Jen málokteré z témat je ve sci-fi zpracováno tolikrát jako setkání s mimozemským životem. Jeho formy jsou tak různorodé, jak si je jen lidská fantazie dovede představit a následně s odbornou erudicí nebo dětskou naivitou převést do výsledného tvaru – knihy, filmu, hry. Od milých a neškodných příšerek (E. T. mimozemšťan) až po zabijácké parchanty (Věc, Vetřelec), od trochu jiného člověka (Star Trek) až po objekty, které bychom podle našich standardů nepovažovali vůbec za živé (Solaris). Víra v to, že kolem nás existují ve vesmíru další obydlené planety, byla už součástí starobylých kosmologií. Vždyť, je opravdu možné, že tu jsme sami? Alespoň v naší fantazii jistě ne, pojďme si představit první střípky současných představ o mimozemských návštěvnících…

Když se podíváme na startovní čáru moderní literární vědecké fantastiky, narazíme na jména dvojice „otců zakladatelů“ – Jules Verne a Herbert George Wells. Jejich sláva zastínila ostatní autory, kteří se vydali trochu jinou cestou. To je také případ Camille Flammariona, francouzského astronoma, který kromě odborných prací napsal několik sci-fi příběhů, např. Recits de l’infini (Příběhy nekonečna, vydáno 1872) a La fin du monde (Konec světa, vyšlo 1894). Flammarion zastával názor, že mimozemský život existuje, dokonce věřil, že obyvatelé Marsu musí být mnohem vyspělejší než pozemšťané. Konec světa je považován za předchůdce knihy Olafa Stapledona Last and First Men (Poslední a první lidé), která vyšla roku 1930 a která měla pro další vývoj žánru poměrně zásadní význam – k jejímu odkazu se hlásí takoví autoři jako Arthur C. Clarke, Stanislaw Lem, Brian W. Aldiss a řada dalších. Stapledon se tu sice mimozemským bytostem věnuje jen zčásti, ale téma rozvinul o sedm let později ve stejně přelomové knize Star Maker (Tvůrce hvězd).

Do kin pronikli pitvorní mimozemšťané velice záhy díky vynalézavosti francouzského režiséra Georgese Mélièse, který posunul dopředu nejen technickou kvalitu, ale také vyjadřovací schopnosti filmu. Nejen, že z původní atrakce, která sloužila maximálně k dokumentárním záznamům, vytvořil médium, které vypráví příběh, ale založil i vlastní studio (první na světě), kde natočil stovky filmů. Mezi nimi i vůbec první sci-fi snímek z roku 1902 Le voyage dans la lune (Cesta na měsíc), který si vypůjčil Vernovo kosmické cestování z románu Ze Země na Měsíc a Wellsovy hmyzí obyvatele z díla První lidé na Měsíci, bojovné a nepřátelské Selenity. Úplně opačně jsou mimozemšťané pojati v dánském němém filmu Himmelskibet (Nebeská loď), první filmové space opeře. Režisér Holger Madsen jej natočil v roce 1918 a snímek byl před několika lety nově restaurován. Příběh nás vede spolu s cestovateli na Mars, který obývá vyspělá pacifistická a vegetariánská společnost, jejíž myšlenky přenese hlavní postava, profesor Planetaros, zpět na Zem.

Zatím jsme v našem seriálu nezmínili jedno médium – rozhlas. O dramatizaci Války světů z roku 1938 psala nedávno na těchto stránkách Petra Kubátová. Je nesporné, že účinek rozhlasové hry byl překvapivý. Objevují se však názory, že ona davová panika byla spíše dílem fantazie novinářů, než realitou, a pokud někde přeci jen vypukla, byla poměrně rychle zažehnána. V letech, kdy Američané stejně jako celý svět sledovali dění ve fašistickém Německu, se není co divit, že došlo dokonce i k takovým omylům, že fiktivní útok Marťanů byl považován za reálný útok německé armády.

Na závěr snad ještě připomeňme asi největší UFO mánii 20. století – události týkající se amerického Roswellu. Po údajném ztroskotání mimozemské kosmické lodi roku 1947 se objevila řada materiálů, které měly tuto událost dosvědčit. Mezi nimi je nejznámější dokumentární film s pitvou tvora, který při havárii zahynul. Hodnověrnost snímku byla mnohokrát vyvrácena, ale milovníci konspiračních teorií a UFO mají spolu s Foxem Mulderem vlastní názor…