Nakladatelství Argo se v posledních letech mimo jiné věnuje opětovnému vydávání nestárnoucích a dnes už mnohdy klasických děl fantastiky, díky nimž se nová generace čtenářů může seznámit s bohatou studnicí vizionářských představ předních představitelů žánru. Navzdory tomu, že mainstreamový divák se dnes v drtivé většině dostane do kontaktu s těmito příběhy pouze skrze optiku filmových blockbusterů, populárních herních zpracování či komiksových adaptací, dostalo se nám tak už druhého českého vydání románu Já, legenda od Richarda Mathesona. Jeho vznik se datuje do padesátých let minulého století a za vzdálenou budoucnost jsou v něm označována léta sedmdesátá. Lze si tedy snadno odvodit, že se nejedná o dílo, v němž by nás ohromovaly překvapivé technologické vize budoucího rozvoje lidstva. Síla textu, který i přes své stáří neztratil nic ze své působivosti, tkví nejen v atmosféře, ale zejména v myšlenkách a tíživém osudu hlavního hrdiny…

Robert Neville býval běžným americkým občanem, otcem a manželem. Tedy až do chvíle, kdy se světem začala šířit epidemie, která všechny ostatní přetvořila v upíry. V okamžik, kdy všichni umírají a Robert zůstává v nepřátelském světě zcela sám, začíná jeho boj nejen o život, ale i o zdravý rozum. Z okolních obchodů, do kterých samozřejmě chodí jen přes den, si obstarává vše potřebné. Opravuje svůj dům, který proměnil v jakousi pevnost, a snaží se přežít beznadějné situaci navzdory. Přestože se pokouší přijít na příčinu všeho a po nocích studuje, osud i vnější okolnosti ho postupně čím dál více deprimují. Tak by se dala shrnout výchozí situace románu, ve kterém whisky teče proudem a upírů v něm naleznete požehnaně. Nenechte se ovšem mýlit, taškařice typu Buffy či romantika à la Twilight sága vás rozhodně nečeká, Mathesonův příběh představuje nemilosrdný realismus, jenž nenechá čtenáře i hrdinu ani na chvíli vydechnout.

Mistrovské dílo, ve kterém se postapokalyptických kulisách mísí science fiction s hororem, je založeno především na motivech lidské samoty, touze po smyslu života a nevyhnutelnosti osudu. Nekonečný boj proti zástupům nepřátel čekajících na sebemenší chybu se prolíná s neméně neutuchající duševní bolestí. Je smysluplné přežití v takovém světě? Je rozumné snažit se dobrat příčin jeho vzniku? Co čeká člověka, jenž se ani nemůže poddat lákání většiny, protože je proti nákaze imunní? Jak krutě si s ním mohou okolnosti pohrávat? A kdy se z obyčejného člověka stává legenda? Otázky, které Matheson čtenáři předkládá, nejsou jednoduché, ba ani příjemné. Robert Neville platí za každé pochybení krutou daň a nutnost přežít ho pomalu, ale jistě mění v jiného člověka. Smíření se s tak hrůznou situací sice otevírá další možnosti, s nevyhnutelností ovšem zavírá dveře za minulostí, v níž se skrývá hrdinovo lidství…

Já, legenda netouží čtenáře pouze pobavit, nejde o fantastiku typu přečíst a zapomenout. Tíživost Nevillova osudu je natolik silná, že se vám zaryje hluboko pod kůži. Jeho každodenní boj o přežití vás vtáhne a promění, stejně jako se to stalo světu, který postihla upíří katastrofa. Rozhodně se v tomto ohledu nezapře poctivost staré školy, která s minimem prostředků dosahovala mnohdy překvapivého účinku. Opomenout nelze ani druhou část knihy, v níž se nám Matheson představuje jako neméně zdatný autor povídek, ostatně těmi jako spisovatel proslul nejvíce. A na samotný závěr je autorova tvorba v profilu Martina Šusta zasazena do širších souvislostí. Snad se v budoucnu dočkáme i dalších knih tohoto u nás doposud neprávem opomíjeného mistra, jenž je mezi svými kolegy a odbornou veřejností dodnes ceněn jako jedna z ústředních postav zejména hororového žánru.

Richard Matheson: Já, legenda

vázaná, překlad Milan Žáček, obálka Dark Crayon, 328 stran, 298 Kč

Související článek:

Mathesonova Legenda se vrací (ukázka)