Ocenění

Poněkud ztřeštěná partie (recenze)

Autor redakce | Aktuality | Sobota 22 Prosinec 2012 7.20

Hra věží, debutové dílko australského spisovatele Daniela O’Malleyho, vystudovaného medievalisty a nynějšího tiskového mluvčího australského úřadu pro bezpečnost dopravy, se dle vyjádření autora zrodila na základě osobní zkušenosti s únavnými byrokratickými schůzemi. Ačkoli svou tloušťkou může směle konkurovat leckterému kartotéčnímu fasciklu, k ubíjející nudě kancelářských tanečků a zápisů z porad má naštěstí dost daleko.

Zápletka zasazená do současného Londýna se odvíjí v perspektivě vševědoucího vypravěče kolem protagonistky Myfanwy Thomasové, jejíž eskapády líčené v krátkých kapitolách se v knize střídají s úryvky instruktážní korespondence od Myfanwyina starého já. S hlavní hrdinkou se totiž setkáváme ve chvíli, kdy se probouzí po ztrátě paměti a čelí skrznaskrz hmatatelným pozůstatkům své minulosti. A jelikož zmíněná minulost byla úzce provázána s působením v tajném úřadu zaměřeném na potírání nadpřirozených hrozeb, není třeba na první bizarní okamžik dlouho čekat. Po víceméně formálním úvodním dilematu mezi návratem k předešlému životu a metaforickým odjezdem na Kajmanské ostrovy (pochybuju, že někomu zkazím požitek z četby, když prozradím, že Myfanwy zvolí první možnost, už jen proto, aby knížka neskončila na třicáté straně) se ektoplazmických epizodek pochopitelně vyrojí ještě slušná řádka a s nimi také plejáda hlavních i vedlejších postav zvíci regulérního seriálového ansámblu. Děj ubíhá poměrně svižně a člověk díky tomu snadno překousne i fakt, že počáteční informační smršť začne polevovat až po nějakých sto stránkách. O zákulisí ‚ministerstva strašidel a skřítků‘ se toho díky ní ostatně dozvíme tolik, že by se podle toho dalo odehrát slušně propracované shadowrunnerské tažení.

Právě v tom je však ukrytý první háček textu, kterým je jeho extrémní popisnost. Verbální vyjadřování má pro O’Malleyho očividně především utilitární funkci – v tomto případě posouvat zápletku příběhu co nejjednoznačnějším způsobem vpřed – a tak zatímco smyslovými vjemy jsme při četbě doslova bombardováni, o vnitřním životě hrdinů se toho moc nedozvíme. Což je škoda, protože použité tropy (amnézie, tajné společnosti, organizované studium nadpřirozena) mají ve fantastice úctyhodnou tradici a přímo volají po tom, aby se z nich vytěžila i nějaká ta metafora, o sociálním podtextu nemluvě. Na druhou stranu je zjevné, že o tohle ve Hře věží zkrátka a dobře nejde. Autor se chtěl v první řadě bavit a co víc, dokáže pobavit i čtenářku, která je následkem toho nakloněna odpustit mu četné narativní záplaty a oslí můstky, nadužívání vše vysvětlujících dopisů, jimiž je text vypolstrovaný důkladněji než starožitná pohovka, i jistou naivitu podání, zejména co se věrohodnosti a vývoje postav týče. Zkusmé variace na dramatičtější strunu zaznívající v prvních kapitolách berou brzy za své a děj se bez jakýchkoli cavyků zvrhává v rozvernou frašku, která se v neutuchajícím proudu dialogů a příslovečných určení ubírá vesele dál až k obligátní závěrečné konfrontaci. Co jí přitom chybí na uvěřitelnosti a přesvědčivosti, to dohání situační komikou nebo alespoň štědrými porcemi slizu vylučovaného nejrůznějšími nestvůrami, mezi nimiž děj těká jako hyperaktivní dítko v cukrovém rauši.

Překladu se vesměs daří držet nad hranicí přijatelnosti a přestože drobné stylistické neobratnosti jsou zejména v poslední třetině knížky spíše pravidlem než výjimkou, zásadnějších nedostatků by se našla přinejhorším jen hrstka. A pakliže se dokážete povznést nad mírnou schematičnost O’Malleyho stylu či občasné logické kotrmelce, nerozhodí vás ani místy poněkud kostrbatý slovosled jeho české mutace. Černobílá obálka se šachovnicovým motivem ladí s celkovým vyzněním knihy a zároveň tudíž případného zájemce nenásilně připravuje na to, co asi tak může od obsahu čekat. Pokud tedy toužíte po jazykově vytříbeném textu se širším přesahem a bohatou symbolickou rovinou, určitě najdete i mezi příběhy z prostředí institucionalizovaného esoterismu a špionážních intrik řadu děl, která jdou podstatně hlouběji, aniž by jim to ubralo na zábavnosti. Sháníte-li naopak jen něco, čím byste si mohli zpestřit zimní dovolenou, můžete si Hru věží s klidem zabalit s sebou – ovšem jazykový i literární jemnocit nechte raději doma.

Daniel O’Malley: Hra věží

vázaná, překlad Marek Drda, obálka Emil Křižka, 630 stran, 399 Kč, vydalo nakladatelství Baronet, Praha v roce 2012

Daniela Orlando, hodnocení: ***

186 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.