autor textu: Míla Linc

Každý rok vyjde několik tisíc knih a i když zůstaneme v našem malém rybníčku fantastické literatury, počty vydaných knih stále ještě přesahují stovky. To je více než jedna kniha za den. Právem můžeme toto období nazvat zlatou érou, neboť některé z titulů si získávají i pozornost mimo naše ghetto a vydat knihu už není nijak těžké. Na druhou stranu, pro začínajícího autora se díky tomu i ten náš malý rybníček stává nekonečným oceánem. Doufat, že se dobrá kniha prodá sama, už může pouze prověřený dobrý autor.

My ostatní se musíme snažit.

Jedna z mnoha výtek, které slýchám od autorů všech žánrů i kvalit, zní: nakladatelé dělají málo propagace. Jeden z autorů (nepíše fantastiku, tak si klidně „zapomlouvám“) při jedné besedě dokonce prohlásil tento problém za největší zklamání jeho spisovatelské kariéry. Jenže, když podle něj neudělalo dost jedno z největších nakladatelství u nás, v co může doufat autor vydávají scifi u vydavatelů, jejichž firmu tvoří většinou pouze jeden jediný člověk?

Jsem začínající autor: chcete mě?

Pro začínající autory může být tento článek krátkým návodem, co všechno na ně čeká, pokud se je někdo rozhodne vydat. Pro „pouze-čtenáře“ pak možná zajímavým pohledem za oponu, jaká úskalí na jejich favority mohou čekat.

Jednou z možností je počkat, až se kniha prodá sama. Protože „dobré knihy od dobré firmy se prodávají samy.“ Věřím v tuto strategii, protože stoprocentně funguje: ovšem pokud se lidé o té knize vůbec dozvědí, pokud se jim kniha trefí do momentální vkusu, pokud… Vždyť si vezměte, kolik dobrých knih prošlo nepovšimnuto, přestože byly kvalitní a dobré. Prostě ne vždy se daný příběh ocitne na správném místě ve správnou chvíli, je to horší než ruská ruleta.

Je tedy dobré dát o knize vědět. Nejlepší metodou, kterou mi určitě potvrdí redaktoři všech časopisů, je v době, kdy kniha vychází, nabídnout povídku. To už máte několik tisíc lidí, kteří se o vaší existenci dozvědí. Přidejte k tomu rozhovor, nějaký krátký článek na internetu, ukazujte se na conech a hovořte tam o své knize. To všechno pomáhá, to všechno je možná ten nejmenší základ. Může to být místy i depresivní, když vám na přednášku přijdou tři lidi, ale důležité je, že vaše jméno se objeví v programu. A když budete dobří, návštěvnost se časem zvětší. Ostatně, stejně jako u knih „dobrý přednášející se prodá sám…“

V určité době jsem načetl řadu příruček o public relations a reklamě. Mnohé z nich byly k ničemu: jako autor nemáte téměř žádné prostředky a nemůžete investovat do reklamních kampaní. Pak jsem našel guerilla marketing, jehož ideovým záměrem je „hodně muziky za málo peněz“. Tady už se leccos dalo použít a co víc, malí nakladatelé i začínající autoři mnohé z toho už využívají, aniž by tušili, že je někdo už zaškatulkoval.

Jedna z možností, jak na sebe upozornit a která odpovídá právě duchu guerilla marketingu, se objevila na scéně teprve nedávno. A téměř jako pokaždé, inspirace přišla ze západu.

Za tři roky se z ojedinělého projektu, který vzbudil hodně pozornosti, stala věc víceméně běžná.

Jde o knižní trailery.

Film ve službách knihy

Možná jste na žádný ještě nenarazili, je to možné. Pokud zůstaneme v naší malé republice, většina z nich není na knihy, jež by patřily ke sci-fi. Je zajímavé, že spisovatelé žánru, který propaguje nové technologie, zaspali tuhle novinku.

První vlaštovkou se stal trailer Juraje Červenáka na jeho tehdy nový projekt „Kapitán Bathory“. Pokud si najdete v archivech na internetu diskuze, zjistíte, že pro většinu čtenářů šlo o věc novou, obdivuhodnou a nesmírně zajímavou, objevily se i dokonce i nějaké články, které tento fenomén komentovaly, například na stránkách www.legie.info. I já jsem tehdy zadal na youtube poprvé heslo book trailer a s udivením sledoval, co všechno už existuje. Dnes mají strážcové Varadínu přes šest tisíc shlédnutí a toto číslo sice pomalinku, ale neustále roste.

A tak i díky této inspiraci vznikl o pár měsíců později další trailer, tentokrát na moji vlastní prvotinu „Stín Černého hvozdu“. Rozhodli jsme se tehdy jít náročnější cestou a místo obrázků vyrobit skutečný minifilmeček.

Netušili jsme, jak moc vážně tohle lidi vezmou. Natáčeli jsme tehdy pro radost a tak jsme neřešili, že jeden z nás má na ruce hodinky; většina diváků to řešila. Také jsme podcenili lidské vnímání a snesly se na naši hlavu reakce ve smyslu „amatérský trailer znamená určitě i amatérskou knihu, kterou si díky tomu nekoupím.“ Amatérismus si můžete totiž dovolit jen v případě, že jste fanoušci a vytváříte fan-trailer – jako například níže se nacházející na Mariňáky nebo na Strážce Varadínu.

Za ty tři roky se situace změnila. Když dneska zadáte na youtube hledat heslo knižní trailer, už nemusíte hledat mezi těma pár vlaštovkami. Vidět jsou zejména velká nakladatelství (nejvíce mi v paměti utkvělo Argo) a knižních upoutávek je vidět celá řada: jednu za všechny odkážu na velice povedenou Cestu od Cormaca McCarthyho. I básníci už mají své upoutávky. Jen scifisté stále zaspávají…

Situaci už navždy budeme mít ztíženou, protože velká nakladatelství si na knižní trailery mohou najmout velké firmy, které se výrobou těchto upoutávek zabývají profesionálně. Postavit proti jejich traileru nějaký dělaný doma na koleni (např. Zločin na Poseidon City nebo i ten na Stín Černého hvozdu) pak zanechává takovou nepříjemnou pachuť marnosti. A to nemluvím ani o zahraničí, kde tohle už pochopili dávno (např. Pod Kopulí Stephena Kinga).

A výsledek?

Upřímně řečeno – skutečný dopad knižních trailerů na prodej knihy nebo známost autora neznám. Přesto si myslím, že nejde o špatnou věc. Poptávám se různých lidí, jak se na knižní trailery dívají. Přestože jde o věc vcelku rozšířenou, stále se najde dost lidí, pro něž jsou knižní trailery novinkou – a nejde jen o obyčejné čtenáře, ale i o lidi, kteří s knihami pracují, novinkám se nebrání a ani internet jim není cizí.

Ti, kteří se k trailerům dostali, se pak shodují v tom, že trailer je nedonutí knihu koupit (pokud o ni neměli zájem už předtím), ale v okamžiku, kdy stojí v knihkupectví nad pultem s novinkami, po knize sáhnou, aby si ji prolistovali a zjistili, co je zač. A to už myslím za trochu té snahy stojí.

Minimálně si užijete trochu tvůrčí činnosti anebo – jako v mém případě – dáte partě nadšenců, kteří jako koníček točí amatérský fantasy film, další podnět k tvorbě a možnost vyřádit se.

Takže zatím poslední video, které do utěšeně se rozrůstající sbírky scifi a fantasy trailerů přibylo, je na druhou knihu ze světa Černého hvozdu s názvem „Mrtví muži netančí“. Opět jsme zkusili hrané video (i po třech letech jsme jediní) a tentokrát si dali více záležet (jako první se kontrolovaly hodinky) a přestože jde o záležitost stále amatérskou, podařilo se nám využít kulisy studia Three Brother Production, kde se například točil i seriál Ať žijí rytíři. Jak trailer dopadl, posuďte sami.

PS: přidejte do diskuze svůj názor a případně odkaz na trailer, který jste našli a který mi unikl. Určitě to bude zajímavá sbírka…