Od vydání debutového románu Michela Fabera Pod kůží uplynulo už čtrnáct let. Širší veřejnost tenkrát zaujal nejen několika nominacemi na literární ocenění, ale především díky v rámci žánru ojedinělému stylu a hlasu, který vědeckofantastické premisy využívá k identifikaci neduhů moderní doby a zprostředkovává skrze ně kritické a výmluvné výpovědi o našem světě. Přestože podobné prohlášení může znít jako pouhý reklamní text z knižní předsádky, v tomto případě tomu tak skutečně není. Zprvu jen naznačená, později však přesvědčivě rozvinutá agónie hlavní hrdinky je poutavou variací motivu cizince v cizí zemi, včetně krutého poznání, že tím cizincem je především sama sobě.

Kniha začíná i končí na tom samém místě, na sedadlech červené Toyoty Corolly, kterou řídí dívka Isserley. Napůl sexbomba z Pobřežní hlídky, napůl drobná stará dáma, jak říká jeden ze stopařů, jemuž při svých projížďkách severním Skotskem nabídla svezení. Tento stopař, stejně jako desítky dalších, netuší, že prochází pečlivým zkoumáním a výběrem. Když se Isserley spolucestující nezdá, vysadí ho a nechá na další zastávce. Když se jí zamlouvá, zamíří s ním k domovu. A domov, to je jedna rozlehlá farma a jedno velké tajemství. Každý proces, který se opakuje beze změny den za dnem, se mění v kolotoč zvyku a rozmělňuje lidi na prášek. Právě v takové situaci se ocitá hlavní hrdinka. Rozklad její osobnosti a jejích ideálů, po letech rutiny a s vědomím toho, že překročila mez, z níž už není návratu, probíhá v řádu několika dnů. Sledujeme bod zlomu a zoufalé pokusy najít východisko. Autor tu výborně reflektuje, jak člověk v krizi přestává realisticky vnímat vnější svět a soustředí se jen na sebe (Isserley vystupuje jako aktivní prvek, zatímco ostatní lidi mají status zabedněnců). Zaběhnutý systém jí také umožňuje jednat v roli nešťastné náhody, která se neptá, jestli je její oběť dobrý nebo zlý člověk, zda si zaslouží svůj osud. Román stojí mimo morální ponaučení, tady jde o syrový život, v němž idealistický pojem spravedlnosti nemá místo.

Že s hlavní postavou není něco v pořádku, čtenář pochopí už z prvních stránek knihy. Ovšem důvody, proč tomu tak je, autor dávkuje po malých ždibcích a ke skutečnému odhalení dojde až někde v polovině knihy. Mnohem méně prostoru než Isserley mají samozřejmě stopaři, navíc nahlédneme spíše do jejich myšlenek, než že by měli zásadní roli pro příběh. Scény z auta často vypadají tak, že Isserley a stopař mlčí, zatímco čtenář sleduje pouze, co se děje v jejich hlavách. Faber přesně zachycuje, jak malá část myšlenek je sdělitelná, jaké zábrany cítí lidé obzvlášť v dialogu s cizím člověkem a také, že tragická nedorozumění souvisí s neschopností najít správná slova a neschopností naslouchat. Román přirozeně neunikl nedostatkům literárních prvotin, ze kterých každého upoutá především nedotaženost závěru, z něhož autor vyklouzl až moc lehce (a podobné scény s obzvlášť rychlým koncem se objevují i v rámci knihy). Jenže tyto nedokonalosti snadno vyrovná Faberovo zaujetí a sympatická přímočarost, kdy neuhýbá od vyobrazení i těch největších paradoxů mezi na první pohled křehkou hrdinkou a výsledky její práce. Daří se mu s Isserley pracovat až do konce jako s parafrází lidské necitlivosti a logicky odůvodněného přehlížení utrpení. Zvolený název knihy dobře vystihuje hned několik tematických rovin, s nimiž se tu autor potýká a které si klidně i odporují – že pod povrchem jsme všichni stejní, že až pod maskou vybudovanou společenským chováním jsme sami sebou, že vnější a vnitřní stránka bytosti může být diametrálně odlišná, jak ukazuje především Isserley.

Této zvláštní a lehce provokativní knize dominuje introspekce, která se však vyhýbá mnohastránkovým psychologickým rozborům a soustředí se na důležité detaily. Proto mohou být muži charakterizováni třeba tím, jaký výraz používají pro ženské poprsí (nejen s tímto symbolickým prvkem románu si překladatel Pavel Medek s nadhledem poradil a ještě jako bonus přiřadil doslov, který stojí rozhodně za přečtení). Faberovi nelze upřít odvahu, když si vybral protagonistku, s níž není snadné najít souznění a která burcuje k nesouhlasu rozporem mezi citlivostí, vnímavostí a činy, kterých se dopouští. Děj tohoto nepříliš obsáhlého románu se vydává po cestičkách, které nelze předvídat, a navíc je napěchovaný tolika originálními nápady a převrácenými úhly pohledu, že coby inspirativní duševní strava vydrží dlouho čerstvý.

Michel Faber: Pod kůží

vázaná, překlad Pavel Medek, obálka Ivan Brůha, 256 stran, 279 Kč, vydalo nakladatelství Odeon