra proti kezské invazi, přestože tentokrát mu bude v cestě stát mnohem víc než jen ke všemu odhodlaný nepřítel.

Ačkoli děj pádí kupředu plný akčních scén, intrik a dramatických odhalení, v rámci prostředního dílu trilogie se tradičně zase tolik neposune. A to i přesto, že zde zemřou dvě vcelku důležité vedlejší postavy na obou stranách konfliktu, jež autor obratem nahradí stejně či snad ještě více mocnými (staro)novými hráči. Tak jako u prvního svazku, i zde jsou ústřední postavy sympatické a tu a tam patřičně zmítané vnitřními pochybnostmi, přes všechnu snahu však postrádají hloubku a asi nejlépe si tak stojí sice vedlejší, ale svou nejednoznačnou povahou na pomezí dobra a zla o to sympatičtější postava Tanielova přítele a posledního přeživšího z někdejší královské kabaly. Ani atraktivní motiv prachové magie, s nímž autor místy umně pracuje a naznačuje jeho možnosti, opět není plně využit a nezbývá než doufat, že si autor v tomto směru stále nechává trumfy v rukávu. Ale pokud by ne, kladné body mu v tomto směru stejně zůstanou.

I když knize lze leccos vytknout, příslib oddechové, akční, poutavé a nadmíru čtivé zábavy plní na jedničku. Necelých šest set stránek uplyne jako voda a na konci se vám nebude chtít román odkládat. Nakladatelství Talpress naštěstí slíbilo vydat závěrečnou Podzimní republiku ještě letos, což je v rámci takto obsáhlé fantasy série na českém trhu skutečně parádní počin a jen to podtrhuje jejich šťastnou ruku při výběru fantasy titulů. Pokud toužíte po nenáročné, ovšem kvalitní zábavě, stýská se vám po Abercrombiem, anebo jednoduše holdujete akční fantasy, měli byste Prachmistry přinejmenším vyzkoušet, zklamáni zřejmě nebudete. Sérii se navíc na českém trhu daří, finále slibuje skutečně mnohé a na příští rok se můžeme těšit i na soubor kratších povídek a novel ze stejného světa. Co víc si přát?

Brian McClellan: Krvavé tažení

brožovaná, překlad Dana Krejčová, obálka Gene Mollica, 592 stran, 399 Kč

Související odkazy:

Fantasy čpící krví a střelným prachem (ukázka)

Jsou Prachmistři příslibem fantasy žánru? (recenze)

Opravdu krvavé tažení… (ukázka)