Ocenění

Vesmír jako nekonečný prostor pro hraní (recenze)

Autor | Aktuality | Pátek 29 Březen 2019 14.20

Letos by se Frederik Pohl, velmistr žánru a jeden z nejvýznamnějších představitelů science fiction dvacátého století, dožil sta let. Jako spisovatel se zprvu proslavil spoluprací se svým autorským kolegou Cyrilem M. Kornbluthem, následně pak především knižním cyklem o pátrání po mimozemšťanech zvaných Heechee, ostatně úvodní svazek této série, román Gateway, se oprávněně stal první knihou věhlasné edice Mistrovské kusy SF v nakladatelství Laser-books. Poté, co se značka Laser přesunula do nakladatelské skupiny Euromedia Group, netrvalo dlouho a objevil se jubilejní padesátý svazek této edice, jenž příznačně opět patří právě Frederiku Pohlovi, respektive jeho románu Svět na konci času z roku 1990, jenž v českém překladu poprvé vyšel v roce 1995.

Pohl_Svet-na-konci-casu-obalka

Svět na konci času je příběhem dvou postav na ploše několika miliard let a takřka celého vesmíru. První z nich je Viktor Sorricaine, jenž na prahu puberty vstupuje po desítkách let strávených v kryonickém spánku na půdu planety Newmanhome. Jako člena první generace kolonistů ho čeká nesnadný úkol zajistit soběstačnost obyvatel. A zprvu se to skutečně daří, alespoň do doby příchodu smrtící epidemie následované řadou nepochopitelných a nevysvětlitelných jevů. Celá hvězdná oblast se totiž dává do pohybu a zdejší slunce vyzařuje čím dál méně energie. Naděje na lepší život se tak rychle mění v boj o holé přežití a s tím i o pochopení stávající situace.

Příčinou všech těžkostí je Wan-To, respektive rozmary a hrátky této nejstarší a nejmocnější bytosti ve vesmíru. Energetická entita, která si užívá své jedinečnosti, má jen jedinou starost – své podobně obdařené potomky, kteří se ho pravděpodobně pokoušejí zabít. Jejich vzájemné souboje mají neblahý vliv na vše živé i neživé ve vesmíru. A při svých hrátkách není nikdo z nich schopen zaznamenat, jak smrtonosný mohou mít dopad na drobné, bezvýznamné tvory horečnatě budující svou civilizaci. Ostatně nejen Wan-To zrovna nebudí ve čtenáři sympatie. Viktor je ve svém pátrání po odpovědích ve své urputnosti mnohdy až nepřátelský vůči svému okolí. Ostatní vnímá pouze jako prostředek k dosažení svých cílů. Pokud se tedy při čtení rádi ztotožníte nejen s cílem, ale i s prostředky literárních hrdinů, v tomto případě vám to může činit jisté potíže.

Kniha nešetří odbornými termíny z oblasti astrofyziky, což může leckterým rovněž působit jisté potíže. Svou roli tu sehraje i dilatace času, což rovněž prohlubuje nutnost větší pozornosti věnované textu. Takřka pěti set stranám by zejména v závěru prospělo jisté krácení, nicméně konec vyznívá pro lidstvo optimisticky, a přestože na mnohými možná očekávaný konečný střet nedojde, právě onen optimismus v duchu „staré dobré školy“ může v porovnání s dnešními zpravidla dystopickými výhledy do budoucnosti potěšit. Svět na konci času je poctivou žánrovou klasikou založenou na originálním nápadu a v mezích stanovených možností rovněž na realistickém popisu událostí. I přes takřka třicet let od svého vzniku dokáže zaujmout, a přestože jí do kvalitativního absolutoria přece jen něco málo chybí, nové vydání v edici Mistrovských děl SF si zaslouží.

Frederik Pohl: Svět na konci času

brožovaná, překlad Hana Ederová, obálka Stephan Martiniére, 472 stran, 399 Kč

Související odkaz:

Lidstvo ve víru vesmírných hrátek… (ukázka)

Euromedia-Laser-logo

663 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.