Lukjaněnko odkrývá tajemství Chladných břehů
Už jen fakt, že se nakladatelství Triton ve spolupráci s Argem snaží českým čtenářům představit ruského spisovatele Sergeje Lukjaněnka prostřednictvím jeho kompletně přeloženého díla, dokazuje, jaké postavení si tento autor na domácím trhu především svými populárními Hlídkami vybudoval. V tomto směru jde nejenom u nás o nástupce bratří Strugackých a o bezesporu nejpopulárnějšího ruského autora nového tisíciletí. Jeho již jednadvacátá česky vydaná kniha – román Chladné břehy – je první částí dilogie Hledači nebe a zároveň příběhem uprchlého vězně, jenž se dostává do víru událostí a v koutku duše si možná přeje, aby zůstal ve vězení, svoboda mu mnoho dobrého nepřinesla. Ačkoli je Lukjaněnko velmi plodným autorem, dosud nepřeložených románů už mnoho nezbývá…
Sergej Lukjaněnko: Chladné břehy (Hledači nebe, kniha první)
brožovaná, překlad Pavel Weigel, obálka Milan Fibiger, 368 stran, 298 Kč
Jedno nemůžete Ilmarovi odepřít – na zloděje je nebývale počestný. S modlitbami k Sestře a Vykupiteli na rtech prchá z nucených prací společně s Markem, chlapcem ovládajícím Slovo.
Jenom společně mají šanci uprchnout, ale cesta ke svobodě je dlouhá a skutečnost mnohem složitější, než by si kdy Ilmar pomyslel. Kdyby tušil, do čeho se pouští, možná by raději zůstal v pekle železných dolů.
Román Chladné břehy je první částí dilogie Hledači nebe.
1 071 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora
Ještě doplním čerstvé informace z nakladatelství Triton. Pokračování Chladných břehů (1998) bude pod jménem Nadchází ráno (2000) vydáno v červnu. V letošním roce bychom se měli dočkat ještě románu Konkurenti (2008), což je jeden z posledních autorových románů na motivy počítačové hry Starquake.
Osobně bych si tipnul, že následovat by mohla románová dvojice Genom (1999) a Tance ve sněhu (2001), ostatně mnoho dalšího už nezbývá.