Od závažných i hravých žánrových celovečerních filmů z japonských studií jsme se minulý týden přesunuli k dalšímu formátu, který je mezi fanoušky žánrové animované televizní fantastiky značně oblíbený, k televizním seriálům. Tvůrce, jehož profilu se věnujeme, sice nepatří mezi festivalové hvězdy či slavné osobnosti, jeho práce je ovšem populární nejen v Japonsku. Takahiro Ómori tedy sice patří k méně známým režisérům a také k mladší generaci, ale už v první části článku jsme představili tři projekty, které za pozornost rozhodně stojí. Nejen zpracování legendární mangy Haibane, kde spolupracoval s Jošitoši Abem, ale i režie skvělé hororové Hell Girl. Druhou částí tedy profil Takahiro Ómoriho uzavřeme, zmíníme zatím jediný jeho krátkometrážní snímek a opět se budeme věnovat televizním seriálům.

Rok poté, co byl uveden na televizní obrazovky seriál Baccano!, který se rychlým tempem vyprávění i akčními scénami velmi lišil od dřívějších Hell Girl, adaptoval Ómori poprvé předlohu od japonské autorky Yuki Midorikawyové. Divákům byl představen hrdina Takaši Natsume. Natsume’s Book of Friends (Natsume yūjinchō, 2008) vypráví příběh mladého chlapce, který vidí nadpřirozené bytosti a je schopen s nimi komunikovat. Jak už to bývá, někteří jsou dobří, někteří ne. Ačkoliv takto stručně zní obsah seriálu spíše hororově, děj samotný je spíše poetický a dává vyniknout nejen bohaté fantazii tvůrců, ale i jemné psychologii různých bytostí. Samotného hrdinu, který žije u pěstounů, doprovází při jeho dobrodružstvích ochránce zhmotnělý v podobě kocoura. Natsume svým zvláštním klidem divákům učaroval natolik, že u něj Takahiro Ómori zůstal po několik let. Dalo by se s jistou nadsázkou vlastně tvrdit, že až na pár výjimek se jinému námětu nevěnoval, ovšem naštěstí tomu tak úplně není.

O dva roky později se Ómori podílel na romantickém anime seriálu Princess Jellyfish (Kuragehime, 2010) a potěšil i žánrové fanoušky zpracováním známého příběhu Ryohgo Narita Durarara! (Durarara!, 2010). Durarara bylo pro mnohé skutečně příjemným překvapením. Tvůrci si s příběhem pohráli, dodali velmi silnou atmosféru a samotné postavy si brzy získaly množství příznivců. Hlavní hrdina, který se přestěhuje na popud přítele do méně známé čtvrti Tokia, postupně odhaluje nejen její tajemství, ale seznamuje se i s nadpřirozenými bytostmi, městskými legendami či místním podsvětím. Natočeno bylo sice jen dvacet pět epizod, ovšem ohlas mezi fanoušky si vyžádal pokračování. Ómori bude opět režírovat další epizody, jejichž premiéra byla stanovena na rok 2015 a 2016.

Rok 2011 patřil v pracovním kalendáři Takahiro Ómoriho nejen dalším příběhům Natsumeho, ale i nové adaptaci předlohy Yuki Midorikawyové, krátkometrážnímu snímku Hotarubi no mori e (2011) o přátelství malé dívky a nadpřirozené bytosti jménem Gin. Psychologicky laděný snímek s poetickým dějem tedy vystřídal atmosféru nočního Tokia a uvedl další Ómoriho tvůrčí období, které patřilo především Natsumemu. Ačkoliv je Ómori jako režisér podepsán i na ne příliš povedeném sci-fi anime Samurai Flamenco (Samurai Flamenco, 2013), fanoušci animované fantastiky na něj nijak nezanevřeli. Práce na dalších epizodách skvělého Durarara! se totiž chýlí ke konci, a tak se můžeme opět těšit na bezhlavého jezdce či jiné postavy prohánějící se nočním Tokiem.