Celosvětová epidemie, která téměř vyhubí lidstvo… a jako znak padlé civilizace (ideálně americké) velkoměsto, jehož betonové ulice zarůstají břečťanem a po střechách rezivějících aut se prohánějí divoké kočky a pak taky něco exotičtějšího… třeba opice. To jsou motivy, na něž jsme v postapokalyptických příbězích zvyklí, a najdeme je i v románu Pat Murphyové z roku 1989, který v českém překladu vydalo nakladatelství Gnóm. Jenže… jenže! Město, nedlouho poté je mnohem víc než další přídavek do už dost ohmataného ranku. Tak jak se u Gnómu stává zvykem, láká čtenáře na žánrový příběh s potenciálem „velkého písemnictví“ – a Pat Murphyová těchto kvalit dostojí beze zbytku. Není však třeba bát se nezáživného čtení, naopak…

Více než třísetstránkový příběh Pat Murphyové přivádí čtenáře do San Francisca – jednoho z epicenter, odkud se před šestnácti lety začal šířit smrtelný Mor. A právě sem přichází mladičká venkovanka, aby jeho obyvatele varovala před Brigadýrem, generálem, který se chystá město obsadit, aby postupně znovu sjednotil Ameriku… Čekáte-li dramatický střet „starého“ a „nového“ vidění světa a jeho pravidel, rabování a válku o zdroje, dočkáte se. Jenže Pat Murphyová tuhle tradiční zápletku pojímá nezvykle, když nechá hrstku přeživších v San Franciscu, aby svou guerillovou válku bojovala… uměním.

Komunita, se kterou se tu venkovanka beze jména setkává, se s katastrofou vyrovnala po svém. Proti obvyklému praktickému přístupu k nastalé situaci (přežívat tak, že si člověk pro sebe urve co nejvíc a jde za tím přes mrtvoly) postavila přístup umělecký – přežití prostřednictvím tvoření a obohacování ducha, ne vlastní kapsy. Čtenář se ovšem nemusí bát žádného „sluníčkaření“. San Francisco plné uměleckých projektů, jako jsou zrcadlové zahrady, skulptury z lidských kostí nebo kakofonické zvonkohry, je místem snad ještě děsivějším a rozhodně nevyzpytatelnějším než město, po kterém se prohánějí zabijácké gangy. A autorčina fantazie v tomhle směru nezná mezí. Prostředí, vykreslené pomocí poetických obrazů, navíc zabydluje originálními postavami s jasnými charakteristikami. Jen namátkou: mužem mluvícím se zvířaty nebo jiným, který věří, že nezemřel na Mor, protože není lidské podstaty, a do města vypouští desítky samohybných mechanických bytostí.

Naléhavou atmosféru postapokalyptického města duchů přiživují márquezovské motivy, které dávají nakladateli právo řadit knihu k magickému realismu. Déšť neznámých květů, slzy, jež se mění v motýly, a nakonec i ti duchové procházející se ulicemi tu nijak nevyčnívají, stejně jako víra, že je město živý organismus s vlastním vědomím (kterou známe z mnoha městských fantasy). Díky tomuhle pelmelu příběh ze všeho nejvíc připomíná legendu, ve které se hrůzné věci dějí jaksi mimochodem a láska je odměněna smrtí, i když se tu vždy neumírá tak, jak by jeden očekával. A přesto se Murphyové daří udržet vyprávění na uzdě. Děj se netopí v moři poetiky, a třebaže si plyne svým vlastním tempem, dojde i na přímý konflikt a boj. Nohama na zemi jako by se román snažila udržet i mapka San Francisca, která je však trochu nešťastně připojena za textem, a tak ji čtenář může objevit až poté, co dočte. Díky stylu vyprávění není však geografická znalost města nutná, a nejspíš je dokonce zbytečná, rušivá.

Město, nedlouho poté je zkrátka originální a atmosferické čtení… ale není pro každého. Kdo se však odváží vstoupit do opuštěných ulic San Francisca spolu s dívkou beze jména, možná zahlédne mechanického anděla a navždy ho to změní.

Pat Murphyová: Město, nedlouho poté

brožovaná, překlad Jakub Němeček, obálka Torgeir Fjereide, 336 stran, 330 Kč

Související odkaz:

Poetický příběh o lásce a smrti (ukázka)